BLOG: Přešlapy a podrazy českého hokeje

Během tvorby mého posledního článku o hokeji jsem se zařekl, že už o něm dále psát nebudu. Ono to nemá valného smyslu. V nejlepším případě se na pár dní rozjitří vášně, ale netečná karavana hokejového svazu, toho spolku odborníků nejpovolanějších, bez pozastavení táhne dál.

A co by se také pozastavovali. Vždyť jsou hnáni, jak nás neustále přesvědčují, motivací čirou jako slovo boží. Ale vysvětlujte to osmnáctiletým klukům, kteří na vrcholu sezony i svého dosavadního hokejového snažení zjistí, že ze sportovního hlediska promarnili celou sezonu.

Zcela zbytečně. Protože se jim do toho parta těchto odborníků rozhodla od stolu hodit vidle. A k takové sprostotě se mlčet prostě nedá.

Rozhodl jsem se, že si zajdu na hokej v mém rodném městě. V Ústí. "A" týmu o nic nejde nejpozději od podzimu, to už je tu v posledních sezonách takový kolorit. Ostatně poté, kdy svaz zhůvěřile a bez jakékoliv logiky schválil rozšíření druhé nejvyšší soutěže a z první ligy se tak nepadá (aby si ta skvadra nakonec vše rozmyslela), nejde sportovně o nic prakticky všem krom nějakých čtyř týmů, které mohou reálně pomýšlet na postup do baráže o extraligu.

Čili seniorský hokej se v Ústí, největším městě, kde se nehraje nejvyšší soutěž v hokeji ani ve fotbale a jež samo sebe nazývá "městem sportu", už nějakou tu středu a sobotu neprovozuje, jelikož vedení celku (a jeho sportovní kvality) jej dokázalo s velkou parádou dovést na krásné předposlední místo první ligy těsně před Kadaň, což znamenalo konec legrace již v únoru. Padla tedy z mé strany volba na návštěvu juniorky Slovanu.

Ústečtí junioři mají za sebou sezonu, jejímž cílem byl postup do nejvyšší soutěže. Mladíci svou skupinu opanovali, prvních devatenáct kol vyhráli, výjimkou nebyly výsledky jako 23:1 nad Louny nebo 16:4 nad Klatovy.

Prostě cílem bylo nějak odehrát základní část a postoupit do kvalifikace o extraligu juniorů. To chlapci také dokázali – společně s týmy Warriors Brno, Litomyšle a Písku. Právě Písek mohl být největším soupeřem Slovanu v boji o extraligu a právě na zápas s Pískem jsem se rozhodl zajet podívat.

Podraz rozhodnutý od stolu

Jenže během posledních dní rozhodoval také Český svaz ledního hokeje, resp. nově Českého hokeje. A rozhodoval skutečně velkolepě. Ve snaze jakkoliv zastavit střemhlavý pád povšechné kvality českého hokeje kamsi na úroveň zemí, z nichž jsme si před několika málo lety herně utahovali, vydali x-té rozhodnutí o změně v soutěžích.

To je už taková tradice, po každé sezoně prakticky popřít své předchozí kroky v minulých letech a neustále udržovat hokejisty i fanoušky ve střehu. Jenže tentokrát pánové skouleli velkolepou novinku. Rozhodli o soutěži, která ještě probíhá. A kompletně zařízli čtyři celky, jejichž boj po postup do juniorské extraligy se rázem stal donquichotským.

Ale nejenom je. Svaz rozhodnutím o tom, že v příštím roce budou hrát extraligu juniorů pouze tzv. Akademie Českého hokeje a z jakéhosi důvodu též Olomouc (která akademii nemá, ale – no, prostě pánové rozhodli), poškodil celý mládežnický hokej.

Jak v kabině vysvětlíte osmnáctiletým mladíkům, že se celou sezonu v rozhodujících letech své kariéry táhli za chimérou? Jak vysvětlíte juniorům Vsetína, kteří srdnatě bojují o semifinále extraligy, že v příštím roce budou hrát nižší soutěž, protože to tak nějací pánové chtějí? To ale bafuňáři řešit nemusí. Ti si u stolu odhlasovali, poplácali se po ramenou a mohli se přesunout k rautu.

Pokud má ovšem celá akce mladíky připravit na další působení v českém hokeji, povedla se znamenitě. Pocitů nespravedlnosti a zmaru si pod současným vedením, pokud tedy u hokeje vydrží, zřejmě ještě bohatě užijí.

Čím dál více se ukazuje, že lepší budoucnost českého hokeje nás nečeká po každoročních systémových změnách bez jakékoliv dlouhodobé koncepce. Lepší budoucnost nás nečeká se současným vedením Českého hokeje.

Ale abych skončil alespoň nějak optimisticky – začalo jaro a venku je hezky.