Čtrnáct let čekání skončilo. Připomeňte si zlatou cestu domácím šampionátem

Opakovalo se to rok za rokem. Český národní tým vyrážel na každý šampionát s velkým cílem znovu se stát mistrem světa. Vždy ale něco chybělo. Češi sice po roce 2010, kdy se naposledy vrátili domů se zlatem, třikrát dosáhli na bronzové medaile, ani jednou ale nebyli ve finále a ani jejich výkony nenasvědčovaly, že se mistry světa měli stát.

Domácí šampionát pochopitelně očekávání ještě vyšponoval. Pro Radima Rulíka to nebylo nic jednoduchého, hlavním trenérem se stal v polovině roku 2023 a pražské mistrovství bylo jeho velkou premiérou na největší hokejové scéně. Ne všichni týmu věřili, nominace byla přetřásána horem dolem. Fanoušci doufali, že čtrnáctileté čekání již brzy skončí.

Rulíkův výběr byl pochopitelným mixem hráčů z domácí extraligy, evropských lig a krajánků z NHL. Ze Švýcarska přijel kapitán Roman Červenka, velká hokejová stálice českých výběrů. Z mistrovského Třince to měli blíže útočníci Tomáš Kundrátek a Daniel Voženílek. Na startu turnaje se čekalo na to, kdo přijede ze zámoří a zda se k týmu připojí David Pastrňák.

Debaty o nominaci pokračovaly i ve chvíli, kdy národní tým už nastupoval do svého úvodního utkání. Nebylo jednoduché –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve skupině A se Rulíkovu výběru postavilo Finsko s tradičně skvělou defenzivou. V tomto se prognózy naplnily. Diváci čekali celý zápas na gól a ten nepřišel ani v prodloužení. Rozhodnout musely až samostatné nájezdy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a v nich úspěšný Ondřej Kaše, který rozhodl bekhendovým blafákem.

Z hokejistů mohla spadnout nervozita, první důležité body měli na svém kontě. Ale možná spadla až moc. Ve druhém zápase čekala další severská země, a sice Norsko. Kvalitativně ne tak vyspělý tým dal Čechům zabrat možná ještě více než před nimi Finové. Norský tým utkání dokázal otočit a vedl dokonce již 3:1. 

Čechy do utkání vrátil svou druhou brankou Červenka, závěrečná třetina už se nesla v českém duchu. Matěj Stránský, Libor Hájek a Ondřej Palát dokonali obrat na konečných 6:3. V hale se slavilo, ale televizní experti mohli znovu jen zopakovat, že na mistrovství už není snadných soupeřů a se třemi body se dopředu zkrátka počítat nedá.

Že to nebude jednoduché, ukázalo už další utkání se Švýcary. Podobně jako v případě Finů se jednalo o skvěle defenzivně připravený tým, čemuž znovu odpovídalo i výsledné skóre. Opět rozhodly nájezdy, tentokrát ale český tým dovednostní soutěž nezvládl a prohrál 1:2. Bylo to první a ne poslední české zaváhání na turnaji.

V přestřelku se zvrhlo utkání s Dány (7:4), Červenka a spol. poté zvládli (4:0) i duel s na turnaji nebezpečným Rakouskem, které sebralo bod Kanadě, a dokonce porazilo Finsko, a po čtyřech asistencích českého kapitána přešli i přes outsidera z Velké Británie (4:1). Poslední skupinový zápas měl rozhodnout o soupeři pro čtvrtfinále.

Na led se proti domácím hráčům postavili Kanaďané, kteří mohli jako první otestovat, jak se výkon českého týmu zvedl po příjezdu bostonského dua David Pastrňák, Pavel Zacha. Oba byli nebezpeční, ale mezi střelce se nezapsali. Češi se prosadili díky Dominiku Kubalíkovi, Červenkovi a Palátovi, ale na soupeře to nestačilo. Kanada vyhrála v prodloužení 4:3 a dala domácím varování před play-off.

Čtvrtfinále rozhodl jediný gól, semifinále jich nabídlo deset

Bodová ztráta v kombinaci s dalšími výsledky znamenala postup ze třetí pozice, a tedy souboj se Spojenými státy. Američané stáli proti českým hokejistům na domácích šampionátech v letech 2004 a 2015, v obou případech nakonec měli navrch. Rulíkův tým nehodlal připustit opakování. Dopředu jej hnala vyprodaná pražská aréna.

Ale nebylo to snadné. Češi třikrát trefili tyčku, měli tlak, řadu šancí. Celý zápas paradoxně rozhodla šťastná náhoda. Pavel Zacha, který v minulosti pozvání do reprezentace odmítal, v 27. minutě šťastným odrazem od vlastního boku usměrnil puk za záda amerického gólmana. Další gól už nepadl, mezi kvarteto nejlepších vedle Švédska, Kanady a Švýcarska postoupili čeští hráči.

Jestliže úvodní utkání play-off stálo a padalo na jednom šťastném odrazu, semifinálový zápas nabídl úplně jinou hru a jiný obrázek. Proti Švédsku se totiž siréna spustila hned desetkrát – a navrch měli domácí hráči. Nečekanou přestřelku – vždyť za Švédy chytal nejlepší gólman šampionátu Filip Gustavsson – ovládl Rulíkův tým poměrem 7:3.

Začátek byl přitom chaotický, Švédové šli dvakrát do vedení, ale Kubalík a David Kämpf dokázali srovnat. Hře dominoval Martin Nečas, který se jednou prosadil sám a hned na tři další góly nahrál svým spoluhráčům. Dva úspěšné bekhendové blafáky Lukáše Sedláka byly v závěru už jen vylepšením již tak skvělého představení.

Češi byli poprvé od roku 2010 ve finále. V něm narazili nikoliv na favorizovanou Kanadu, ale na Švýcarsko. To vyhrálo stejně jako proti českému výběru až po samostatných nájezdech.

Po čtrnácti letech zlato

Před finále byl znát velký tlak, vždyť od triumfu týmu, kterému do boje o zlato napomohla slavná trefa obránce Karla Rachůnka, už uplynulo hodně vody. V národním výběru se od roku 2010 vystřídala generace, která o úspěch usilovala marně. Nyní měli noví hráči úspěch na dosah. Nejprve ale museli Švýcarům oplatit porážku ze skupiny.

Dlouho to vypadalo na podobný zápas. Mnohdy nervózní, defenzivně urputný. Cinkaly tyčky, brankáři se činili. Rozřešení přišlo v čase 49:13, kdy David Pastrňák svou první trefou na turnaji zápas rozhodl. Gól oslavil sklouznutím se na svém koleni. Češi poté odolali zoufalému závěrečnému náporu soupeře, klid jim dodal trefou do prázdné brány Kämpf.

Mohly vypuknout oslavy, Česko alespoň na několik květnových hodin a dnů zachvátila euforie a radost. Po roce se český tým nyní znovu vydává pod vedením Radima Rulíka do boje, kam vystoupá na šampionátu tentokrát?