Dvě M, která vrátila play-off do Toronta a Edmontonu
McDavid a Matthews. Dva talentovaní hráči, kteří mají největší zásluhu na tom, že si jejich týmy v NHL po letech znovu zahrají play-off. Kapitán Edmontonu Connor McDavid a poslední jednička draftu Auston Matthews z Toronta se i přes mladý věk stali oporami svých klubů, jejichž fanoušci se mohou znovu těšit na boje o Stanleyův pohár. V Kanadě se tak, zdá se, blýská na lepší časy.
Loňské play-off Národní hokejové ligy se odehrálo kompletně bez zástupců kolébky hokeje. Všem sedmi kanadským klubům tehdy skončila sezona už po základní části. V ligové tabulce dopadla na jaře 2016 nejlépe Ottawa, která se umístila ve Východní konferenci na jedenáctém místě se ztrátou 11 bodů na play-off. Toronto muselo strávit další nepodařený ročník, když obsadilo dokonce poslední příčku celkového pořadí NHL.
Ani pohled na Západní konferenci nevzbuzoval v Kanadě příliš optimismu. Poslední čtyři příčky okupovaly Winnipeg, Calgary, Vancouver a trápící se Edmonton. Tento nelichotivý stav kanadských klubů nevěstil nic dobrého. NHL na tom tratila jak z diváckého pohledu, tak také z toho ekonomického.
Před aktuální sezonou se tak očekával návrat týmů ze země javorového listu zpátky do vyřazovacích bojů. Hned pět z nich si letos zahraje o Stanley Cup, Winnipeg skončil těsně za hranou postupu. Propadl pouze Vancouver, který ztratil na poslední divokou kartu propastných 25 bodů.
Avšak pouze Edmonton a Toronto spojoval identický element, který se největší měrou zasloužil o to, že si dva hrdé kluby znovu zahrají mezi nejlepšími. Dva hráči narození v roce 1997, dvě poslední jedničky draftu NHL. Kanaďan Connor McDavid, který válí už druhou sezonu za Oilers, a Američan Auston Matthews, který jako nováček pobláznil náročné příznivce Maple Leafs.
Edmonton se dočkal pravého lídra
McDavid dal o sobě vědět už v minulém ročníku, ale vinou zranění odehrál jen polovinu zápasů. Přesto si připsal ve 45 duelech více než slušných 48 bodů a naznačil tak, že Edmonton v něm může najít pomyslného spasitele, který vyvede Olejáře z bídy posledních let. Od ročníku 2005–06, kdy podlehli ve finále Carolině v sedmém utkání, se už do play-off nepodívali.
Postupná přestavba týmu si vyžádala delší čas, než v jaký fanoušci doufali a ani pravidelné vylepšování kádru o několik jedniček draftu nepřinášelo kýžený efekt. Důležitým momentem bylo zajisté angažování brankáře Cama Talbota, ale až letošní procitnutí mladého kapitána zajistilo první úspěch. McDavid si podmaňoval kanadské bodování ligy od prvních zápasů této sezony a nakonec skončil na rovných sto bodech díky kulatým ziskům třiceti branek a sedmdesáti přihrávek.
Z jeho konstruktivní hry a vysoké produktivity těžili i spoluhráči. Leon Draisaitl zaznamenal osobní rekord 77 bodů, Milan Lucic nastřílel nejvíce branek za poslední tři roky (23), střelecké maximum si výrazně vylepšil Patrick Maroon. Bývalý hráč Anaheimu vsítil za šest let své kariéry v NHL jen 34 gólů, ale letos se radoval hned ve 27 případech. Není tak divu, že je McDavid po zisku Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče nejžhavějším kandidátem také na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy.
Toronto Maple Leafs si postup do play-off museli tvrdě vybojovat až v samotném závěru základní části. Přesto si šla mladá skupina hráčů pod taktovkou uznávaného a úspěšného kouče Mikea Babcocka za vysněným cílem trpělivým způsobem a díky zlepšeným výkonům po Novém roce se dostala na Východě do nejlepší osmičky.
Nejoblíbenější Američan v Torontu
Pokud McDavid táhl klub z Edmontonu, Toronto se mohlo spolehnout na svého mesiáše. Velké naděje vkládané do Austona Matthewse se ukázaly jako opodstatněné. Své kvality prokázal už na mistrovství světa 2016 v dresu USA a poté také na Světovém poháru ve výběru mladých Severoameričanů, bylo tedy zřejmé, že s adaptací na nejlepší ligový hokej na světě nebude mít větší problémy.
Ovšem s dominancí, s jakou Matthews vtrhl do NHL, počítal jen málokdo. Hned v prvním utkání nasázel Ottawě čtyři branky. Výkon, jaký se žádnému hráči při premiéře v NHL v novodobé historii ještě nepovedl. Když pak v předposledním utkání pečetil vítězství nad Pittsburghem (5:3) do prázdné branky, jednalo se už o jeho jubilejní čtyřicátou trefu v sezoně. Navíc tím stvrdil vyhlížený postup Toronta do play-off, teprve druhý za posledních pět let a první po kompletní sezoně od výluky 2004–05.
Matthews nakonec ovládl týmovou produktivitu s 69 body a do dějin Maple Leafs a NHL se zapsal hned několika způsoby. Stále ještě devatenáctiletý teenager stanovil nováčkovský rekord v klubovém bodování, když o tři body překonal Petera Ihnačáka (1982–83). Největší současný talent amerického hokeje se také stal prvním nováčkem z USA, který dosáhl na metu čtyřiceti branek a zároveň se tím ocitl v úzké společnosti hráčů (s Matthewsem další tři), kteří ve své první sezoně zvládli to samé ještě před dovršením dvaceti let věku.
Mladý Američan táhl Javorové listy vstříc postupu a svými výkony strhával také ostatní týmové nováčky. Toronto disponovalo v sestavě deseti novými mladíky, přesto hned tři z nich skončili v produktivitě ligových nováčků mezi čtyřmi nejlepšími. Kromě prvního Matthewse, který by měl podle zámořských novinářů získat Calder Trophy, se činili také William Nylander a Mitchell Marner (oba 61 bodů). Nylander stanovil nový klubový rekord 12zápasovou bodovou šňůrou, Marner nasbíral nejvíce asistencí (42) v historii nováčků Maple Leafs.
Obě fanouškovské základny se proto logicky upínají k zářivé budoucnosti nejen svých ústředních hráčů, ale také klubů. Po letech strádání tak mohou na svou historii pyšné organizace vybudovat kádry okolo dvou nejlepších mladých hvězd NHL. Přestože McDavid a Matthews hrají v odlišných konferencích a v průběhu let na sebe nebudou tolik narážet, mohou v budoucnu navázat na povýlukovou rivalitu mezi Crosbym a Ovečkinem a stát se hlavními tvářemi ligy.
Připomeňte si rekordní čtyřgólový debut Matthewse:
