Čtyřletý cyklus vyvrcholí v Miláně. Není pochyb, chceme medaili, říká MacLeodová

Češky si poprvé zahrály pod pěti kruhy v Pekingu v únoru 2022, tehdy ještě pod vedením Tomáše Paciny skončily ve čtvrtfinále a obsadily 7. místo. Poté převzala taktovku MacLeodová a s týmem udělala kus práce.

Ještě v dubnu 2022 Češky slavily bronz na mistrovství světa v Dánsku a o rok později obhájily bronz na šampionátu v Kanadě. „Neuvěřitelná zkušenost být s týmem po takovou dobu a sledovat jeho vývoj. Jde o skupinu hráček, které mají velmi dobré technické dovednosti a tvrdě pracují. Rosteme i v tom aspektu, že jsme více fyzičtější tým. Víc se tlačíme do brankoviště,“ pochvaluje si kanadská trenérka.

Největší rozdíl za čtyři roky na české střídačce vidí i mimo hokejové dovednosti. „Je radost sledovat, jak se hráčkám zvyšuje sebevědomí. Jak dobré skutečně jsou jako hráčky i jako lidé. Největší změnou je jejich víra v sebe samu a víra v to, čeho mohou dosáhnout,“ říká MacLeodová.

Nyní přijde pro reprezentantky ta největší výzva. „Můžete mít za sebou světových šampionátů kolik chcete, na olympiádě je to ale jiné, jiný tlak. Přestože holky absolvovaly fantastické domácí mistrovství světa, olympijské hry jsou největší událost pro sportovce. Je to přirozený stres, aby se vám turnaj povedl.“

Kdo jiný by měl po mentální stránce připravit hráčky na olympiádu než MacLeodová. Jako hráčka získala s výběrem „javorových listů“ dvě olympijská zlata – v roce 2006 v Turíně a poté doma ve Vancouveru 2010.

„Tlak na olympiádě už moc dobře znám. Hrála jsem za Kanadu. Bylo to ve stylu: Zlato nebo nic. Je to pro mě privilegium a jsem nadšená, že můžu být součástí této skupiny. Projít zahajovacím ceremoniálem s týmem a říct si: Jdeme na to,“ zmínila třiačtyřicetiletá trenérka.

Touha porazit zámořské celky

Od roku 1998 ovládly olympijské hry pětkrát Kanaďanky a dvakrát Američanky. Nadvláda zámořských reprezentací je zřejmá, ale...

„Co se týká rozdílu mezi Severní Amerikou a Evropou – Finsko patří už dlouhodobě mezi tahouny, Švédsko má olympijské stříbro (ZOH 2006 – pozn. red.). Jsme rádi, že jako Česko teď můžeme být v této skupině vyzyvatelů. Když hrajeme proti USA, nebo Kanadě, neměníme naši identitu. Hrajeme to, co umíme, co nejlépe,“ hlásí MacLeodová.

Po dvou bronzech ze světových šampionátů je vysněným cílem také olympijský kov. „Nechcete jet na Hry s tím, že nevěříte v medaili. Za čtyři roky jsme odehrály už velké zápasy, které z nás udělaly uchazeče o medaili. I v zápasech se zámořskými týmy jsme povýšili naši úroveň hry. Není pochyb o tom, že se pokusíme získat medaili,“ prohlašuje bývalá kanadská obránkyně.

Tým ještě není uzavřený

V procesu přípravy na olympijské hry mají české hokejisty co vylepšovat. První dva turnaje se jim oproti předchozím sezonám příliš nepovedly. Po druhém místě v srpnu v Klotenu obsadily Češky v listopadu ve švédském Ängelholmu třetí místo, kde za tři zápasy vstřelily dohromady jen tři branky. 

„Udělali jsme spoustu úprav a systémově bez puku jsme silnější, lépe chápeme svoje postavení na ledě. Stále jsou tu taktické věci, které ladíme, ale hrajeme proti výborným týmům a nevyhrajeme každý zápas. Na evropských turnajích jsou skvělí soupeři. Každý chce mít dobré výsledky, to je jasné, ale víme, že je to také proces. Zlepšujeme se,“ vysvětluje MacLeodová.

Svěřenkyně kanadské trenérky ještě čeká poslední test před Milánem, třetí turnaj ženské Euro Hockey Tour ve finském Lahti. Je to poslední šance pro hráčky říct si o olympijskou nominaci.

„Stále se snažíme tým posouvat a najít správnou chemii na únor. Není jednoduché se připravovat na evropské turnaje, ale tým ještě není uzavřený. Tento týden je další příležitost hráčky hodnotit a ujistit se, že do Itálie vezmeme správnou skupinu,“ dodává MacLeodová.