Dvacítce pomohla průprava hráčů ze zámořských juniorek. Záruky ale nemají, myslí si Sivek
Hned patnáct hráčů ze soupisky české dvacítky, která z mistrovství světa dovezlo stříbro, působí v zámořských soutěžích, což byl podle agenta Michala Sivka jedním z klíčů, proč národní tým v Kanadě dokázal předvádět takové výkony po celý turnaj. Bývalý útočník, jenž hrál i za Pittsburgh, zároveň věří, že skvělé představení může hráčům pomoci k dobrým kariérám. Zároveň ale upozorňuje, že jim nedává žádné záruky. I vinou termínu.
Ačkoliv z pohledu hráčských agentů jsou o něco důležitější vrcholné akce kategorie do 18 let, stejně tak lze dát o sobě svými výkony nahlas vědět i na dvacítkách. "Stoprocentně. Sice třeba v malinko jiném kontextu, ale pořád je to nejlepší a největší turnaj hráčů do 20 let na té mezinárodní scéně. A ten uplynulý byl pro mě vážně krásný zážitek, protože jsme konečně hráli nádherný hokej," řekl Sivek.
Z hráčů, po nichž zástupci klubů NHL při draftu dosud nesáhli, jasně zazářil brankář Tomáš Suchánek. Už dvakrát čekal při volbě talentů marně, až zazní jeho jméno. V Halifaxu byl pilířem úspěšného týmu a bylo by s podivem, kdyby devatenáctiletý strážce brankoviště týmu Tri-City (WHL) zůstal opomenut i letos.
Velmi výrazně zlepšili své vyhlídky například i útočník Gabriel Szturc, jenž byl po Kulichovi druhým nejproduktivnějším hráčem i střelcem týmu, či stále teprve sedmnáctiletý útočník a velký talent českého hokej Eduard Šalé, jenž se napevno usadil v kádru extraligové Komety Brno.
Sivek sám věří ve vývoji hráčů "zámořské cestě". I díky osobní zkušenosti. Poprvé hrál na juniorském světovém šampionátu na přelomu let 1998 a 1999, o půl roku později si ho při draftu vybrali hned zkraje druhého kola zástupci Washingtonu. Následující sezonu odehrál v juniorské WHL za tým Prince Albert Raiders a za 53 utkání nasbíral 60 bodů díky 23 gólům a 37 asistencím. Při dalším MS juniorů (2000) už patřil k hlavním oporám týmu mistrů světa a na posledním zlatém šampionátu před 22 lety dokonce vedl tým za úspěšnou obhajobou v roli kapitána.
"Určitě to pro mě byla hrozně důležitá a cenná zkušenost. Byl to rozhodně krok dopředu, když jsem mohl odehrát ten rok v zámoří. Tehdy bylo ze svazu pro reprezentaci schválených snad jen pět krajánků, všichni jsme tehdy byli celkem vysoko draftovaní a já jsem přesvědčený o tom, že nám to pomohlo na té cestě do NHL," prohlásil Sivek, jenž má na kontě 38 startů v dresu Pittsburghu.
Zásadní průpravou do další kariéry je z jeho pohledu fakt, že hráči působící v zámoří zvládají lépe náročný program. Ne snad, že by mladí reprezentanti z Finska a Česka byli v Halifaxu v rolích komparzistů, ale při cestě za stříbrem mohlo jít o jeden ze zásadních faktorů – tým táhli hráči ze zámořských soutěží a se silami vydrželi až do posledních minut turnaje.
"To je asi ze všeho nejvíce patrný rozdíl. U těch kluků ze zámoří, tam je vidět, že dokážou ubruslit tu porci sedmi zápasů během deseti dnů, což je hodně náročné. V kanadské juniorce je ten program také našlapaný. Myslím, že i to je důvod, proč kluci vydrželi se soupeři bruslit až do konce. A netřeba si nic namlouvat, kvalita těch soutěží je také odlišná," uvedl Sivek.
"Zahraniční soutěže jsou kvalitnější, ale i náročnější. Každý zápas se tam navíc hraje ve vysokém tempu a velké intenzitě, do toho všeho ještě cestování, je to opravdu hodně náročné. Tělo si ale na tu velkou zátěž postupně navykne a je to pak znát. Ti hráči se s ní pak o to lépe vypořádají na takové akci, jakou je světový šampionát," doplnil Sivek.
Připustil ale také, že i když o sobě dá hráč vědět na světovém šampionátu, nedá mu to žádné záruky. "Být to v srpnu a kluci by šli do kempu v klubu NHL, je to jiné. Dvacítka je sice vrchol sezony, ale pak jsou další. A i když vyhraješ v květnu Memorial Cup, nic ti to nezaručí. Může to pomoct hráčům, kteří ještě nebyli draftovaní. Ukázat se a nastartovat ten první krok. Musíš si to pak ale stejně uhrát v tom září, za toho tři čtvrtě roku se toho může stát strašně moc," řekl Sivek.
