Krejčí: Tu euforii na střídačce ve třetí třetině si budu pamatovat navždy
David Krejčí měl v sobě při utkání o bronz na mistrovství světa proti USA obrovskou touhu uspět. Vnímal naplno, že tým má jedinečnou příležitost ukončit čekání na medaili, které trvalo od roku 2012. Zkušený útočník u toho byl tehdy navíc osobně. Připustil však, že bronzu z Tampere si bude vážit ještě o něco více. I kvůli zážitkům, které si uchová v paměti.
"Když už se ta šance naskytne, je třeba ji chytit za pačesy. V nároďáku asi nebyl větší zápas, který jsem chtěl tak moc vyhrát. A jsem strašně rád, že se to podařilo, Když to bylo 4:3 a 5:3, tak už jsme věděli, že to dotáhneme. Byli jsme v laufu, cítil jsem energii z celého týmu a střídačku ovládla během třetí třetiny taková euforie, že si ji budu pamatovat do konce života. To bylo něco neskutečného. Je něco strašně hezkého udělat radost fanouškům a celému národu," řekl Krejčí.
S hokejem už toho hodně zažil. Přiznal, že čerstvý úspěch vnímá jinak než ten z roku 2012. "Je to o hodně jiné než před deseti lety. Tehdy mi bylo šestadvacet, také to bylo moc hezké, ale tady si toho musím vážit o něco víc. Člověk si toho prožil hrozně moc v té hokejové kariéře i v životě," podotkl Krejčí.
"Je to tím dlouhým čekáním, také tím, že my jsme zase starší. Mám tady spoustu kamarádů, s Romanem Červenkou jsme toho prožili strašně moc už od mládežnických reprezentací. Konečně jsme také něco dokázali společně s Pastou, když nám to nevyšlo v sedmém finále o Stanley Cup. Ale i když vezmu kluky z extraligy a všechny ty, co jsem poznal při turnajích Euro Hockey Tour... Vyhrát to s nimi je nádherný pocit," vysvětlil Krejčí.
Poslední sezonu odehrál v extraligové Olomouci, měl proto možnost poklidného zapojení se do přípravy namísto mnohdy hektického příjezdu ze zámoří, kde mnoho let hájil barvy Bostonu.
"Všechno do sebe zapadlo, jak mělo. Vrátil jsem se z NHL, poznal jsem ty kluky v reprezentaci a věděl, že jde vážně o super kluky. Jsem strašně moc rád, jak jsem se rozhodl, že jsem s tím mužstvem mohl tohle podstoupit a absolvovat ten turnaj celý od začátku do konce, což pro mě bylo snad teprve podruhé," připomněl Krejčí.
"Udělala se skvělá parta a my jsme udělali radost fanouškům i celému národu, což je strašně hezké. Je prostě super vyhrát něco společně dohromady, tím spíš po deseti letech. Jet domů s plackou je neskutečné, něco nepopsatelného. Opravdu hodně mi na tom záleželo, abychom nejeli domů s prázdnou," ujistil Krejčí.
Na turnaji si mohl také znovu zahrát s Davidem Pastrňákem, s nímž válel právě v dresu Bruins. A táhli tým za úspěchem.
"Bylo skvělé, že nám Pasta přijel pomoct. Ukázala se jeho kvalita, hlavně pak v dnešním zápase, ale já bych takhle mohl jmenovat všechny hráče," konstatoval Krejčí.
Úspěch vstřebává pozvolna. "Jsem teď v tuhle chvíli samozřejmě rád, že jsme ten zápas vyhráli a máme placku na krku, ale je to všechno čerstvé. Oslavíme to jaksepatří. Tyhle věci však člověku naplno dojdou teprve postupem času," vysvětlil Krejčí.
V hledišti Nokia Areny měl rodiče. O to cennější byl pro něho nedělní úspěch. "Byl to jeden z důvodů, proč jsem se vracel z NHL. Kvůli rodině. Dostat tu šanci hrát tady ve Finsku a zakončit to tímhle způsobem, to je prostě nepopsatelné. A že to mohlo být ještě před rodiči v hledišti, to je nádherné, jsou to vzpomínky na celý život."
Bezprostředně po utkání však nechtěl řešit, zda to byla zároveň rozlučka a poslední zápas v reprezentačním dresu. "Jestli je to reprezentační tečka, o tom se budeme bavit někdy jindy. Teď si to hlavně pořádně užiju. Oslavím to a pak se uvidí," řekl šestatřicetiletý Krejčí.
