Momenty roku 2016: Co letos nejvíce zaujalo redakci ctsport.cz?

Jiří Kalemba

Coby dlouholetého pozorovatele dění v NBA mě samozřejmě nemohl minout obrat finálové série mezi Clevelandem a Golden State. Příběh LeBrona Jamese, který se v Ohiu stal nejprve nenáviděným vyvrhelem, aby po letech slibovaný a vytoužený titul pro Cavaliers přece jen získal, už nejspíš čeká na svou filmovou podobu. Dočká se i Will Smith další velké role?

Poutavé ale byly i příběhy, jichž jsem se mohl profesně účastnit. Když zůstaneme u basketbalu, tak i teď si dokážu živě vybavit bzučení berlínské arény během finále Euroligy. Stále vidím, jak Viktor Chryjapa dvě vteřiny před koncem utnul euforii Fenerbahce z téměř dokonalého obratu proti CSKA. A ještě teď cítím jemný průvan, který v mixzóně vytvořil mlčky procházející pivot Fenerbahce Jan Veselý, pro kterého smutně skončila jinak snová sezona.

Veselé konce měly alespoň domácí zápasy českých házenkářů s Makedonií. Jenže cestu na lednové MS po nadějné šestigólové výhře ze Zlína překazila prapodivná odveta ve Skopje. Na podzim se pak Čechům vydařila v Plzni odplata v utkání, ve kterém brankář Martin Galia vystřihl "zákrok století", ze kterého jsem na další den ochraptěl, ale přesně u takových momentů chce člověk občas být.

Medailovou radost jsem v nejbližším sepětí sdílel s českými bikery během mistrovství světa v Mekce českého sportu, kterým je v současnosti samozřejmě Nové Město na Moravě. Otřásání tribun při dojezdu stříbrného Jaroslava Kulhavého i čtvrtého Ondřeje Cinka, to jsou okamžiky, pro které stojí zato trávit nekonečné hodiny při ranních, večerních i svátečních směnách. Snad jich dost přinese i nadcházející rok 2017.

Otakar Duben

Sportovní úspěchy bohužel čím dál častěji zastiňují zprávy o dopingových nebo korupčních kauzách, které ničí sport na všech jeho úrovních. Může se tak fanoušek opravdu radovat z dalšího fenomenálního představení Usaina Bolta nebo Michaela Phelpse, když už jednou prožil zklamání s jiným "velikánem", Lancem Armstrongem? Je úžasný světový rekord Wayde van Niekerka na čtvrtce opravdovým posunem sportovních limitů? Kolik medailí se bude muset vracet během následujících let po kontrolních testech?

Z celého sportovního roku na mě ale nejvíc zapůsobil příběh, který se nevztahoval k žádné v Česku sledované akci. Legenda o prokletí Chicaga Cubs, baseballového týmu, který čekal na velké vítězství 108 let – a letos se konečně dočkal. Tento příběh o věčném čekání, jedna z největších story sportovní Ameriky, došel ke svému happy endu. A to po play-off, jehož průběh by sám o sobě vydal na knihu. Spolu s triumfem Leicesteru v Premier League může sloužit k posílení víry fanoušků "malých" klubů, že i oni možná budou mít jednou důvod k opravdu velké radosti.

Pavel Jahoda

Tak jako dobro ve vánočních pohádkách vždy zvítězí nad zlem, i já si letos vytáhnu pozitivní moment nad těmi negativními. Z nepřeberného množství událostí je pro mě příběhem roku neuvěřitelný úspěch Leicesteru, který ovládl anglickou ligu. O klubu, hráčích a trenérovi už toho bylo napsáno spoustu, proto bych jeho tažení vztáhl i na naši redakci – v předsezonním preview jsme Lišky tipovali na poslední místo a přisoudili jim jasný sestup.

A hle, na konci sezony jsme nevěřícně sledovali, jak hráči v modrém zvedají nad hlavu mistrovský pohár. Ukázalo se tak, že i v moderním sportovním světě, kterému z velké části vládnou peníze, dokáže uspět chuďas – a že i tady dokáže "obyčejný Honza porazit draka".

Vojtěch Jírovec

Letošní rok má, myslím, na svědomí víc negativních než pozitivních zpráv. Nevyhnulo se to přirozeně ani sportu. Po celý rok jsme sledovali kauzu ruských sportovců a spolu s tím i způsob, jak se k ní rozhodl přistupovat Mezinárodní olympijský výbor a Světová antidopingová agentura. Jsme svědky dopadu, jaký mělo pořádání olympijských her na Brazílii, a paralelně také spouště, která zbyla na Šumavě po třech týdnech fungování české olympijské pobočky, parku Rio-Lipno. Na mistrovství světa v silniční cyklistice, které pořádal Katar, jsme zase viděli, že pro odpovědná místa je zdraví závodníků až příliš nízko na seznamu priorit.

Nicméně momentem, který si zpětně budu pamatovat nejvíce, je úmorná sága kolem Martiny Sáblíkové – naučila mě, kam až mohou sportovce zavést jejich vlastní ambice a jak snadno dokáže česká (sportovní) veřejnost podlehnout kolektivní mánii. Do nového roku bych světovému i českému sportu přál méně pokrytectví, více ohleduplnosti a méně ukřivděnosti.

Jan Michálek

Letošní rok byl ze sportovního pohledu megalomanský. Přesto musím popravdě přiznat, že mě osobně mnohem více než olympijská stovka Bolta či finále mistrovství Evropy ve fotbale zasáhly činy mnohem nepatrnější, leč cenné a chvályhodné. Podstata sportování se stále scvrkává pod tlakem komercionalizace a nenasytnosti všech zúčastněných stran, kdy cestu za slávou dláždí organizovaný doping a kdy i drobná gesta fair play mohou znamenat ztracené miliony.

Právě proto mi v paměti uvízli sportovci, kteří předně nehleděli na peníze, slávu či medaile, ale kteří zůstali lidmi a zachovali se čestně. Jako příklad může sloužit šermíř Jiří Beran, který na olympiádě neváhal opravit rozhodčího a přiznal rozhodující bod soupeři, ale těchto skrytých hrdinů bylo naštěstí mnohem více. Velice mě také potěšilo, že Leicester dotáhl své velkolepé tažení až k titulu a dokázal tak, že za peníze se stále nedá koupit vše. Pokud se sejde dobrá parta, každý táhne za jeden provaz a věří v úspěch, nic není nemožné. Ani hrát NHL ve 44 letech!

Ondřej Nováček

Ten příběh o celoživotní odvaze, o neutuchajícím boji, o cti a spravedlnosti, o vlastenectví, o sportovním i životním elánu, to vše je o Věře Čáslavské dobře známé. Ale je potřeba si jej tu a tam občerstvit, neb rádi zapomínáme. Hlavně na minulost. Na naší temnou minulost, a to zvlášť v době aktivní kariéry jedinečné sedminásobné olympijské vítězky a svého času i nejlepší sportovkyně světa.

Věra Čáslavská nejednou prokázala obrovskou míru statečnosti, musela si doslova odžít osobní životní tragédii, přesto se dokázala vrátit a opět rozdávat optimismus. Ze své víry neztratila nic a nevzala jí to ani zákeřná nemoc. Legenda odešla, její odkaz tady bude dál. Věra Čáslavská byla inspirativní osoba, která si zaslouží velké uznání.

Hynek Roleček

Běžela 59. minuta, Rakitič zvýšil na 2:0 a vypadalo to na jasný výsledek. Čeští fotbalisté už na Euru stačili prohrát se Španěly poté, co téměř celý zápas úporně bránili. A s Chorvaty to také nebyla žádná sláva. V ochozech stadionu v St. Étienne byl český a chorvatský tábor vcelku vyrovnaný, na hřišti to ale vypadalo na jasnou záležitost pro červenobílou šachovnici. Takový ten typický zápas, kdy si říkáte, že už nic nemůže pomoct. A to i po spíš náhodné, i když bravurně trefené, Škodově hlavičce a snížení na 1:2.

A pak se to stalo. Při pohledu z hlavní tribuny v levém rohu létají světlice, dělbuchy, v řadách organizátorů panuje zmatek, zápas se přerušuje, těžkooděnci jsou v pohotovosti. Vis maior? Fotbaloví chuligáni bojující proti vedení chorvatského fotbalu. A najednou byla cítit radikální změna. Češi v útoku a nešťastná ruka v pokutovém území. Penalta. Necid. Gól. Vyrovnáno. A konec. Byl to jeden z mála záchvěvů na Euru. Češi poté prohráli s Tureckem, vypadli ve skupině a turnaj pominul. Dojmy ze zápasu uprostřed Francie ale vyprchají jen těžko.

Tomáš Řanda

Nejvýznamnější sportovní událostí uplynulého roku pro mě byla olympiáda v brazilském Riu. Hry se konaly poprvé na jihoamerickém kontinentě a ještě těsně před startem nebylo jasné, zda se vše stihne, i vzhledem k napjaté situaci brazilské ekonomiky a politiky, připravit tak, jak si to největší sportovní svátek zasluhuje. Jihoameričané nakonec i s menšími počátečními problémy uspořádali povedenou olympiádu, která nabídla jako vždy hned několik zajímavých momentů.

Těžko se vybírá ten nejdůležitější. Vedle dominantních výkonů zkušených sportovců, kteří se například loučili s olympijskou kariérou, nabídlo Rio úspěchy nových sportovních nadějí, které bychom měli vídat pod pěti kruhy i v blízké budoucnosti. Bez ohledu na výkony nejlepších je však podle mého názoru největším odkazem olympijských her příležitost sledovat sportovce, jak se utkávají na mezinárodním fóru v nejrozmanitějších disciplínách bez ohledu na původ či náboženské vyznání.

Karolína Sochorová

Možná kvůli velkolepé brazilské olympiádě, hvězdami napěchovanému Euru, ale i dopingovým skandálům zůstal v roce 2016 ve stínu další sportovní svátek, který se navíc vrátil na výsluní po dvanácti letech – Světový pohár v hokeji. Mezi namotivovanými celky zanechal na turnaji nesmazatelnou stopu původně zpochybňovaný Výběr Evropy. Parta okolo kapitána Anžeho Kopitara, která neměla na turnaji ani vlastní hymnu nebo vlajku, dokonale zaskočila nejen fanoušky hokeje, ale hlavně soupeře.

Soudržnost, odhodlání a parádní výkony vynesly evropské bojovníky až do finálového střetnutí, kde nestačili na Kanadu. Přesto tenhle evropský poslepovaný kádr ukázal, s jakou motivací dokáže proti soupeřům nastupovat. Hokejový svět letos ale také zasáhl odchod nezapomenutelné legendy. V 88 letech zemřel čtvrtý nejproduktivnější hráč NHL všech dob Gordie Howe.

Martin Vait

Stejně jako byl rok 2016 převratný z politického a společenského hlediska, neminuly zásadní události ani sportovní svět. A často byly velmi podobného rázu. Prstem už se neukazuje pouze na jednotlivé viníky, v jejich přečinech se odráží i celkové selhání systému – ať už jde o Blattera, Platiniho a FIFA, nebo o doping vrcholových sportovců řízený Ruskem či Keňou a přehlížený IAAF a MOV.

Rok 2016 přinesl nevídané úspěchy velikánů i outsiderů, jejich pohádkové příběhy ale více než kdy jindy vzbuzují automatické pochybnosti. A mnohdy právem – obvinění, která se často potvrdí až po letech, odsouvají tyto úspěchy do říše báchorek. Taková zpětná zjištění nejsou frustrující pouze pro ostatní sportovce, ale i pro všechny příznivce sportu. Vzbuzují dojem, že mnozí další, kterým se nepodařilo uspět, dopovali také, jen na ně ve své době nebyla upřena taková pozornost.

Jakub Vaněk

Rok 2016 byl na sportovní události nesmírně bohatý a přestože rozrůstající se dopingová odhalení či korupční skandály vzbuzují stále více pochybností, mně utkvěly v paměti čistě sportovní výkony hodné zaznamenání.

Fenomenální tažení fotbalistů Leicesteru City, jejichž cesta k zisku anglického titulu pravděpodobně skončí na stříbrném plátně. Nečekané prolomení světového rekordu Michaela Johnsona z roku 1999 jihoafrickým "čtvrtkařem" Waydem Van Niekersem. Posun Jaromíra Jágra před Gordieho Howea a Marka Messiera v historické tabulce kanadského bodování NHL.

Jako odchovanec SFC Opava nicméně nesmím opomenout ani pohárové vítězství druholigového klubu nad Viktorií Plzeň 4:2. Vyprodaný stadion tleskal vestoje. Věřím, že podobné momenty nespoutaného nadšení, které byly k vidění i během biatlonového svátku v Novém Městě na Moravě, přinese také rok následující.