Čilý osmdesátník Bukač dovedl dvakrát reprezentaci až na vrchol
Praha - Jako trenér reprezentace stál Luděk Bukač u zrodu dvou vynikajících hokejových generací a jako metodik a publicista patří k celosvětově uznávaným odborníkům. V roce 2007 byl přijat do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF, je taktéž členem její domácí obdoby. Strůjce dvou titulů mistrů světa slaví v obdivuhodné kondici osmdesáté narozeniny. "Alespoň půl hodiny denně cvičím. Daří se mi zatím dobře, není to jednoduché, ale bojuji. Vím, kde mě tlačí bota, ale jde to, nemůžu si stěžovat," prohlásil před časem.
"Jsem hrdý na obě zlatá mužstva, hráči udělali jak pro sebe, tak i pro nás mnoho v propagaci českého hokeje," komentuje Bukač vrcholy své dlouholeté trenérské kariéry. Od počátku 80. let budoval spolu se Stanislavem Neveselým mužstvo, jež na MS 1985 v Praze dovedli až ke zlatu. Stejného úspěchu dosáhl i o 11 let později ve Vídni a zahájil tak vítěznou českou éru.
Kromě domácí reprezentace vedl Bukač i národní týmy Rakouska a Německa, působil rovněž jako konzultant polského svazu. Trenéřině se začal věnovat již během své hráčské kariéry, kdy jako student FTVS absolvoval stáže v Kanadě či bývalém Sovětském svazu.
Někdejší střední útočník oblékl dresy pražských klubů LTC, ČLTK, Motorletu a Sparty, vojnu strávil v Dukle Jihlava. V nejvyšší soutěži nastřílel 153 gólů, dalších 11 jich přidal v 30 duelech za reprezentaci. Hráčskou kariéru ukončil držitel stříbra a bronzu ze světových šampionátů v roce 1967, kdy ve svých 32 letech převzal jako jeden z nejmladších trenérů celek Sparty. Tu vedl na sklonku 60. let a poté v období 1973 až 1980, mezitím si odskočil k angažmá v Košicích a Českých Budějovicích.
V roce 1980 z něj tehdejší předseda ČSTV Antonín Himl udělal kouče reprezentace, přestože Bukač v roce 1968 vystoupil z KSČ. Nová trenérská dvojice Bukač, Neveselý měla za úkol přebudovat mužstvo, které po neúspěchu na olympiádě v Lake Placid opustila řada dlouholetých opor. Trpělivá práce přinesla své ovoce v roce 1985, kdy českoslovenští hokejisté na domácím ledě po druhé příčce ze ZOH 1984 a dvou stříbrech a bronzu z MS protrhli dlouholetou nadvládu sovětské "sborné".
Po zastávkách v Rakousku a Německu se rodák z Ústí nad Labem v létě 1994 vrátil k českému národnímu týmu. Krátce poté se významně zasloužil o zvolení Karla Guta do funkce předsedy svazu a na MS 1996 ve Vídni zopakoval po jedenácti letech zlatý reprezentační úspěch. Na následném Světovém poháru však český tým vyhořel a po dalších nepřesvědčivých výsledcích a množících se kritikách Bukač rezignoval.
Krátce poté se z vrcholového hokeje stáhl, ale úplně na něj nezanevřel. Od roku 1991 totiž společně se svým synem Luďkem provozuje hokejovou školu pro mladé talenty, nadále se věnuje i psaní odborných publikací, statí, učebních textů a metodických příruček. Navíc se každoročně zúčastňuje trenérských sympozií pořádaných při světových šampionátech.
