Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Rally ČR 2024

Tragédie Il Grande Torino: Úspěšný tým s československou stopou zastavila letecká katastrofa

Čtvrtý květen 1949 ukončil slavnou éru italského klubu a poznamenal celou zemi na další desetiletí. Letecká katastrofa, při které přišlo o život 31 lidí včetně hráčů a trenérů celku AC Turín, se ve městě připomíná dodnes. Ani oprava původního stadionu, na kterém ve 40. letech dominovali hráči v čele s kapitánem Valentinem Mazzolem, však nepomohla klubu ke znovuzrození.

Turín stále vzpomíná na svůj velký tým
zdroj: ČTK/Profimedia

AC Turín byl od svého vzniku v roce 1906 oproti městskému rivalovi Juventusu dlouho jako chudý příbuzný z dělnické třídy. Ve 40. letech však dokázal největšího soupeře přemoci a vládl nejen městu, ale celé Itálii. Pět titulů v Serii A po sobě, rekordní vítězství 10:0 nad Alessandrií, šestiletá domácí neporazitelnost, 125 vstřelených gólů v jedné sezoně nebo deset hráčů v reprezentační sestavě zápasu s Maďarskem v roce 1947. To byly úspěchy, kterými se pyšnil Il Grande Torino (Velký Turín).

Vzpomínky na zlaté časy klubu se nikdy z města nevytratily. Každoroční pouť čtvrtého května, kterou absolvuje tým i fanoušci, je stálá připomínka největší tragédie italského fotbalu, podobně jako pamětní deska na zdi baziliky Superga.

Letecká havárie ovlivnila celý italský fotbal natolik, že na mistrovství světa v roce 1950, které se hrálo v Brazílii, vyrazili hráči Azzurri lodí. Snaha navázat na úspěšné předválečné šampionáty nevyšla, téměř třítýdenní cesta se na týmu podepsala a celek nepostoupil ze skupiny. Reprezentační neúspěchy pak přetrvávaly až do roku 1970.

Zřítilo se letadlo

V osudném květnu 1949 se vydali hráči s realizačním týmem AC Turín na přátelské utkání do Lisabonu. S Benficou hráli více defenzivně, ale byl to jen exhibiční zápas pro kapitána Francisca Ferreiru. Prohra 3:4 tak nikomu nevadila, v čele Serie A měl Turín už čtyřbodový náskok a chyběla dohrát už jen čtyři utkání. Il Grande Torino směřoval k pátému titulu v řadě.

Při cestě nazpět do Itálie letadlo Fiat G-212 absolvovalo mezipřistání v Barceloně a kolem páté večer se už hráči blížili k domovu. Let však narušovalo špatné počasí, které snižovalo viditelnost.

V čase 17:05 mlha nebo i technické problémy zapříčinily, že pilot začal předčasně klesat a letadlo narazilo. Trosky zničeného stroje kolem baziliky Superga na stejnojmenném kopci značily neštěstí. Na místě zemřelo všech třicet jedna cestujících. I přesto, že nikdo pod vrcholem nevěděl, co se přesně stalo, městem se šířily zvěsti: „Zřítilo se letadlo.“

O dva dny později ulicemi pod kopcem procházely statisíce lidí, kteří se přišli rozloučit se svým týmem. Minuta ticha zastavila výrobu v továrně domácí značky Fiat a smuteční obřad byl přenášen v rozhlase.

Vítězství v sezoně 1948/49 i přesto nakonec patřilo Turínu a zbylá čtyři utkání se dohrála. Býci nasadili mládežnický výběr doplněný hráči, kteří se na osudný let nevydali. Z respektu k soupeři další týmy hrály s podobně omlazenými výběry a Turín ve všech zápasech zvítězil. Celé město se i přesto dál trápilo vzpomínkami na hvězdy, o které přišlo.

Symbol I Granata

Tou nejzářivější byl bezpochyby kapitán Valentino Mazzola. Přísný srdcař, který se i přes menší vzrůst 170 cm nebál hlaviček ani soubojů, v sezoně 1946/47 také získal cenu pro nejlepšího střelce za 29 vstřelených branek. Spoluhráč Mario Rigamonti, který také zemřel během havárie, o kapitánovi řekl: "Samotný Valentino je polovina týmu a druhou polovinu tvoříme my ostatní dohromady."

Mazzola do Turína přišel v roce 1942 z Benátek za téměř 1,3 milionu lir s Eziem Loikem a postupně se stali základními kameny hry nejen Turína, ale celé italské reprezentace. Traduje se, že pokud si vyhrnul rukávy, dával spoluhráčům jasný signál – přidejte.

I přes prvotní spekulace, že na palubě letadla kvůli nemoci nebyl, se ukázalo, že život turínského symbolu 40. let skončil ve třiceti letech. Na jeho odkaz navázali oba jeho synové, starší Sandro se stal oporou Interu Milán a získal s Azzurri evropský titul.

Oběti osudného letu

Hráči: Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Dino Ballarin, Émile Bongiorni, Eusebio Castigliano, Rubens Fadini, Guglielmo Gabetto, Revelli Ruggero Grava, Giuseppe Grezar, Ezio Loik, Virgilio Romualdo Maroso, Danilo Martelli, Valentino Mazzola, Romeo Menti, Piero Operto, Franco Ossola, Mario Rigamonti, Július Schubert

Zástupci klubu a realizačního týmu: Egidio Agnisetta, Andrea Bonaiuti, Ippolito Civalleri, Ottavio Cortina, Ernö Egri Erbstein, Leslie Lievesley

Novináři: Renato Casalbore, Luigi Cavallero, Renato Tosatti

Posádka: Cesare Bianciardi, Celeste D’Incà, Pierluigi Meroni, Antonio Pangrazzi

Československý fotbalista a úspěšní trenéři

Téměř zapomenutou obětí turínské tragédie byl i hráč, který odehrál dva zápasy v československém dresu. Július Schubert se narodil v Maďarsku, kde také začínal s fotbalem. Před přestupem do Itálie v roce 1948 hrál dva ročníky i ve vlasti rodičů, za Turín stihl pouze pět utkání, ve kterých jednou skóroval. Jeho krátká kariéra skončila ve 26 letech.

Úspěch mužstva však řídili hlavně Ernö Egri Erbstein a Leslie Lievesley, kteří se zaměřili na moderní a ofenzivní fotbal inspirovaný anglickými týmy a jejich fungováním. Život pokrokovým trenérům, kteří za války oba málem zemřeli, přetnula až květnová tragédie.

Kariéru bývalého maďarského fotbalisty Erbsteina totiž zásadně přerušil Mussoliniho Manifest rasy z roku 1938. Turínský technický ředitel židovského původu se tak musel s rodinou vrátit do rodné země, kde nastoupil do pracovního tábora. Před koncem války z něj uprchl a schovával se.

Druhý muž stojící za úspěchem Il Grande Torina, Angličan Lievesley, riskoval život během bojů v uniformě RAF jako parašutistický dispečer. Přežil dvě nehody během války i technické problémy při přistání v roce 1948 s mládežnickým výběrem Turína. Až čtvrtá letecká katastrofa se mu stala osudnou.

Přežít a jít dál

Po ztrátě celého týmu se snažil mužstvo znovu vybudovat Ferruccio Novo. Prezident klubu v letadle neseděl kvůli chřipce, a tak mohl začít s budováním nového mužstva. V následujícím ročníku tým skončil na šestém místě. Poté se však Turín začal propadat a v roce 1953 Novo rezignoval. O šest let později pak přišel první sestup do Serie B.

Jediný ligový úspěch hráčů v kaštanových dresech přišel až v sezoně 1975/76, kdy dokázali v nejvyšší soutěži po více než čtvrt století zvítězit. Opět ale za tragických skutečností, kdy si fanoušci připomínali výročí smrti mladého turínského křídelníka Luigiho Meroniho. V novém tisíciletí pak klub čelil bankrotu a znovuzaložení.

Dnes se klub pravidelně drží v Serii A na prostředních pozicích. Z posledních let je tak významnějším okamžikem renovace původního stadionu Filadelfia, na kterém se odehrávaly zápasy zlaté éry býků.

Příběh Velkého Turína tak na rozdíl od Manchesteru United, který v roce 1958 po špatném startu letadla přišel o osm hráčů, skončil, avšak tragédie ze 4. května 1949 dál spojuje klub i fanoušky v kaštanových dresech.

Zdroj
BBC, Seznam Zprávy, The Guardian, These Football Times

Hlavní zprávy

Nejčtenější články