Úspěchy s Olomoucí i nezapomenutelné Portugalsko. Šedovlasý stratég Brückner se dožívá osmdesátky
Jako jediný trenér postoupil s reprezentací na tři velké turnaje v řadě a na nezapomenutelném Euru 2004 zůstal s generací Nedvěda a Poborského, hrající ve vrcholné formě, jen krůček od finále. Pověst vyhlášeného stratéga si ale někdejší průměrný ligový hráč Karel Brückner vybudoval už během několika štací v Sigmě Olomouc, kterou dovedl k druhému místu v lize a do evropských pohárů, stejně jako u reprezentační jednadvacítky. Uznávaný kouč se dnes dožívá osmdesáti let, větším oslavám se ale bude znovu vyhýbat. Dokument o trenérské cestě Karla Brücknera naleznete níže v článku.
"Neměl jsem rád první máj ani MDŽ. Slavím jenom kulatá výročí a to je padesát a sto. Hráčům jsem na večeři říkal, ať mi negratulují, ať mě nedělají starším," řekl Brückner během zářijových oslav sta let Sigmy, kdy v benefici vedl reprezentační výběr a klub po něm pojmenoval jednu z tribun na Andrově stadionu.
Nejhezčí chvíle u národního týmu, který převzal v prosinci 2001, si hanácký patriot vychutnal na Euru 2004 v Portugalsku, kde Češi vypadli až v semifinále po smolné prohře s pozdějšími šampiony z Řecka.
Slova chvály a uznání si Brückner vysloužil za výrazné zatraktivnění herního projevu mužstva, úspěšné začlenění řady svých bývalých svěřenců z jednadvacítky, překvapivé taktické manévry či sérii 20 zápasů bez prohry v řadě.
Časem se ale objevily i kritické hlasy, jež do té doby velebenému trenérovi vyčítaly konzervativní přístup a úzký kádr.
Nejvíc útoků musel Brückner odrážet po MS 2006 v Německu, kde český tým vypadl již v základní skupině, či během kvalifikace na ME 2008.
Tam sice šedovlasý kouč své svěřence nakonec dovedl, ale plánované loučení s reprezentací mu notně pokazila závěrečná prohra s Tureckem, která Čechům zavřela dveře do čtvrtfinále.
"Když umím přijmout velká vítězství, musím přijímat i těžké porážky. Vždycky jsem se bránil pocitům velké euforie, takže pro mě bylo pokaždé lehčí vyrovnat se i s těmi nepříjemnými porážkami," zakončil Brückner svoje působení u reprezentačního áčka, s nímž v 75 zápasech vybojoval rekordních 50 výher.
Fotbalového důchodu si ale příliš neužil a již o pár týdnů později se stal trenérem Rakouska. Toto angažmá však po počáteční euforii skončilo již po několika měsících, během nichž Brückner, jehož začaly čím dál víc sužovat i zdravotní problémy, dovedl tým k jediné výhře.
Brücknerova trenérská kariéra započala v roce 1971 v rodné Olomouci, v jejíž barvách nastupoval i jako hráč.
Nejvyšší soutěž si v roli kouče poprvé vyzkoušel o deset let později v Brně, největší klubové úspěchy slavil se Sigmou Olomouc, kterou v 90. letech dovedl k druhému místu v lize či do čtvrtfinále Poháru UEFA.
Na kontě má i Slovenský pohár s Interem Bratislava, naopak angažmá v Žilině, Vítkovicích nebo Drnovicích příliš úspěšná nebyla.
Řekli o Karlu Brücknerovi
Petr Uličný: "S klukama udělal vždycky úžasné mužstvo, protože měl obrovský talent."
Pavel Nedvěd: "Byl to obrovský psycholog. Uměl to s námi. Byli jsme rádi, že jsme mohli pod ním hrát."
Karel Poborský: "Pro mě jeden z největších trenérů, s jakým jsem měl tu čest spolupracovat."
V roce 1997 byl Brückner jmenován trenérem české reprezentace do 21 let ("Lvíčata" krátce vedl i na sklonku 80. let) a o tři roky později s ní vybojoval stříbro na evropském šampionátu.
Milovník vážné hudby a šachových partií získal i řadu individuálních ocenění: sedmkrát zvítězil v domácí anketě Trenér roku, v roce 2003 ho Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) zvolila druhým nejlepším koučem světa.
O 11 let později vstoupil do Síně slávy domácího fotbalu, letos převzal cenu Evropského hnutí fair play. "Člověk zmoudří až někdy po šedesátce, fotbalový trenér ještě později. To jsem poznal sám na sobě. Ještě někdy v pětašedesáti jsem byl dětinský," prohlásil nedávno Brückner.
