Jícha po rozlučce snů: Nemám jiný výraz než prostě neuvěřitelné
Rozlučkový zápas házenkáře Filipa Jíchy s kariérou předčil všechna jeho očekávání. Nikdy by si totiž nepomyslel, že na něj do Plzně dorazí přes pět tisíc fanoušků. Nejlepší házenkář světa za rok 2010 si z exhibičního zápasu svých dvou bývalých klubů Kielu a Barcelony odnesl prasklý zub a monokl, ale jinak si rozlučku naprosto užil a chvílemi ani nevěděl, co má dělat, jak byl dojatý.
"Byla to tečka, jakou jsem si nepředstavoval. Předčilo to všechna očekávání. O tomhle jsem ani nesnil. Neuvěřitelné. Vidět tolik lidí na plzeňském zimáku... Pět tisíc lidí. Nemám jiný výraz než prostě neuvěřitelné," řekl Jícha.
Emoce s ním cloumaly po celý den. "Celé to bylo emotivní, nejen konec. Nástup byl fantastický. Rozcvičoval jsem se a viděl arénu a to, jak to organizátoři pro mě připravili. Apeloval jsem na ně, že pokud do toho půjdeme, chtěl bych, aby to bylo pro kluky, co jsou zvyklí na profesionální úroveň, profesionální. A tohle bylo na velmi, velmi vysoké úrovni. Jen příchod do haly byl zážitek," uvedl Jícha.
"Samotný nástup byl pro mě hodně těžký, snad poprvé v životě se mi třásla kolena. Byl to náročný den. Užívám si to, ale na druhou stranu bych chtěl, aby už byl konec," doplnil šestatřicetiletý rodák z Plzně, který vloni v říjnu ukončil kariéru kvůli vleklým zdravotním problémům.
Přestože šlo o exhibici, Jícha utrpěl zranění. "Někdo mě trefil pod oko, pěkně mi tam natejká monokl. Zároveň jsem se kousnul a praskl mi zub. Nezapomenutelný zážitek. Musím poděkovat Kájovi Nocarovi - asi tři nebo čtyři útoky mi říkal, že má pro mě překvapení, ať vystřelím vedle, já to pořád nechápal. Pak on vytáhl ten velký (nafukovací) balon a přihodilo se to. Super překvapení. Díky, Kájo, budu potřebovat zubaře," vtipkoval Jícha.
"Asi po čtyřech minutách jsem málem dostal infarkt, bylo to hrozně náročné. Mám nateklé koleno, monokl, zub, takhle jsem měl asi skončit. Rozloučil jsem se gólem, to jsem věděl, že dám, i když jsem se do střelby nechtěl tolik hrnout. Pár střel jsem si říkal, že to je prostě gól, ale oni jsou buď ti brankáři rychlí, nebo mi to neletí," dodal s úsměvem Jícha. V závěru si zahrály a skórovaly i jeho děti.
Dojalo ho i to, že za ním dorazily házenkářské hvězdy z celého světa. "Moje úspěchy jsou jedna věc, ale to hmatatelné, opravdové, co mi dává pocit dojemnosti a z čeho se mi chce plakat, je, když pozvete 50 lidí do hospody na Parkán na pivo, jdete na záchod, vrátíte se a najednou všude sedí házenkáři, baví se. Tomu už jsem nemohl uvěřit, měl jsem husí kůži. To jsou momenty, kdy jsem si říkal, to není možné, probuď se," líčil Jícha, který bude od nové sezony asistentem trenéra v Kielu a posléze se stane hlavním koučem. Nyní studuje licenci.
