Legendární kouč \"sborné\" Tichonov byl diktátorem na střídačce
Moskva - Viktor Tichonov, mnoha tituly ověnčený trenér sovětské "sborné", patří k nejuznávanějším a také nejrozporuplnějším hokejovým odborníkům. Podle některých je jedním z nejlepších trenérů historie, podle jiných je to diktátor, který ze svých svěřenců učinil takřka nevolníky. Legendární trenér, který získal s reprezentací tři zlaté olympijské medaile a osm titulů mistrů světa, se narodil 4. června 1930.
Kolem Tichonova koluje řada historek o jeho tvrdosti, neústupnosti a diktátorských sklonech. Řada hráčů s ním měla problém, řada jej bezmezně ctila. Tichonov začínal u hokeje jako aktivní hráč. Byl obráncem moskevských týmů CSKA, Burevestnik, VVS a Dynamo. V roce 1950 byl vyhlášen nejlepším hokejistou SSSR. Jeho trenérská kariéra začala v roce 1964, kdy se stal asistentem (mladší trenér) v Dynamu Moskva, poté převzal pozici hlavního trenéra v klubu Dynamo Riga. Lotyšský tým dovedl z druhé ligy do nejvyšší sovětské soutěže.
V roce 1977 se stal na přání nejvyššího sovětského politického vedení, údajně v tom měl prsty sám Leonid Brežněv, hlavním trenérem CSKA Moskva a hokejové reprezentace. Jako trenér získal s armádním CSKA, do kterého si mohl vybírat nejlepší hráče z celého sovětského impéria, 13 titulů.
Kamenná tvář u mantinelu před hráči
V zahraničí byl Tichonov znám především jako trenér úspěšné reprezentace, jeho kamennou tvář ze střídačky, kde stál vždy přímo u hrazení před hráči, si vybaví snad každý fanoušek hokeje z 70. až 90. let minulého století. Sborné se ujal v roce 1977 a skončil v roce 1994 po olympijských hrách v Lillehammeru. Kromě tří olympijských a osmi světových titulů získal i řadu druhých a třetích míst. K nejcennějším úspěchům bývá řazeno i vítězství na Kanadském poháru v roce 1981. K reprezentaci se Tichonov jako hlavní kouč vrátil ještě v roce 2003. O rok později, po neúspěchu na mistrovství světa v Praze a Ostravě, kde Rusko skončilo desáté, byl přeřazen do funkce trenéra zodpovědného za všechny ruské reprezentační výběry.
Tichonovu veleúspěšnou trenérskou kariéru do jisté míry ohraničuje Praha. V roce 1978 zde získal svůj první titul mistra světa, na dalším šampionátu v Praze v roce 1985 mu československý výběr přerušil sérii pěti titulů v řadě a jeho poslední mistrovství světa v roce 2004 v Praze a Ostravě skončilo pro Rusko debaklem. "Česko Tichonova porodilo a také ho zabilo," napsal tehdy k vyřazení sborné internetový deník gazeta.ru.
