Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Branky, body, vteřiny

Hrachovina se těší "domů" do Tappary a říká: Uzavřít extraligu je za mě úplný pohřeb

Měl jedinečnou šanci na zisk Poháru T. G. Masaryka, ale vše stopnul koronavirus. Hokejový brankář Dominik Hrachovina si tak musí počkat zase třeba za pár let. Nyní se naplnil jeho avizovaný odchod z extraligy do Finska a pětadvacetiletý gólman se těší na staronové angažmá v Tappaře Tampere, kde podepsal na dva roky. V kádru Bílých Tygrů prožil vydařené čtyři měsíce. O působení pod Ještědem, předchozích nevydařených štacích, vážném zranění kotníku, ale i hraní na konzolích promluvil po web ctsport.cz. 

Dominik Hrachovina
zdroj: ČTK autor: Radek Petrášek

První sezona mezi dospělými v české nejvyšší soutěži, vítězství v základní části a šance na titul. Vstřebával jste těžko zrušení extraligového ročníku?

Zavládl smutek u nás všech v klubu. Všichni se těšili na nejlepší část sezony. Upřímně, já bych radši vypadl ve čtvrtfinále 0:4 na zápasy, hrál a měl to v uvozovkách ve svých rukách než tohle. Ale stalo se, zdraví je přednější. Svět se nezbořil. Samozřejmě člověka to mrzí, když cítil, že je tam taková šance.

Užil jste si alespoň trochu zisk Prezidentského poháru?

Vlastně jsem se poháru ani nedotkl. Zápas, po kterém jsme ho přebírali, jsme prohráli s Třincem 0:4. Zrovna jsem moc neměl náladu. Bohužel jsem se s trofejí ani nevyfotil a nepomazlil se. S diváky jsme si taky nějakým způsobem neřekli na shledanou. Tohle mě mrzí, ale člověk to v té chvíli nemůže vědět, je v emocích, škoda.

A jste pověrčivý? V Liberci se na to příliš nehraje a poháru se dotýkají...

Nemyslím si, že jsem nějak pověrčivý, ale zase co se týká nepsaných pravidel u pohárů, na to věřím. Ale jen sám za sebe, takže jsem na něho ani nechtěl sahat. Kdybych věděl co se stane, udělám to jinak. Ještě teď bych s ním na ledě jezdil. (smích)

Nejlepší brankář základní části 2019/2020:

Dominik Hrachovina vládl statistikám v základní části s úspěšností zákroků 92,65 % a 1,95 gólu na zápasLiberec zažil v úvodu sezony několik přestřelek, v polovině listopadu byl až na sedmé příčce. I s příchodem Hrachoviny se zvedl. "Nikdo nechce pořád vyhrávat stylem 8:7. Takto se pak v play-off neuspěje. Kluci si už před mým příchodem něčím prošli, řešili to, a když to řeknu blbě, já už jsem se potom svezl na té vlně s nimi," prohlásil.

Bílí Tygři vyhráli za posledních pět let základní část čtyřikrát. Vyzdvihuje se hlavně prostředí v klubu. Co podle vás napomáhá pohodě v mužstvu?

Zažil jsem nějaké týmy a třeba ve Finsku to bylo hrozně podobné. Profesionalismus. Všichni táhnou za jeden provaz. Ať už nahoře v kanclu, nebo my hráči dole. Všichni jdou za stejným cílem a podle toho se lidi v organizaci chovají. Je nastavený nějaký řád, a proto se úspěchy dostavují. Ve víře v ten systém je prostě síla.

Poprvé jste si zachytal v české extralize. Jak hodnotíte její kvalitu?

Každý mančaft má top hráče, pak jsou samozřejmě lajny za nimi. Extraliga je zajímavá tím, že je otevřená. Každý zápas něco znamená, má nějakou hodnotu. Ať už hraje první s posledním, nebo druhý se třetím. Extraligu to i zkvalitnilo a dělá ji to zajímavou, protože poslední tým potřebuje posilovat a zachránit se. Utkání pak mají kvalitu.

Jenže v důsledku toho, co přináší koronavirová krize, se rozjela opět diskuse o uzavření extraligy. Jak to vnímáte?

Jedna věc je ekonomická stránka, chápu, že to nikdo teď nemá jednoduché. Pořád je ale potřeba si uvědomit, že pokud se soutěž uzavře, úroveň půjde dolů. Ekonomická stránka toho se ne třeba hned, ale po nějakém čase zase zhorší. S Libercem jsme byli první, přijeli jsme do posledních Pardubic a bylo vyprodáno. Při uzavřené extralize týmy na konci tabulky mohou vyházet nejlepší a nejdražší hráče. Tím ovšem i peníze ztratí, protože lidi nebudou chodit. Ze sportovního hlediska si to podle mě má každý vybojovat a ten nejhorší spadne. Není to jen o extralize, ale v první lize jsou tři čtvrtiny mančaftů, které nemohou hrát s tím materiálem, co mají. Navazuje to na sebe. Uzavřít extraligu je za mě úplný pohřeb.

Je nám líto, video expirovalo.
Hrachovina kromě zákroků předvedl i potyčku s Hollandem

Znáte dobře finské prostředí, kde je liga také uzavřená. Tam funguje vše, jak má? 

Pro mě to je hloupé, že je uzavřená. Jsme ale profesionálové a člověk to přijme. Zápasy odehraje, jak nejlíp může. Tím, že se soutěž zavřela, ekonomická stránka se nějakým způsobem zlepšila. Hraje se tam o hodně víc zápasů (60 utkání v základní části - pozn. red.), ale když se nepadá, zápasy na konci základní části s některými týmy jsou taky ve své podstatě o ničem. Největší rozdíl je v tom, jaká je naše nátura a jaká ve Finsku.

S Tapparou jste vyhrál kromě Ligy mistrů vše, co se dalo. Dvakrát jste zažil, jaké to je ovládnout finskou Liigu. Máte stále motivaci i v prostředí, kde to dobře znáte?

Mám obrovskou motivaci, zase se vracím domů. Letos měla Tappara velkou šanci. Jak mě kouše, že jsme nedohráli extraligu, tak mě žene, že bude v Tappaře zase nějaká šance na vítězství hned od začátku. Cíl je po tříleté pauze vrátit pohár zase zpátky domů.

UŽ DO ASTANY JSEM JEL NA KRIPLKÁŘE

Dva roky jste si z Finska odskočil. Angažmá v Barysu Astaně (nyní Nur-Sultanu) vám zkomplikovalo těžké zranění kotníku, v Ambri-Piottě jste nedostával tolik prostoru. Jak byste zhodnotil dobu mimo Tapparu?

Začalo to předloňské léto zraněním. Do Astany jsem šel, když to řeknu blbě, na "kriplkáře". Kotník nebyl vůbec zdravý a hodný jakéhokoliv sportu. Šel jsem ale po úrazu hrozně brzo na led. Pak se to na chvíli sice nějakým způsobem ustálilo, jenže v lednu při první sezoně v Rusku jsem šel zase na operaci. Nebylo to ideální, celý rok protrápený. Na druhou stranu, když to vezmu aspoň trochu pozitivně, v číslech to nebylo ještě tak šílené. V Rusku ale bere člověk nějaké peníze a tam chtějí vždy jen ty nejlepší výsledky, což je pochopitelné. Přišel padák. Byl jsem samozřejmě smutný po tom létě. Dal jsem se totiž do pořádku, byl jsem v kondici a zdravý. Mrzelo mě, že jsem se nemohl vrátit zpátky a dokázat, že to nebyla chyba, když mě vzali.

Co se pokazilo ve Švýcarsku?

Těšil jsem se, ale po nějaké době to tam začalo být takové zvláštní. Nepochopil jsem, proč brali cizince, když stejně nehráli. Přístup nebyl ideální, nebyl profesionální. Vše se umocnilo tím, že jsem seděl často na tribuně. Poté jsem věděl, že to mám s Tapparou podepsané, takže jsem jako by čekal a pak přišel Liberec. V ten moment jako když se vám otočí dolary v očích. Motivace najednou velká, šance zase něco dokázat. Škoda jen toho konce a zrušeného play-off. Člověk byl zvyklý, že všechno je růžové jako ve filmu, ale když se z toho vyhrabete, máte obrovskou radost. Jste zase silnější.

Jak zvládáte současnou nečinnost? Za normálních okolností by vás čekala nejlepší část sezony a teď musíte být doma.

Snažím se být zodpovědný k sobě, okolí a rodině. Tak jsme doma nějaký čas, černě to nevidím. Pořád člověk žije, dýchá a má co jíst. (úsměv) Chvíli to vydržíme, pomůžeme si a pak bude snad zase všechno ok.

V pauze jste si jako zástupce Liberce zahrál hru NHL na konzoli Playstation 4 s hráčem Dzouvim. Prohrál jste vysoko 1:9. Cítil jste, že je to bez šance, už v průběhu utkání?

Bylo vidět, že klučina je úplně někde jinde. Právem je nejlepší v této hře v Česku, protože mně nepůjčil puk. Hrál jsem klasický beton, zaparkoval jsem autobus před bránu. Skončilo to těsně. Byl jsem kousek od úspěchu, nakonec se to nepovedlo. (smích)

Hráváte na playstationu ve volném čase?

Hrozně málo. Zahraju si občas s kamarády. Stříleček se bojím, ty nehraju, pak z toho mám zlé sny. Když tak tenis, FIFU, hokej, zkrátka spíš sportovní věci. Možná auta, ale stříleček se bojím.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy