Házená je můj život. Zůstanu u ní, teď si beru z každého sportu něco, plánuje Jícha

Jak zpětně vidí svůj krok ukončit kariéru:

Už jsem to určitě vstřebal. To, s čím jsem bojoval, bylo na jaře, kdy jsem to hledal, zda to rozhodnutí mám trefit nebo ne. Jednoho dne jsem přišel domů a věděl jsem, že to správné rozhodnutí je. Byť jsem měl ještě dva roky s FC Barcelona, nějak jsme to museli vymyslet, abychom to uzavřeli. Můj příběh byl obrovskej, nebylo jednoduché to uzavřít, ale v momentě, kdy se tak stalo, ze mě spadla tíha a odpovědnost, a to momentum si užívám.

O faktu, že se mu nepovedl zažít větší úspěch s reprezentací:

Je třeba si bez všech okolků říct, že naše generace tomu sportu dala maximum, co mohla. A to bylo např. osmé místo na mistrovství Evropy. Udělat rozhodující krok k vítězství je ve špičkové házené ten nejtěžší. A to nám chybělo.

O tom, co podle něj nejvíc chybí českým házenkářům:

Momentálně to není otázka české házené, ale českého sportu vůbec. Rozhodně chybí základna, zájem mladší generace o sport. Bavit se tou hrou. V dnešní době je hrozný důraz věnovaný na výsledky. Každý rodič vidí dalšího Jágra, Tigera Woodse, který bude globální značka, ale zapomíná se na zábavu hrou.

Když jsem začínal, na výsledky důraz nebyl. Já se bavil. Kdybych nehrál házenou v Kielu nebo Barceloně před 11 tisíci diváky, tak bych hrál ve Starém Plzenci na asfaltu, chodil do práce, ale radost bych měl stejnou.

Hru bychom měli dostat do krevního řečiště, abychom ji měli v sobě, a potom ty věci, které tu hru nesou, např. taktiku, se učit. Ale základ je: výsledky stranou, pojďte se bavit.

O úspěchu českých házenkářek na mistrovství světa:

Jsem hrozně moc rád za holky, za ten kolektiv, který daly dohromady. Kolektiv, týmovost a souhra - hlavně lidské vlastností týmu daly dohromady takový výsledek, co si z Německa odvezly (osmé místo, pozn. red.).

Holky jsou trochu jiná struktura než chlapi. Není to s nimi jednodušší, ale pro ně je kolektiv alfou a omegou toho, co jim dává sebedůvěru a podporu pro výsledky. Češky to mají skvěle zvládnuté.

O kouči házenkářek Janu Bašném:

U ženské reprezentace je velmi přínosný. Jednak to, že postoupily na mistrovství světa, pak jak se tam prezentovaly, i jakou mají vnitřní sílu, energii. Trenér je hlavní osoba, která by tohle prostředí měla podpořit. V tomhle případě odvádí trenér Bašný velmi dobrou práci.

O svém volném čase:

Po konci kariéry se to rozhodně změnilo. Jednak z toho důvodu, že jsem si užíval Vánoce se vším všudy. Cukroví, salát... Už je to vidět na váze. To si užívám rozhodně. Nejen Vánoce, ale celý půlrok, co jsem ten konec oznámil.

Pak jsem otevřel druhý "časopis", kde jsou spíš sladkosti a koření života, které si vychutnávám. Má rodina si to myslím taky velmi užívá, že tatínek spí doma a není někde po hotelech s týmem, byť někdy padne otázka, co tady dělám.

Co plánuje dělat po aktivní kariéře:

Opustil jsem post profesionálního házenkáře, kterým jsem žil 17 let. Ale nedokážu si představit opustit házenou. Je pro mě otázka času, jakým směrem se zase vydám. Ale u házené to bude stoprocentně. V mém srdci hraje házená velkou roli, dosud to byl můj život.

Člověk něco cítí a ten pocit by se měl následovat. Dřív či později rozhodně bude rozhodnutí, že vezmu nějaký post u házené. Nejspíš u toho, co jsem dokázal dělat nejlíp vždy, a to byla špičková házená. Nebyl bych trenér mládeže, protože k té metodice nemám blízko.

Ale kdy to bude, nevím. Momentálně teď vidím obrovské množství zápasů v televizi a beru si z každého sportu něco, co bych pak uplatnil ve své funkci (od příští sezony se nejspíš stane asistentem trenéra v Kielu, za nějž hrával, pozn. red.).