BLOG Jiřího Kalemby: Česká házená se střelila do obou nohou a nečeká ji snadná rekonvalescence
Bez jakéhokoliv přehánění lze současné období označit za nejvypjatější a nejsložitější v samostatné historii české házené. Parafrází slov pana Kose z filmu Na samotě u lesa se dá turbulentní dění posledního týdne shrnout takto: To máte – covid v týmu, odhlášení z mistrovství světa, prudké reakce, jednání exekutivy svazu, odvolání trenérů a realizačního týmu, rezignace dalších členů. Na jeden týden to pro sport, který se o pozornost nehlásí tak často, není málo.
Házená měla být v těchto dnech středem sportovní pozornosti. Česká reprezentace mezi nejlepšími týmy světa! Po šesti letech! Jenže z období, které mělo přinést záři reflektorů, vysílací prime time a náklonnost širší sportovní veřejnosti, se stala dost možná házenkářská doba temna. Rozhodnutí Exekutivy Českého svazu, po kterém byl odvolán celý realizační tým mužské reprezentace včetně obou trenérů Jana Filipa a Daniela Kubeše, má totiž dalekosáhlé konsekvence a dost možná otřese strukturami v celém sportu.
Exekutiva – tedy devítičlenný výkonný orgán Českého svazu házené - v úterý 12. ledna posvětila rozhodnutí neodcestovat z důvodu rozšíření koronaviru napříč týmem a nemožnosti v daných podmínkách jakkoliv narychlo a improvizovaně sestavit náhradní B-tým. Vyvolalo to bezprecedentně silnou až nenávistnou vlnu nevole v diskuzích a na sociálních sítích. Ano, v očích veřejnosti, která nezná všechny aspekty organizace podobné výpravy, navíc v situaci, se kterou nikdo neměl žádné zkušenosti, to mohlo vypadat jako velká prohra. Bylo jasné, že k nějakému pochybení někde došlo, ale že nejvíc postižený je tým a hráči samotní, kteří se na šampionát – jeden z vrcholů sportovního života – chystali.
Ta samá Exekutiva pak vyslechla oba trenéry, manažera reprezentace a tři hráče a týden nato těsným poměrem hlasování 5:4 dospěla k rozhodnutí, že "pochybení v přípravě považuje za neakceptovatelné selhání, nevratné poškození jména české házené v České republice i na mezinárodní úrovni."
V první řadě: Jan Filip a Dan Kubeš poškodili jméno české házené? Kdy? Kde? Mohl bych to prosím vidět? Když přejedete naše západní hranice, tak se jim v každé hale uctivě klaní. Pro českou házenou toho za poslední dvě dekády udělali opravdu dost. Ale to se v bafuňářském Česku nehodí a snadno zapomíná.
Na celé situaci mě nejvíc zaráží jedna skutečnost – na veřejnost se nedostala ještě ani jedna konkrétní informace, jak a k jakým přestupkům mělo v rámci reprezentační přípravy dojít. Jak si pak má veřejnost udělat názor na to, za co postihy přišly? Nezdrojované konspirační teorie, které se objevují na sociálních sítích, že si hráči chodili nakupovat a hromadně se scházeli na pokojích, nechávám bez komentáře.
Exekutiva trenérům vyčetla skladbu programu přípravy a absenci plánu B. Dobrá, to je střízlivé a konstruktivně kritické zhodnocení situace. V nejistém období, kdy se situace může změnit ze dne na den nebo z hodiny na hodinu, by i teoretické načrtnutí třeba desetičlenné záložní sestavy B bylo vítaným krokem. To uznal i sám Filip a je jasné, že to pro všechny složky národních týmů je bolestivé ale cenné ponaučení.
Teď si ale položme zásadní otázku: Co bude dál? Jaký je teď plán minimálně té pětice členů exekutivy, kteří byli pro odvolání obou trenérů? Za necelé dva měsíce pokračuje kvalifikace o Euro 2022. Zápasy s Faerskými ostrovy už se dvakrát rušily, do toho čeká ještě silné Rusko a kvalitní Ukrajina. Případný nepostup na tuto akci by mužskou házenou oddělil od širší evropské špičky, kam se chce řadit.
Nemluvě o tom, že Jan Filip stál za koncepční prací rozvoje talentů v mládežnických centrech, kde už hráčům a trenérům vštěpoval základy koncepce, kterou vyznával u reprezentačního áčka. Chápete to? To je proces, který se buduje roky a který pak házenou krůček po krůčku posouvá v mezinárodním měřítku v k vyspělejším zemím.
Oba trenéři čerpají z mnohaletých zkušeností, které nabrali po boku házenkářských legend a největších osobností a také tím, že v německé Bundeslize a evropských pohárech sehráli nespočet těžkých zápasů. Házenkářské know-how, jaké přinášela národnímu týmu dvojice Filip – Kubeš v české házené zkrátka nenajdete. A pochybuji, že by se po tomto odstřelu po uvolněném postu vrhal jediný adekvátní kandidát, tedy aktuální kouč Kielu Filip Jícha.
Navíc se blíží volba nového předsedy, což se v českém prostředí stane počtvrté za necelých osm let. Pevně věřím, že současné rozhodnutí exekutivy nebylo nijak motivováno směrem k této události, protože to by bylo z globálního pohledu opravdu krátkozraké. Nezbývá než doufat, že se podaří najít jakž takž adekvátní náhradu za duo Filip – Kubeš a že samotní reprezentanti po této zkušenosti zůstanou národnímu týmu věrní a loajální. Že je tahle poprava vedení reprezentace neznechutí.
V prostředí házené se pohybuji několik let. Za tu dobu jsem poznal spoustu pokorných, pracovitých lidí, kteří mají svůj sport upřímně rádi a v zahraničí dělali české házené výborné jméno. Největším nepřítelem a brzdou tohoto dynamického sportu u nás je ale ohromný vnitřní rozkol zdejší komunity a protichůdné názorové tendence a proudy.
Dokud se jednotlivé frakce budou napadat, jejich filozofií bude pouhá destrukce kroků oponentů, tak se házená nemůže sportovně, marketingově ani mediálně posunout v očích veřejnosti dál. Teď se střelila do obou nohou a vypadá jako pacient, který odmítá pomoc a klidně vykrvácí.
