Pech si postupem do semifinále splnil sci-fi sen. Tohle je těžký nadstandard, přiznává

"Nahrávalo nám, že se o nás moc nemluví. V Pardubicích se mluvilo o titulu a ti kluci byli pod tlakem. Bylo to na nich vidět, myslím, že jim to uškodilo. My jsme šli zápas od zápasu. Základem byla první dvě vítězství na domácím ledě a to třetí venku. Přes porážku ve čtvrtém utkání jsme věřili, že to můžeme ukončit doma, kde hrajeme dobře a kde máme dobré publikum. Potvrdilo se to," řekl Pech.

Do Českých Budějovic, které loni po návrtu mezi elitu po sedmi letech skončily v nesestupové sezoně poslední, zamířil z ambiciózní Sparty a teď si zahraje semifinále i s Motorem.

"V mém sci-fi snu proběhly myšlenky tak, jak je právě teď prožívám. Upřímně, tohle je těžký nadstandard. Loni Budějovice skončily poslední, samozřejmě posilovaly, ale ruku na srdce, kdo si myslel, že budeme v semifinále? Chtěli jsme si zajistit předkolo, být v šestce. Udělali jsme čtyřku, což bylo náramné. Všechno z nás spadlo, hokej jsme si hrozně moc užívali, žádný strach z baráže. Hráli jsme v klidu, tým se semkl. Všichni makají na sto procent. A tohle je odměna," prohlásil Pech.

Na jihu Čech se vrátil do role klíčového hráče a vládne týmu v produktivitě. "Jsem rád, že mi trenéři důvěřují a dávají mi hodně prostoru, já se jim to snažím vrátit. Nechci ale hodnotit svoje výkony. V každém případě jsem rád, že hraju v Budějovicích, můžu tady pracovat a hrát hokej, mám na to tady klid. Chci poděkovat trenérům i spoluhráčům. Bez nich bych asi nehrál, jak jsem letos hrál," konstatoval.

Pech v utkání nejdříve v 5. minutě vyrovnal na 1:1 po šikovné zadovce Milana Gulaše. "Šenky (Petr Šenkeřík) to po vyhraném buly krásně nahodil na mantinel, Guli mě viděl, otočil se, pardubický centr si mě vůbec nehlídal. Netuším, kde byl. Takže jsem se ocitl sám před bránou, nejdřív jsem mu mířil mezi nohy a pak to doklepl do prázdné," popsal situaci Pech.

V 38. minutě po skončení přesilovky střelou od modré čáry zařídil stav 3:3. "Vyplynulo to ze situace, v přesilovce na nás vystupovali nahoru, my neměli vůbec nic, Guliho bránili osobně, tak jsme to narychlo změnili a vyšlo to. Obrovskou práci udělali dva naši kluci před bránou, Frodlík (Dominik Frodl) nic neviděl a spadlo to tam," pokračoval Pech.

Tisící zápas v jeho mysli zastínil klíčový boj o postup. "Pro mě tisíc nic není. Byla důležitá číslovka pět. Jako pátý zápas série. A potřeba podat perfektní výkon, který nás posune dál. A vidíte, jakou teď máme v kabině radost," užíval si postup a doufá, že přidá ještě hodně zápasů. "Číslo si nedávám, dokud mě hokej bude bavit, budu chtít hrát. Až mě přestane bavit, seknu s ním, vezmu pořádný kladivo, hřebíky a pověsím brusle na hřebík. Pak už je na sebe nikdy nenavlíknu."

Pechův jubilejní duel si nenechal ujít ani jeho otec, kterému se rozhodl věnovat památeční dres. "Nechal jsem mu jednu permanentku, kecali jsme spolu před utkáním. Chtěl se vyfotit s jubilejním dresem, tak mu ho dám a může si s ním lehnout do postele," prohlásil Pech.

Otce odmění i přesto, že je k němu často kritický. "Po posledním zápase základní části jsme v Hradci udělali bod, který nás posunul do čtyřky. Táta mi volal, čekal jsem, že mi pogratuluje k sezoně a ke čtvrtfinále. Ale vynadal mi, že jsem ztrácel puky, strašně mě vytočil. Asi čtrnáct dní jsem se s ním nebavil. Jak já byl nakrklej," smál se Pech.