Je nám líto, video expirovalo.

Moravčík je v Tappaře šťastný a říká: Mám přesně to, za čím jsem šel

Dosavadní působení ve finské Tappaře Tampere, kam zamířil po minulé sezoně, si reprezentační obránce Michal Moravčík nemůže vynachválit. Pětadvacetiletý hráč bere své druhé zahraniční angažmá jako příležitost k tomu, aby se mohl nadále zlepšovat.

Michal Moravčík v reprezentačním dresu
zdroj: ČTK/Paprskář Pavel

Moravčík odehrál předchozí ročník v Plzni a Litvínově, následně se stal členem české kolonie v Tappaře, kterou dále tvoří brankář Dominik Hrachovina, obránce Tomáš Hamara a útočníci Jiří Smejkal s Michaelem Špačkem. Na severu Evropy je po všech stránkách spokojen.

"Celkově prostředí a náročné tréninky, všechno je na vysoké úrovni. Má to vysoké tempo, snažíme se co nejvíce pracovat také na kvalitě. Mám přesně to, za čím jsem šel, abych se mohl zase trochu posunout dál," řekl Moravčík.

"Výsledkově to zatím není úplně podle našich představ, ať už po stránce týmové, tak i mých osobních statistik, ale myslím si, že je to na dobré cestě. Když to vezmu přes osobní život, tak ten je super. Bydlíme hned vedle jezera, žijeme v takovém komplexu, je to parádní."

Co čeká české hráče ve Finsku? Turnaji Karjaly se věnoval Hokej bez červené – podcast s Robertem Zárubou:

Češi drží v Tappaře pohromadě, ale zároveň se nechtějí úplně separovat od Finů. "Samozřejmě to 'Hrášek' má o něco jednodušší, když si s nimi finštinou úplně lehce popovídá. My ostatní to máme s angličtinou těžší, ale do týmu jsme zapadli, kluci nás vzali a bavíme se normálně. Mimo led je super, že je nás tam víc Čechů, i s ohledem na přítelkyně, že mohou něco podnikat a zahánět nudu společně," konstatoval Moravčík.

Hrachovina by při své znalosti finštiny mohl být pro zahraniční posily tlumočníkem, ale jeho čeští parťáci ho v tomto směru nijak nezneužívají. "Upřímně řečeno bych to ani nechtěl. Není problém si o cokoli říct, nebo se vyřídit anglicky. Na tréninku nám jeden z trenérů - nebo třeba spoluhráči - překládají, co říká hlavní trenér. Je to vždy na každém z nás." 

Sám Moravčík dělá ve finštině jen malé pokroky. "Zvládám trochu pozdravy a lehké fráze. Pochytil jsem tak nějak čísla, když při tréninku slyším furt tři na dva, tři na tři a podobné věci. Ale abych se to naučil, to asi bude chtít více než tři měsíce, co jsem tam," pousmál se.

Koronavirus? Rouška ve Finsku není povinností

Ocenil, jak při koronavirové krizi fungují opatření ve Finsku. "Z mého pohledu jsou zde lidé především hrozně ohleduplní. Není tu nařízené nosit roušku, ale všichni si ji berou preventivně do obchodů, hromadné dopravy i na stadionech," přiblížil Moravčík.

"Nikdo nám v ničem nebrání, můžeme se normálně volně pohybovat, v klidu si nakoupit i zajít do restaurace. Je doporučeno brát si jídlo spíše domů, ale restaurace jsou teď docela prázdné, takže je tam spoustu místa a málo lidí. Je to zde postavené hlavně na osobní zodpovědnosti lidí. A co vidím v našem okolí, tak opravdu zodpovědní jsou." 

Ve Finsku se hraje i s příznivci v hledištích. "Kapacita je omezená, ale jsou povolené i sektory na stání. Jenže lidi se bojí. I tak máme docela hezkou návštěvnost. Průměr máme snad kolem 2700 diváků. Bohužel pro klub je to i tak hodně ztrátové, neboť v posledních sezonách byl průměr přes 5500 diváků, zatímco teď jsme na polovině," uvedl Moravčík.

Z nutnosti držet se při úvodním turnaji Euro Hockey Tour v helsinské "bublině" si hlavu nedělá. "Rozdíl je hlavně ten, že nemůžeme nikam do města. Člověk se nějak zabaví. Máme herní konzole, společnou místnost, kde se můžeme sejít, popovídat si a strávit nějaký čas společně, takže ono se určitě něco najde. Máme navíc dva tréninky denně, ve čtvrtek se hraje, dá se tedy říct, že stejně budeme víc na zimáku než na hotelu," dodal Moravčík.

Zdroj
ČTK, ČT sport

Hlavní zprávy