Už v letadle jsem si nastavil myšlenky na reprezentaci, řekl po příletu na MS Pastrňák

"Pro mě je vždycky čest, když obléknu reprezentační dres, vyvolává to u mě úsměv na tváři. Je mi také sympatické vítězné naladění trenéra Kariho Jalonena, když říká, že pro tým musí být cílem zlato," řekl brzy pětadvacetiletý Pastrňák.

Do Tampere se těšil hlavně ze dvou důvodů. "Jednou velkou motivací byla možnost zahrát si zase s Krejčou, ale pak to má i druhý rozměr. Chci konečně zažít nějaký úspěch a udělat tak radost českým fanouškům. To je velká výzva," prohlásil.

O toto nadšení a pozitivní naladění ho nepřipravila ani úterní porážka od Rakouska, s nímž samostatný český tým prohrál poprvé v historii. "Neviděl jsem to, ale i takové věci se stanou. Teď jsem tady a chci vyhrát každý zápas. Je třeba, aby si to sedlo a tým si vyhověl. Nesmíme se koukat zpátky, ale potřebujeme, aby se nám sešly věci, které jsou k úspěchu potřeba," konstatoval Pastrňák.

Vedení týmu o něho hodně stálo, otazníky ale vyvolával jeho zdravotní stav. "Říkal jsem Petru Nedvědovi, že přijedu, když budu zdravý," připomněl dlouhodobou dohodu s generálním manažerem Petrem Nedvědem.

"Konec základní části byl náročný, nějaké šrámy tam přece jen byly a nevěděl jsem, jestli mě Boston pustí. Většinou to nechávali na mně, ale letos jsem si fakt musel počkat na výsledek zdravotní prohlídky. Nakonec jsme se s doktory dohodli, že pojedu. Kdybych se ale necítil stoprocentně v pořádku, o cestě na šampionát bych ani neuvažoval," uvedl Pastrňák.

V týmu narazil na řadu známých tváří. "Byl jsem překvapený, jak moc spoluhráčů z mého ročníku tady je. Řadu z nich jsem viděl naposledy tady ve Finsku při osmnáctkách, když jsme získali stříbro. Hned mi to cvaklo, jak jsem viděl sestavu. Je to vlastně i takový důkaz, že jsme tenkrát měli dobré mužstvo, když se nás z juniorského věku sešlo tady tolik."

Přes menší potíže nakonec přicestoval podle plánu. "Byla to dlouhá cesta, ale hraju už v zámoří nějaký pátek, takže jsem přece jen zvyklý. Hned při odletu v Bostonu jsme chytili asi hodinu a půl zpoždění, ale měl jsem pak ve Frankfurtu tři hodiny na přestup, takže nakonec to bylo na pohodu," popsal Pastrňák.

Byl rád, že se dostal ještě ve středu na led. "Přece jen už stárnu, takže jsem se potřeboval pořádně rozcvičit, abych se tady hned nezranil. Bylo příjemné vybruslit únavu z cesty, bude se mi krásně spát," podotkl s úsměvem Pastrňák. "Ještě jsem nebyl ani na hotelu, pojedu se ubytovat a odpočinu si, abych byl co nejlépe připravený na zápas," dodal.

Ještě v noci na neděli bojoval s Bruins na ledě Caroliny o postup do 2. kola play-off. Hurricanes ale vyhráli sedmý zápas 3:2. "Každým rokem je to horší a vyřazení bolí čím dál víc. Když jsme byli už jednou blízko, tak chci do finále zase a být tentokrát na té vítězné straně," připomněl Pastrňák těsnou porážku se St. Louis z roku 2019.

Co rozhodlo o postupu Caroliny? "Byla to vyrovnaná série, oni měli v sedmém zápase výhodu domácího ledu i výbornou taktiku. V předchozích letech jsme je dvakrát vyřadili, to měli ještě mladší tým. Teď určitě moc stáli o to, aby nám ty porážky vrátili. Vůbec bych se nedivil, kdyby v play-off vyhráli celou konferenci a šli až do finále. Já jsem si ale už v letadle nastavil myšlenky na reprezentaci," zdůraznil Pastrňák.

V sezoně se sice pomaleji rozjížděl, ale nakonec podruhé v kariéře pokořil metu 40 gólů v základní části a měl průměr více než bodu na zápas. "Sezona byla celkově těžká. Ze začátku hrozná, pak trenéři přeházeli lajny a bylo to lepší. Udělalo se play-off, ale vydrželi jsme jen jednu sérii," litoval Pastrňák.

V Tampere narazí na klubového spoluhráče, brankáře Jeremyho Swaymana. Češi se střetnou s Američany v pondělí odpoledne. "Trochu jsme si o tom pokecali, je to nesmírně talentovaný gólman a šampionát pro něj bude velkou zkušeností. Nějaké jeho slabiny znám. Je každopádně zajímavé stát najednou proti gólmanovi, s nimž denně trénujete," řekl Pastrňák.