Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
SP Norsko

Björndalen viděl zlatě. Čerstvý padesátník už dávno "nepojídá" soupeře, ale biatlon ze zřetele nepustil

Norsko je královstvím, kde panuje nejen Harald V. Tahle severská země dala světu i biatlonového vládce. Ole Einar Björndalen se před 50 lety narodil v Drammenu. Kanibal vybojoval 13 olympijských medailí, z toho úctyhodných osm zlatých. K tomu přidal dvacet nejcennějších kovů ze světových šampionátů a tak dále a tak dále.

Ole Einar Björndalen
zdroj: Reuters

"Kdepak já, on je největším Norem," vysekl Björndalenovi kdysi poklonu norský panovník.

Momentálně většinu času tráví v prosluněném Monaku se svou ženou, bývalou běloruskou hvězdou Darjou Domračevovou, a svými dvěma dcerami Xenií a půlroční Mirou. Trofeje má uložené kdesi ve skladu v Norsku. Sportovní důchod si vychutnává, spolukomentuje v norské TV2 spolu s další hvězdou Peterem Northugem a jistě si nenechá ujít ani nadcházející šampionát v Novém Městě na Moravě.

Je mu padesát a od konce naprosto skvostné kariéry uplynulo téměř šest let. Životní jubileum bere s nadhledem. "Myslím, že to znamená, že začínám dospívat," poznamenal nedávno v rozhovoru pro Skisport.

Ve Světovém poháru debutoval velmi nenápadně. Ve finském Kontiolahti, když mu bylo devatenáct. Ve sprintu při své premiéře hned bodoval na 29. místě, ve vytrvalostním závodu byl pak 92. Sice "dokázal" být ve své kariéře ještě jednou v pořadí níže, ale bližší mu byly příčky v první desítce a nejlépe se cítil na vrcholu.

Poprvé se radoval z vítězství se štafetou o dva roky později na domácí půdě v Lillehammeru. V další sezoně pak vybojoval vůbec své první individuální vítězství.

Celkový účet? Rekordních 95 triumfů. A jeden zcela výjimečný – v jiné disciplíně, v běhu na lyžích.

Björndalena totiž minuté terče v dobách své největší slávy zas tolik netrápily. Dokázal vyhrát i se sedmi trestnými koly. Vskutku. Ve stíhačce v Hochfilzenu v prosinci 2001 kraloval s bilancí 2+1+1+3. Druhý Němec Frakn Luck ho tehdy marně pronásledoval ze třetího místa, udělal jen jednu chybu, ale stejně mu v cíli na norského velikána chybělo 22 sekund.

Podívejte se na momenty z Björndalenovy kariéry (od času 17:08):

Je nám líto, video expirovalo.
Olympijský magazín

Byl neustále hladový po úspěchu, rád si "zgustnul" na svých soupeřích. Začalo se mu říkat Kanibal. Zakousl se a nepustil. Za jeho skvělými výsledky stály kromě talentu také píle a vůle neustále na sobě pracovat. "Každý rok něco měním. Kdybych neudělal změny, bylo by to nudné," vzpomínal Nor, který si občas bral pušku i do postele.

Na rozdíl třeba od svého velkého rivala Francouze Raphaela Poiréeho se uměl dokonale připravit, byť ne úplně ve všech fázích své kariéry, na vrcholné události. Prokázal to už v roce 1993, kdy na juniorském mistrovství světa získal tři zlata.

Pod pěti kruhy v Lillehammeru sice ještě vyšel naprázdno, ale už v Naganu urval díky triumfu ve sprintu svou premiérovou olympijskou medaili. Zachutnaly mu, ale na dalších třech šampionátech na triumf nedosáhl a zdálo se, že se zlatostroj zadrhl.

Na další Hry v Salt Lake City jel s vizitkou skvělého běžce, leč nevyrovnaného střelce. Výsledek? Čtyři zlata. Tento unikátní kousek se mu později povedl i na světových šampionátech v Hochfilzenu 2005 a Pchjongčchangu 2009.

Při své šesté účasti pod pěti kruhy v Soči 2014 se díky triumfu ve sprintu stal ve 40 letech a 12 dnech nejstarším vítězem individuální disciplíny v historii zimních olympiád, po vítězství ve smíšené štafetě zase vystřídal běžce na lyžích Björna Dählieho v čele nejúspěšnějších medailistů. Na domácím MS 2016 přidal ke zlatu ze štafety i tři individuální cenné kovy a znovu odložil loučení.

Ještě z dalšího světového šampionátu z Hochfilzenu si odvezl bronz ze stíhačky, ale na svou sedmou olympiádu se v nabité domácí konkurenci nekvalifikoval a následně ukončil kariéru. V Pchjongčchangu jej navíc o primát nejúspěšnějšího sportovce zimních her připravila krajanka Marit Björgenová.

Úspěšný byl ale i v dlouhodobých soutěžích. Z celkového prvenství ve Světovém poháru se poprvé radoval v roce 1998, svůj šestý a poslední primát slavil o 11 let později.

Cesta od trenéřiny po komentování

Po konci zářné kariéry se rozhodl, že se vrhne na trénování. S manželkou Darjou přijali výzvu připravit partu neznámých čínských závodníků a závodnic na olympijské hry v Pekingu. Velké úspěchy se ovšem nedostavily.

A tak se teď věnuje komentování. I když role mentora se nechce jen tak vzdát. "Rád přicházím s nápady a vylepšeními pro sportovce. Zejména mi hodně dává radit juniorům, lidem, kteří jsou na cestě nahoru," uvedl pro Skisport.

Milovaný biatlon nepouští ze zřetele. Naposledy komentoval použití novinky ve vázání, kterou použili Norové Vebjörn Sörum a Johan Olav Botn ve vytrvalostním závodě na mistrovství Evropy v Osrblie.

"Když viděli Söruma a Botna a účinek, který to mělo, myslím, že to Norové využijí. Získáte více síly, máte větší stabilitu na lyžích a je snazší najít rovnováhu, zdá se," odpověděl v TV2 na otázku, zda nový typ vázání uvidíme i v Novém Městě na Moravě na mistrovství světa.

Úspěšná kariéra Oleho Einara Björndalena

– OH (8-4-1): 1998 (Nagano) – zlato (sprint) a stříbro (štafeta); 2002 (Salt Lake City) – 4x zlato (sprint, stíhací a vytrvalostní závod, štafeta); 2006 (Turín) – 2x stříbro (stíhací a vytrvalostní závod) a bronz (závod s hromadným startem); 2010 (Vancouver) – zlato (štafeta) a stříbro (vytrvalostní závod); 2014 (Soči) – 2x zlato (sprint a smíšená štafeta)

– MS (20-14-11): 1997 (Osrblie) – stříbro (štafeta) a bronz (stíhací závod); 1998 (Hochfilzen a Pokljuka) – zlato (družstva) a stříbro (stíhací závod); 1999 (Oslo a Kontiolahti) – 2x bronz (závod s hromadným startem a štafeta); 2000 (Oslo) – stříbro (štafeta) a bronz (závod s hromadným startem); 2001 (Pokljuka) – stříbro (závod s hromadným startem) a bronz (štafeta); 2003 (Chanty Mansijsk) – 2x zlato (sprint a závod s hromadným startem); 2004 (Oberhof) – stříbro (štafeta) a 3x bronz (sprint, stíhací a vytrvalostní závod); 2005 (Hochfilzen) – 4x zlato (sprint, stíhací závod, štafeta, závod s hromadným startem); 2006 (Pokljuka) – stříbro (smíšená štafeta); 2007 (Anterselva) – 2x zlato (sprint a stíhací závod) a stříbro (štafeta); 2008 (Östersund) – zlato (stíhací závod), 3x stříbro (vytrvalostní závod, štafeta a závod s hromadným startem) a bronz (sprint); 2009 (Pchjongčchang) – 4x zlato (sprint, štafeta, stíhací a vytrvalostní závod); 2010 (Chanty Mansijsk) – stříbro (smíšená štafeta); 2011 (Chanty Mansijsk) – 2x zlato (štafeta a smíšená štafeta); 2012 (Ruhpolding) – 2x zlato (štafeta a smíšená štafeta); 2013 (Nové Město na Moravě) – zlato; 2015 (Kontiolahti) – stříbro; 2016 (Oslo) – zlato (vše štafeta), 2x stříbro (sprint a stíhací závod) a bronz (závod s hromadným startem); 2017 (Hochfilzen) – bronz (stíhací závod)

– SP: 6x celkový vítěz (1998, 2003, 2005, 2006, 2008-09); držitel 20 malých globů za celkové prvenství v hodnocení disciplíny; vítěz rekordních 95 závodů SP

– ocenění: 2x nejlepší norský sportovec roku (2002, 2014); držitel prestižní Zlaté medaile Aftenposten (1998)

Zdroj
ČT sport, ČTK, TV2, Skisport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články