V Quaresmově kůži bych být nechtěl, řekl Břečka. Doufá, že i v Turecku se liga brzy zastaví

Když v zimě vyslyšel vábení turecké Kasimpasy a vyměnil čtyřicetitisícový Jablonec za mnohamilionovou metropoli Istanbul, čekal při svém prvním zahraničním angažmá spíše pomalejší rozkoukávání a pozvolné zabudovávání do týmu.

Jenže v Kasimpase to viděli jinak. Ve stylu: hodit do vody a nechat plavat.

Tomáš Břečka proto po čtyřdenním volnu bez tréninku okamžitě v půlce ledna naskočil do zápasu a od té doby "plave". A je potřeba dodat, že velice úspěšně.

Zatímco při nepovedené sérii Kasimpasy na startu jara se stopeři vedle něj točili jako na běžícím páse a na lavičce se prostřídali tři kouči, český obránce v základní sestavě nechyběl ani jednou. Navíc v únorovém veledůležitém záchranářském duelu proti Denizlisporu vstřelil vítěznou branku, která nastartovala jeho tým k zlepšeným výkonům.

V rozletu bývalého hráče Jablonce či Slovácka přibrzdilo až nedávné zranění. Pětadvacetiletý stoper se už ale pomalu opět chystá na návrat na zelené pažity. Radši by však byl, kdyby při současné celosvětové koronavirové krizi, která zastavila většinu lig po celém světě, a dokonce odložila mistrovství Evropy o rok, i on se spoluhráči měl volno a počkal, až se situace uklidní.

"Osobně držím karanténu jako v Česku. Nikam moc nechodím. Maximálně na nákup a trénink. Nechci ohrozit sebe ani nikoho v okolí," popsal v rozhovoru pro web ČT sport. 

Sledujete vývoj situace okolo koronaviru pečlivě?

Tureckou televizi nemám, takže místní aktuální informace dostávám od kluků nebo realizačního týmu. Koukám ale na Českou televizi a sleduji situaci doma. Je to šílené, jak to vypadá. Všichni zavření. Já doufám, že to vydržíme a vše bude brzy v normálu.

Jak vypadá situace v Turecku? Opatření tam zatím nejsou extrémní.

Zavřeli školky a stadiony jsou bez fanoušků. Všechno se dezinfikuje. Měli jsme o tom v klubu přednášku, máme všude plakáty, jak se chovat, jakou mít hygienu… Máme i nějaká doporučení, co dělat. Nepodáváme si třeba ruce, ale jinak fungujeme normálně až na tato pravidla.

Když opomeneme tato pravidla, ovlivnilo to nějak váš trénink či cestování na zápasy?

Trénink vůbec. Poslední dva zápasy, co to více vypuklo, jsme pak hráli doma a necestovali. Teď ale jedeme do Malatye, takže uvidíme, jaké to bude. Minulý týden se ale stavovala přítelkyně doma v Česku a říkala, že na letišti žádné omezení v Istanbulu nebo Praze nebylo a že se nedělo nic výrazného.

Jak na situaci nebo zápasy bez diváků nahlížíte se spoluhráči z Kasimpasy?

Po posledním zápase kluci ani diváky tolik neřešili, jelikož jsme vyhráli, takže to bylo jedno. Hodnotil se spíše posun v tabulce. Je ale pravda, že se teď o koronaviru bavíme hodně. Co kdyby a co tamto. Celkově rozebíráme zdraví. Někteří mají i strach, ale to je o osobnosti, ne že by byla panika v celém týmu.

Hvězdy turecké ligy John Obi Mikel či Falcao se na sociálních sítích vyslovili pro zastavení soutěže. Co vy na to?

Ztotožňuji se s nimi a souhlasím. Byl bych radši, kdy se to přerušilo. Situace tady zatím není tak hrozná, ale co není, může být. Radši bych tomu předešel a přerušil. Doufám, že kdyby se stav zhoršil, vedení ligy bude mít selský rozum a soutěž okamžitě zastaví.

Pojďme ale teď více k vašemu dosavadnímu angažmá v Turecku. Na konci února jste se v zápase s Konyasporem zranil a střídal už ve 12. minutě. O co šlo?

Je to svalové zranění a už dva týdny jsem netrénoval. Cítil jsem to už v týdnu před Konyasporem, kdy mě to lehce pobolívalo. Na začátku zápasu se to pak stalo. Naštěstí se z toho nevyklubalo nic vážnějšího a je to jen natažený sval. Už se pomalu zapojuji.

Je tedy šance, že byste se vrátil do hry už o víkendu?

Zatím spíš ne. Uvidíme, jestli půjdu alespoň na lavičku. V úterý jsem s týmem ještě netrénoval, ale během týdne bych se už měl zapojit a uvidíme na rozhodnutí trenéra. Navíc klukům se teď dařilo.

Přesně tak. Od vašeho gólu, který vedl k výhře Kasimpasy po sedmi ligových ztrátách v řadě váš tým neprohrál a posbíral ze 4 duelů 10 bodů. Nepřišlo zranění v nejméně vhodnou dobu a není to pro vás osobně trochu rána?

Dá se to tak brát. Mrzí mě, že nejsem v sestavě. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy potřebujeme v tabulce každý bod, a jsem rád, že máme takovou sérii. Proto mám teď asi větší radost, že tým hlavně sbírá body. (Kasimpasa je nyní 13. s bodovým náskokem na sestupové příčky pozn. red.)

Vy jste do zranění byl ale pokaždé v základu. Věříte, že se do ní zase rychle vrátíte?

Nedokážu říct. Kluk, který mě zastoupil, dal taky branku v důležitém zápase. Navíc jsou na mé pozici hráči, co přišli z CSKA Moskva, Olympiakosu Pireus, Porta, takže mají velkou kvalitu. Vždycky to ale bude o mně, a pokud budu lepší než oni, budu hrát.

Pozici jste si dobrým nástupem do angažmá mohl udělat, ne?

Nějakou pozici jsem si asi vybudoval. I tím gólem, který mi pomohl. Ale jestli to bude na základ... Uvidíme, jak se bude dařit mužstvu a jak já budu vypadat v tréninku.

Když jste zmínil váš gól. Oslavil jste ho alespoň pořádně?

Právě vůbec. Bylo to nešťastné, protože právě v ten den nám umřel bývalý ředitel Kasimpasy, takže nikdo neměl náladu slavit nebo něco rozebírat. Všichni byli myšlenkami s ním. 

Vy ale velký střelec nejste. Jak moc si té trefy vážíte osobně?

Je to tak. Na druhou ligovou trefu jsem u nás doma čekal čtyři roky. Až teď na podzim jsem dal dva góly proti Teplicím. Je skvělé, že se mi teď povedlo trefit se po tak krátké době. Navíc to byl gól vítězný a pro nás v nejdůležitějším zápase. Kdybychom prohráli, bylo by to hodně špatné. Upevnilo mi to i pozici, jak u vedení a trenéra, tak mezi klukama.

Takže kabina vás už bere?

Tady to funguje trochu jinak než v Česku. Většina je cizinců a každý se snaží pomáhat  druhému, protože ví, jak to funguje, když hrajete někde v cizině. Ale samozřejmě když dám rozhodující branku v takto důležitém zápase, pomůže to postavení v týmu.

Řekl byste tedy, že jste v Turecku zatím maximálně spokojený?

Je to zatím super. Osobně jsem nečekal, že bych hned hrál. Po přestupu jsem čtyři dny netrénoval a potom naskočil hned do poháru, takže začátek byl těžký. Bylo taky hodně vyřizování. Neměl jsem nad tím vším pořádně čas ani přemýšlet. Až teď. A jsem strašně rád, že jsem zůstával v sestavě, zatímco se kluci vedle mě točili, než aby to bylo naopak.

Berete to tak, že když jste i při nepovedených zápasech vašeho týmu zůstával pořád v sestavě, je to jistý signál důvěry od trenéra?

No my tu za měsíc máme už třetího. Prvního vyhodili po porážce 0:6. Přišel k nám kouč z B-týmu a pak po dvou týdnech dorazil současný trenér. Všichni jsme tak začínali od znova. Mám malinkou výhodu, že jsem jediný levák ze stoperů. Vše se ale odvíjí od tréninků a chyb v zápasech, tu jsem ale nějakou vyloženou neudělal. Samozřejmě, u branek jsem byl, ale na žádnou jsem nenamazal. I proto myslím, že jsem zůstal.

Je něco, na co si musíte v novém prostředí zvykat? A v čem třeba máte rezervy?

Je to trochu odlišný styl než u nás. Je tu více techničtějších hráčů a nikdy nevíte, co soupeř udělá. Je tu spoustu soubojů jeden na jednoho a nedá se jen tipovat, co by třeba útočník mohl udělat. Musíte se soustředit. Chci ještě taky zlepšit klid na míči. Ze začátku jsem byl nervózní. Musím na tom zapracovat a více si věřit.

A co atmosféra v tomto směru. Neznervózňuje vás to? Turecko je vyhlášené divokými až fanatickými fanoušky.

Ne, vůbec. V Česku jsem byl vždy rád, když jsme hráli na Slavii, v Plzni nebo na Spartě, kde bylo více lidí. Pro mě je to lepší, jelikož se hlavou více dostanu do zápasu. Jsem pak v transu, soustředím se na sebe a na výkon a nabudí mě to. Pro mě to bylo super.

Kde byla zatím atmosféra nejdivočejší?

Třeba na Trabzonu, kde jsme dostali 6 branek. Když jsme měli míč a fanoušci začali pískat, byl to hukot, až mě z toho bolely uši. To podobné se dělo v Ankaře, kde jsme hráli v důležitém zápase 1:1. Kdykoliv jsme byli v tlaku, přišel pískot. To člověk neslyší vlastního slova. Je fantastické toto zažívat. A jsem hodně zvědavý na duel na Besiktasi či Fenerbahce, kde jsou lidi nejhlučnější na světě podle nějakých statistik.

Dá se v takovém prostředí vůbec řídit obrana?

Jde to jenom na blízkou vzdálenost. Proto tam musí fungovat automatismy, protože jeden druhého většinou neslyšíme. Jsou samozřejmě hluchá místa, kdy fanoušci tolik neřvou, ale jinak během hry většinou moc pokynů neslyšíte.

Když mluvíme o atmosféře na stadionu, poznávají vás fandové i mimo něj?

Zatím ne. My tolik fanoušků v porovnání s největšími kluby z Istanbulu nemáme, takže pro mě to je v pohodě. Navíc s Davidem Pavelkou bydlíme v rezidenci za Istanbulem kousek od tréninkového centra, což je úplně ideální. Já úplně nemám rád bydlení v centru a ruchu. Jinak Davidovi musím strašně moc poděkovat, jelikož mi pomohl se vším, co jsem k aklimatizaci potřeboval. Ředitel si z nás dělá občas legraci, že jsme jako dvojčata.

Asi o poznání větší zájem ale je o hlavní hvězdu vašeho týmu Portugalce Ricarda Quaresmu, že?

Ten to má z nás nejtěžší. Hrál navíc dlouho v Besiktasi a lidi ho poznávají všude, kam přijde. Když dojdeme na letiště, on se nezastaví. Každý chce fotku. Každý den má na stole dres na podepsání. V kabině je to ale úplně normální člověk. Nezažil jsem, že by se choval povýšeně. Nijak nevybočuje v chování.

Jaký je herně na tréninku?

Je to fotbalista jako blázen. Neustále zkouší finty a často mu to vyjde. Když ho někdo brání a on ho obejde fintou nebo mu nasadí housle, je za blbce. Pro mě je to osobně dobré. Tím, že ho bráním, rostou i moje kvality. Za mě super.

Vy jste už od něj housle dostal?

Zatím mám čisté konto a máme to vyrovnané 0:0 (smích). Uvidíme, co dál, ale určitě mě obehraje.

Dokážete si představit takový zájem o svoji osobu, když vidíte, co se kolem něj děje?

Že by kolem mě byl takový boom, si moc představit nedokážu. Zatím, co jsem viděl, neodmítl jediný podpis nebo jedinou fotku. I v situaci, kdy se prohraje a já bych někam nejradši zalezl. On je taky naštvaný, ale ví, že to je povinnost. Svědčí to o jeho osobnosti, že nemá s ničím problém.