Sparta ztratila v závěru remízu a s Interem prohrála 1:2

Cynik by řekl, že šlo o jedno z nejzbytečnějších utkání soutěže. Oba týmy totiž neměly co získat, ale ani co ztratit – Sparta měla první příčku ve skupině již v kapse, a stejně tak Inter už nemohl se svým umístěním na úplném chvostu cokoliv udělat. Hrálo se tak o jiné cíle. Sparťanští hosté na San Siru, na jehož tribuny se vejde až osmdesát tisíc diváků (ale nyní kvůli trestu spíš zely prázdnotou), chtěli předvést, že jejich dosavadní úspěchy nebyly štěstím začátečníků. Z tribun je k tomu povzbuzoval i bývalý spoluhráč Ladislav Krejčí.

Inter si zase mohl vyzkoušet mladé hráče a doufat, že jeho posledních 90 minut v evropské soutěži nebude dalším bolestivým pokračováním mizerné pohárové formy. S nadsázkou se pak dá říci, že s bodem, žádným vyloučením a ani žádným zraněním by se dopředu spokojily obě strany.

Sparta vyrukovala se silnou sestavou a hrála z hlubšího bloku. Spojku mezi zálohou a Davidem Lafatou na hrotu zajišťovali Bořek Dočkal s Alešem Čermákem, o hostech v bílých dresech ale na úvod zápasu moc slyšet nebylo. Ani Inter však nikam nespěchal. Ospalý začátek a ovšem také vzduch nad brankou Tomáše Koubka prořízla jen ostrá Éderova střela z přímého kopu.

Na Éderovu dorážku zareagoval Mareček hlavou

Sparta zasedla do svého defenzivního bloku a hověla si tam se vší spokojeností. Interu se však nakonec povedlo obrannou strukturu narušit. Sedmnáctiletý Andrea Pinamonti se otočil v pokutovém území, Koubek sice vyrazil, ale míč se dokutálel jen k přihlížejícímu Éderovi – a to byla chyba, neboť italský reprezentační sniper se z takové blízkosti mýlit nemohl. Inter z první velké šance vedl 1:0. To samé skóre se poté, co ani jeden z týmů nebyl schopný toho druhého vyšachovat, přeneslo i do druhé půle.

Do ní už na místě mdlého Rodriga Palacia zasáhl tvořivý Chorvat Ivan Perišič a především pravý sparťanský bek Vjačeslav Karavajev se tak měl na co těšit. Nebyl to ale Perišič, ani žádný z jeho spoluhráčů v dresu s logem gumárenského giganta Pirelli, nýbrž nenápadný Lukáš Mareček, který se brankově prosadil. Mareček si naskočil na přesný Dočkalův centr a přesnou a prudkou hlavičkou srovnal skóre.

Pro Spartu jen několik minut nato mohlo být ještě lépe – Lafatu sevřel v pokutovém území v objetí jeden ze stoperů a kopala se penalta. Dočkal ale tentokrát byl za anti-hrdinu, jelikož jeho přízemní pokus vystihl gólman Juan Pablo Carrizo. Sparťanský záložník mířil k tyče, ze způsobu jeho náběhu se ale dalo odhadnout, kam jeho rána bude mířit. A Carrizo byl na tuto věc pochopitelně pozorný.

Éder druhou brankou rozhodl

Šlo se do finále, které ale stále zřetelněji dělalo dojem, že ani jeden z týmů nebude schopen vymyslet na soupeře něco překvapivého. Duel plný mikrosoubojů ve středu hřiště pokračoval a žádná ze stran nepřicházela s řešením. Ani Perišič, od kterého si zjevně právě toto trenér italského týmu Stefano Pioli sliboval, nepředvedl o mnoho více než jen pár bezvýchodných sprintů u postranní čáry.

Inter měl sice téměř 60 % držení míče, to mu ale bylo dobré snad leda k lepšímu zápisu do statistických tabulek. Oba týmy se držely v zápasnickém klinči a vlastně dělaly dojem, že s tím jsou nakonec celkem spokojené. Duel, ve kterém Sparta nehrála druhé housle a na dobu zhruba dvaceti minut dokonce udávala směr utkání, ale nakonec remízou 1:1 neskončil. Éder se totiž v 90. minutě otočil na vápně kolem bezbranného Michala Kadlece a svou druhou brankou zápas rozhodl. Sparta tak ztratila zápas, který mohl být její. Na jejím postupu a zároveň konci Interu se ale nic nemění.