Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Následuje
Sportovní legendy

Papírák po trávníku poletoval a okouzloval svou virtuozitou. Jaký byl osud největšího rakouského hráče?

Nejlepší rakouský fotbalista 20. století se narodil kousek od Jihlavy v Kozlově. Matěj Šindelář – Matthias Sindelar. Forvard to byl úchvatný. Ve Wunderteamu, rakouské reprezentaci, která patřila mezi válkami k nejsilnějším evropským celkům, se dopracoval až ke kapitánské pásce. Jenže jeho hvězda definitivně vyhasla v zimě 1939 v jednom z vídeňských bytů. Po boku své přítelkyně byl nalezen 23. ledna bez známek života. S nástupem nacismu pomalu pohasínala sláva i rakouského fotbalu, která už nikdy nedosáhla takového lesku, jako tomu bylo za časů, kdy Sindelar strašil světové gólmany.

Matthias Sindelar (třetí stojící zleva) vedle Josefa Bicana na MS v Itálii 1934
zdroj: ČTK/DPA

Papírák, tak se mu říkalo. Sindelar neoplýval vysokým vzrůstem, měřil jen 180 centimetrů, byl však postavy útlé a se 70 kilogramy se mu báječně proklouzávalo obranami soupeřů.

Poklad měl v nohách. Původně se měl však živit rukama, pocházel z kovářské rodiny. Ta se v Matějově útlém dětství rozhodla jít hledat štěstí do Vídně. Usídlila se kde jinde než ve čtvrti Favoriten. Čeština tu převažovala, ostatně odtud pocházel i Josef Bican.

Josef Bican a Matthias Sindelar:

Josef Bican spolu s Matthiasem Sindelarem dokonce ve Vídni vyrůstali, bydleli i v jedné ulici. "On k Matějovi vždycky hrozně vzhlížel, byl to jeho vzor. (...) Vyprávěl nám, jak s partou kluků Matěje občas sledovali, když ho viděli, jak jde domů. On byl totiž o deset let starší," vzpomínal před rokem pro web iDnes.cz historik Vlastimil Svěrák. Bican na sklonku svého života také opakovaně navštívil Kozlov, kde Sindelarovi odhalil pamětní desku.

Spolu si zahráli v dresu Herthy Vídeň. Pak zkusil Matthias štěstí v Austrii a zůstal jí věrný až do konce života.

Oplýval skvělou kopací technikou, obránci mu jen těžko brali míč od nohy, o jeho talentu si vyprávěla zprvu celá rakouská metropole, pak i většina Evropy. V tisku byl přirovnáván k Mozartovi, skládaly se na něj písničky. Celkem dal ve 43 utkání v národním dresu 27 branek.

"Byl skutečným symbolem rakouského fotbalu v jeho vrcholném období: žádná síla, ale mozek," napsal tehdy významný berlínský novinář Willy Meisl, bratr Hugo Meisla, stvořitele Wunderteamu, mimochodem rodáka z Malešova na Kutnohorsku.

"Technika hraničící s virtuozitou, precizní prací a nevyčerpatelným repertoárem triků a nápadů. Měl chlapeckou radost z fotbalových výkonů, především z nečekaných zvratů a pohybů, které jeho spoluhráči rychle pochopili a sdíleli, ale protivníka zmátly," popsal Willy Meisl přednosti Sindelarovy hry i celého rakouského fotbalu.

S Austrií vybojoval Matthias domácí titul a vykopal i velká vítězství ve Středoevropském poháru, tehdy nejslavnější klubové soutěži. Ve finále v roce 1933 zazářil hattrickem.

Jako kapitán vedl favorizovaný rakouský tým na mistrovství světa v Itálii. Jenže svou šanci ve vyrovnaném mači s domácími neproměnil a nakonec musel s ostatními souputníky smutnit po porážce 0:1 i po následné prohře s rivaly z Německa.

Rakušané na něj ovšem nezanevřeli. Dostal se i do hledáčku Němců, ale zůstal věrný zemi, ve které žil od svých dvou let. To se už však začalo smrákat nejen nad osudem Rakouska, ale i nad Sindelarovým životem.

V neděli 23. ledna 1939 ráno byl nalezen v pronajatém bytě na ulici Annagasse po boku své přítelkyně Camilly Castagnolové mrtvý.

Vídní se začaly šířit spekulace a fámy. Byla to vražda nebo snad společná sebevražda? Nebo v tom mělo prsty gestapo, které mělo údajně na talentovaného fotbalistu políčeno už delší dobu a sledovalo jeho i kavárnu, kterou si před časem pořídil?

Oficiálně: otrava oxidem uhelnatým v důsledku ucpaného kouřovodu od kamen. Stál za jeho smrtí vzdor, který dal najevo oslavou gólu v utkání Rakouska s Německem krátce po anšlusu? Nebo za ni mohl prostě jen špatný komín?

"Všechny důkazy ukazují na sebevraždu, za kterou je loajalita k jeho vlasti. Neboť žít a hrát fotbal v utlačovaném, zlomeném a trýzněném městě by znamenalo oklamat Vídeň odpudivým přízrakem sebe sama. Ale jak se dá takový fotbal hrát? A žít, když život bez fotbalu není nic?" popsal vznosným způsobem spisovatel Alfred Polgar, který se zařadil do skupiny pochybovačů o úřední verzi.

Jisté je, že se Sindelarovým odchodem definitivně pomíjí i rakouská fotbalová sláva. Flexibilní týmový styl, kterým se po válce inspirovala maďarská úžasná generace nebo na který později navázali Nizozemci v 70. letech, už zkrátka brzy patřil jiným.

Zdroj
Lidovky.cz, Seznam Zprávy, The Guardian, Wikipedie

Hlavní zprávy

Nejčtenější články