Gulaš ozdobil premiéru na MS vítězným gólem. Při hymně jsem měl husí kůži, přiznal

"Totálně jsem si zápas užil. K tomu jsem hrozně rád, že jsme to zvládli. Chtěl bych hrozně poděkovat klukům z lajny, kteří mi pomohli se rychle dostat do zápasového tempa. A jsem samozřejmě rád, že jsme oprášili nějaké ty kombinace s Kubaldou (Dominikem Kubalíkem)," pochvaloval si souhru s Janem Kovářem, se kterým zářil v extralize v Plzni. S Kubalíkem dříve také hrál v jednom útoku Indiánů.

Pro Gulaše to byl první zápas od 15. dubna, kdy Plzeň podlehla v rozhodujícím sedmém zápase semifinále extraligy v Třinci (1:5).

Od té doby naskočil zpět do tréninku až po pondělním překvapivém zařazení do nominace a plánoval v utkání krátká střídání, ale hned v úvodu jej brzká přesilovka vrátila hned na led. "Taky jsem to tam trošku zacítil," usmíval se.

"První střídání bylo trošku delší. Když se dostanete do tlaku v útočném pásmu, je těžké vystřídat z toho kolotoče. Pak hned přesilovka... Samozřejmě, trošku jsem se toho obával před zápasem, ale byl jsem sám z toho překvapený. První dvě třetiny se mi hrálo dobře, obavy byly zbytečné. A teď to každý den bude mnohem lepší," prohlásil.

Jeho branka v utkání byla vítězná, se spoluhráči si z toho dělali legraci. "Kubalda mi to říkal na ledě hned," zmínil Kubalíka, který mu také dojel pro puk na památku. "Já ho tam ale neposlal. Asi trenér, nebo nevím. Fakt nevím, asi mi ho kluci připraví. A pak bude někde vystavený."

Byl rád, že mu gól dodá další sebevědomí. "Něco se ode mě čeká a nějakou úlohu bych měl plnit. Jsem rád, že to netrvalo dlouho a že jsem pomohl vstoupit do toho zápasu. Vážím si toho, ale furt mám obrovský respekt. Musím hodně zregenerovat, hned další den je další zápas," vyhlíží nedělní duel s Rakouskem.

Z různých důvodu přišel o pět mistrovství světa, ať už to bylo kvůli tomu, že se nevešel do kádru, či z důvodu nemoci. Loni v únoru se v generálce na olympijské hry v Pchjongčchangu zranil.

Nad žádným černým scénářem ale tentokrát nepřemýšlel. "Abych pravdu řekl, před zápasem jsem se snažil to nevnímat. Nechtěl jsem být nervózní, klást na sebe tlak," prohlásil Gulaš.

"Samozřejmě šel jsem do risku, to si můžeme říct na rovinu, ale padlo to na mě až při hymně na konci. To jsem si vzpomněl na všechny ty roky a věci, co se staly. Úžasný pocit, moc si toho vážím. I kdybych už neměl nastoupit do žádného zápasu, hrozně si toho vážím," podotkl.

Přiznal, že měl při české hymně husí kůži. "Celou dobu. Říkám, když si vzpomenu na minulý rok na olympiádu, tohle je bomba," užíval si, že se nakonec dočkal v Bratislavě, kde má český tým prakticky domácí prostředí na Zimním stadionu Ondreje Nepely.

V hledišti nechyběla ani Gulašova manželka Veronika s dětmi. Ve třetí třetině se objevili sedmiletý syn Milan a dvacetiměsíční dcera Ella i na kostce nad ledem.

"Všiml jsem si. Úžasný. Hrozně jsem se smál. A i za ně jsem rád, protože malý už to vnímá a užívá si to. Malá je miláček, bomba," byl Gulaš šťastný, že rodina sdílela jeho velký den s ním.