Jiří Holík slaví sedmdesátiny, klid hledá na golfu
Praha - Má tři tituly mistra světa, čtyři medaile z olympijských her a s 319 starty je rekordmanem české reprezentace, přesto někdejší skvělý útočník Jiří Holík zůstává již notnou dobu stranou hokejového dění. Dlouholetou oporu Dukly Jihlava už víc zajímá golf, atletika nebo fotbal. Člen Síně slávy domácího i světového hokeje, který proslul elegantním bruslením, skvělým bráněním a pohodovou povahou, slaví sedmdesátiny.
"Bouřících hal a hokeje vůbec mám za ta léta už dost, klid na golfovém hřišti na čerstvém vzduchu je pro mě ideální," prohlásil před časem už jako spokojený důchodce, jenž nicméně působí jako správce golfového areálu u Jihlavy. "Kavárenským povalečem mi stačí být dopoledne, odpoledne si blbnu na golfu," dodal. S hokejem začínal s bratrem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě, později oba hájili barvy tamní Jiskry.
V roce 1963 odešel za Jaroslavem do Dukly Jihlava, kde ještě spolu s Janem Klapáčem vytvořili elitní útok, který armádní celek dovedl k sedmi titulům. Hráč s přezdívkou Malej nastoupil v dresu Jihlavy k 553 ligovým utkáním, v nichž vstřelil 283 branek. Jako bránící levé křídlo byl mladší z bratří Holíků dlouho nepostradatelný jak pro jihlavskou Duklu, tak i pro reprezentaci.
Od roku 1964 absolvoval hráč s charakteristickou dvacítkou na zádech 14 světových šampionátů v řadě, vedle tří titulů z let 1972, 1976 a 1977 se podílel i na šesti stříbrech a čtyřech bronzech (bez medaile se vracel pouze v roce 1967). Se 123 odehranými zápasy je dosud rekordmanem historie mistrovství světa, v počtu reprezentačních startů je s 319 duely, v nichž zaznamenal 132 branek, třetí za Finem Helminenem (331) a Němcem Kiesslingem (320).
Může se pochlubit i čtyřmi cennými kovy z olympijských her (po dvou stříbrech i bronzech), zahrál si též na úspěšném Kanadském poháru 1976. Po třetím vítězném šampionátu v roce 1977 se Holík, o nějž svého času usilovali Detroit Red Wings, vzdal reprezentace, aby se mohl více věnovat rodině. O rok později mu bylo povoleno odejít do zahraničí, kde dvě sezony hrál za německý Rosenheim a poté jednu za Stadlau Vídeň.
V roce 1981 ukončil kariéru, ale po třech letech se ještě na jednu sezonu vrátil na led v barvách druholigového EV Vídeň. Po návratu ze zahraničí dokončil pedagogickou fakultu a učil zeměpis a tělocvik, kromě toho ve sportovních třídách koučoval mladé hokejisty. V 90. letech dělal šéfa Dukly Jihlava, dokonce kandidoval na post předsedy svazu, ale poté se z hokejového dění zcela vytratil.
"Hned jak to šlo, tak jsem šel do důchodu, abych se mohl věnovat už jen sám sobě, manželce a dětem. A abych taky mohl dělat to, co mě baví," řekl otec syna Jiřího a dcery Simony. V roce 1999 byl Holík, jenž je s 415 góly v lize a reprezentaci na 11. místě v Klubu hokejových střelců, přijat do Síně slávy IIHF. "Já už ty Síně slávy nějak neřeším. Každé ocenění je hezké, ale v mém věku je nejdůležitější, že jsem jakžtakž zdravý a že můžu pracovat," prohlásil poté, co před šesti lety nechyběl mezi prvními jmény v nově vzniklé Síni slávy českého hokeje.
