BLOG: Florida dokončila cestu za vykoupením. Edmonton může na finálovou porážku doplatit
Byli jsme svědky jedné z nejzajímavějších finálových sérií play-off NHL v historii. A jako každý rok má také letos konečný výsledek své konsekvence. Zatímco Florida křepčí se Stanley Cupem, nad Edmontonem se může i přes skvělou jízdu ve vyřazovacích bojích smrákat s přibývajícím časem čím dál víc.
Kdo neviděl, možná neuvěří. Florida, obecně vnímaná jako mírný favorit rozhodující série o Stanley Cup i díky loňské účasti ve finále, měla hokejový grál na dosah už po třech zápasech. Panthers vedli 3:0 na zápasy a mnozí měli souboj za rozhodnutý.
Oilers se však nakopli čtvrtým zápasem, ve kterém soupeř evidentně polevil, a po výprasku 8:1 se souboj o stříbrný pohár nečekaně proměnil. Edmonton s cílem ještě finále protáhnout zvítězil na ledě Panthers v pátém utkání celkem pohodlně 5:3 a vrátil sérii zpátky do Alberty. Rozjetí Olejáři sfoukli Floridu také doma, tentokrát 5:1, a o celkovém vítězi musel rozhodnout až sedmý zápas.
Edmonton tak vstal z mrtvých a srovnal stav série z 0:3 na 3:3. Stalo se tak něco, co NHL neviděla dlouhých 79 let. Detroit Red Wings však tehdy podlehli Torontu Maple Leafs. Posledním týmem, jenž finále nakonec dokázal otočit do vítězného konce, byli shodou okolností Leafs o tři roky dřív, tedy v roce 1942. A bez ohledu na finále se obrat z 0:3 na 4:3 v play-off NHL povedl jen dalším třem týmům v celé historii.
Proti Oilers hrála statistika
Oilers proto stáli před těžkým úkolem, a přestože poslední tři sedmé zápasy ve finále zvládli pokaždé hosté (2019 St. Louis na ledě Bostonu, 2011 Boston ve Vancouveru a 2009 Pittsburgh v Detroitu), potvrdila se dlouhodobá statistika, kdy zpravidla vítězí domácí tým. Po výhře Floridy 2:1 je finálová bilance 13–5 ve prospěch domácích celků. Opět tak došlo na otřepané heslo, že poslední krok bývá nejtěžší.
Na chlup stejná bilance ve prospěch celkových vítězů je také z pohledu první vstřelené branky v sedmém finálovém utkání. Ačkoli tentokrát se jako rozhodující ukázala až třetí trefa z hokejky Sama Reinharta. Jelikož těsný stav vydržel až do konce, došlo také na další dlouhodobou statistiku – 44,44 % (8 z 18) sedmých finálových zápasů skončilo rozdílem jediného gólu.
Florida se tak stala po Tampě Bay (2004), Carolině (2006) a St. Louis (2019) čtvrtým týmem v historii NHL, který dosáhl na první Stanley Cup díky triumfu v rozhodujícím, sedmém utkání. Panthers také napodobili Pittsburgh z let 2008 a 2009, kdy se Penguins museli nejprve smířit s finálovou porážkou (proti Detroitu), kterou následující rok napravili (se stejným soupeřem).
Poslední roky vůbec patří klubům ze státu Florida. Vítězem Východní konference, a tedy jedním z finalistů byla třikrát v řadě Tampa Bay (2020–2022) a v posledních dvou letech právě konkurenční Panthers. Potvrzuje se tak dominance "jižních" států z USA, když připočítáme loňské šampiony z Vegas.
Florida, známá pro svoje celoroční teplé podnebí s ikonickými palmami, tak v jubilejní třicáté sezoně od vstupu do NHL dosáhla na vysněný Stanley Cup. A to navíc po předchozím ročníku 2023, ve kterém byla nejhůře nasazeným týmem v play-off.
Naopak Edmontonu nestačil ani historický příspěvek Connora McDavida. Kapitán Oilers zastínil kapitána Panthers Alexandra Barkova, když zaznamenal v play-off osm branek, nasbíral 34 asistencí (čímž překonal dosavadní rekord 31 přihrávek Wayna Gretzkyho z roku 1988) a celkem vyprodukoval 42 bodů, což byl čtvrtý nejlepší výkon v dějinách.
Po zásluze obdržel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. Členovi poraženého týmu ve finále se to poštěstilo celkově teprve pošesté a poprvé od roku 2003, kdy se stejným počinem mohl pyšnit brankář Jean-Sebastien Giguere z Anaheimu.
Co bude s hvězdami Edmontonu dál?
Byl to však McDavid, jehož bodová produkce v posledních dvou duelech vyschla, zatímco v zápasech číslo 4 a 5 vytěžil dohromady osm bodů. V šestém utkání to tolik nevadilo, ale v posledním souboji to byl jeden z faktorů neúspěchu Oilers. Sám přitom ve dvou dobrých příležitostech selhal.
Ještě hůř na tom byla další hvězda Edmontonu Leon Draisaitl. Německý útočník vyšel ve finále hned pětkrát naprázdno. A právě jeho osobnost bude přitahovat zraky v příštích měsících nejvíce. Draisaitlovi za rok končí stávající smlouva a hráč i klub se mohou ocitnout na rozcestí.
Pokud by Edmonton letos získal Stanley Cup, asi by nebylo pochyb o tom, že osmadvacetiletý Draisaitl v klubu zůstane i do budoucna a v blízké době by podepsal nový – a nutno podotknout – štědrý kontrakt i s ohledem na to, že dosud hrál v nejproduktivnějším věku za jen lehce nadprůměrných 8,5 milionu dolarů. Například McDavid, jemuž statisticky dlouhodobě konkuruje v základní části i v play-off, ročně pobírá o čtyři miliony víc.
Ovšem po zdrcující finálové porážce a s posledním rokem smlouvy se situace přece jen mění. Jistě, platový strop se zvýší před novou sezonou o 4,5 milionu dolarů a růst by měl v dalších letech pokračovat, ale proti jeho setrvání v Edmontonu může hrát roli daleko víc faktorů.
Ať už jde o určitou nehostinnost města, tlak tamních a obecně kanadských médií, fanatismus kanadských fanoušků, výraznější daňové zatížení hráčských platů ve srovnání s americkými státy, nebo v neposlední řadě konkurenceschopnost týmu. Finále Stanley Cupu ve vyrovnané NHL v éře platových stropů se ani s nadpozemsky hrajícím McDavidem (27 let) nemusí hned tak opakovat. Oba se navíc nachází ve věku, kdy jim z nejproduktivnějších hráčských let zbývají poslední roky.
McDavid se o další budoucnosti bude rozhodovat nejpozději v létě 2026, kdy mu vyprší osmiletý kontrakt. To mu bude už 29 let. Sidney Crosby z Pittsburghu, se kterým je McDavid vzhledem k výjimečnosti a úspěchům srovnáván, stihl do třicítky získat kromě jiného tři Stanley Cupy. Tlak na McDavida, Draisaitla, a potažmo celý Edmonton, bude i přes letošní finálovou účast stoupat.
