MS 2015: Divácký rekord, Jágrovo loučení v reprezentaci a nepovedené medailové zápasy

Jestli něco spojuje mistrovství světa v Česku v posledních dvaceti letech, jsou to vysoké návštěvy a větší koncentrace těch nejlepších světových hráčů. Ročník 2015 v těchto ohledech ještě předčil rok 2004.

Zatímco před dvaceti lety zavítalo do Prahy a Ostravy v původních 56 zápasech dohromady 552 097 diváků, v roce 2015 dorazilo do stejných arén na 64 utkání 741 690 diváků, čímž se vytvořil nový návštěvnický rekord světových šampionátů. Předchozí maximum z běloruského Minsku, které bylo navíc uměle vytvořeno i díky přítomnosti tamních vojáků či policistů v hledišti, se překonalo o více než sto tisíc lidí.

A hráčská kvalita? Stačí vzpomenout na kádr vítězné Kanady: co jméno, to pojem. Od Sidneyho Crosbyho a Claudea Girouxe přes Jasona Spezzu a Tylera Seguina až po vycházející hvězdu Nathana MacKinnona. Javorové listy propluly šampionátem s plným počtem bodů a turnaj zcela ovládly. Kanaďané navíc ve finále deklasovali Rusy 6:1.

Česká reprezentace pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky měla v kádru ještě jednou a naposledy Jaromíra Jágra. Tehdy byl 43letý veterán zhruba v polovině druhé zámořské etapy a z NHL si přenesl skvělou formu.

"Abych byl upřímný, mě trochu nahlodal Martin Ručinský v prosinci, kdy mi poslal pár esemesek. Bylo by to krásné, když jsme společně začínali hrát za národní tým a po pětadvaceti letech bychom to společně zakončili. Tak mě trošičku nahlodal. A potom Vláďa Růžička, když mi volal a požádal mě, jestli bych nepomohl národnímu mužstvu," vzpomínal Jágr na ještě jeden návrat do reprezentace.

"Můj otec si přál, abych nastoupil. Ale já jsem to už říkal na minulém mistrovství světa: Já už prostě nejsem hráč, který jsem býval. Který si vzal puk – a ne že to tak vždycky vyšlo – ale věřil, že může rozhodnout. A prostě ta doba už je pryč. Samozřejmě jsou někdy zápasy, kdy se vám daří víc, některé méně, ale už to není stejné, jako když mi bylo 25 let," prohlásil po šampionátu.

Přesto v deseti zápasech na turnaji vstřelil šest branek a vyprodukoval devět bodů. Nejdůležitější momenty si přitom nechal na klíčový zápas – čtvrtfinále s Finskem. Nejprve srovnal v přesilové hře na 2:2 po polovině utkání. Poté asistoval u branky Jana Kováře na 3:2 o dvě minuty později. A jako bonbónek si nechal vítěznou trefu do třetí třetiny, když se necelých pět minut před koncem vytočil zpoza branky a prostřelil finského brankáře Pekku Rinneho. Nikdo přitom nevěděl, že se jedná o poslední Jágrův gól v reprezentačním dresu.

Jágr a jeho spoluhráči se v následném semifinále s Kanadou (0:2) ani v souboji o třetí místo se Spojenými státy (0:3) střelecky už neprosadili. Bylo to trpké vyústění domácího šampionátu.

"Já už končím, já už opravdu končím. Děkuju strašně moc fanouškům, kteří mi pomohli v mojí kariéře. Je to neskutečná odměna, když se vám něco povede a vidíte, že za vámi stojí ten dav. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost, čím je člověk starší, tím nechce lidi zklamat. A to je ohromný tlak. Já už to nehraju pro sebe, já to hraju pro lidi. A když tam jdu a vím, že někdo na vás upíná oči a všechna naděje jde k vám, a vy jim to najednou nemůžete nějakým způsobem vrátit, protože to nešlo, tak je to pro mě obrovské zklamání. A já už to nechci zažívat, mě to hrozně ničí," uvedl tehdy Jágr k definitivnímu konci reprezentační kariéry.

Legendární útočník byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem šampionátu a zároveň byl zvolen do All Star týmu turnaje na pozici pravého křídla. Jeho klubová kariéra přes pokročilý hokejový věk však zdaleka nekončila.