Snad nároďák dostane impulz, přeje si Rozehnal. Mladší fotbalisté? Spokojí se s průměrem, říká

Osmatřicetiletý hráč, který s fotbalem začínal koncem 80. let v Kožušanech a přes Olomouc se později dostal do Brug, Paris St. Germain, Newcastlu či Lazia, rozumí tomu, že Jarolímův odchod byl nevyhnutelný.

"Ty pocity nejsou příjemné. Celý národ, nebo většina lidí, nároďáku fandí. Snažíme se s ním žít, vyhrávat, prohrávat s ním. Ale výsledky i předvedená hra nebyla na takové úrovni, jaká by se očekávala. Na tom hřišti jsem byl, tam je to umocněné ještě víc, protože jste součástí hry," řekl Rozehnal.

Sám si zahrál na mistrovstvích Evropy 2004 a 2008 a s nároďákem se dostal i na světový šampionát před dvanácti lety v Německu. "Když jsem nastupoval do reprezentace, byla to pro mě čest. Kostra týmu byl Nedvěd, Poborský, obranná čtyřka fungovala, perfektní záloha, útok," vzpomínal.

A čekal na svou šanci. "Pro mě bylo jednodušší, jako nového člena, tam pomaličku nakoukávat a učit se. A když jsem začal dostávat šanci, bylo to jednodušší. I ta kvalita a pouto bylo dřív jiný a pevnější," prohlásil Rozehnal, který poprvé vyběhl na trávník za reprezentační áčko v roce 2004.

Konec Karla Jarolíma u národního týmu rozebírá v novém dílu Fotbal fokus podcast:

Sám zažil v týmu několik trenérských výměn. "A každá by měla být k lepšímu. Doufám, že nový trenér dá impulz. Hlavně by to mělo začít u hráčů. Vždy jsem říkal, že za mě trenér dělá 30 nebo 40 procent, ale bohužel to odnese jako první. Ale hráči to mají ve svých rukou, resp. nohou. Oni můžou tu větší část práce odvést. Pokud to neplní, je to těžké, ale první jde z kola ven vždy trenér, bohužel pro ně. Trenérská práce je někdy ošemetná a někdy krutá," zamyslel se Rozehnal v pořadu Dohráno Plus.

Rád vzpomíná třeba na dlouholetou éru Karla Brücknera. "S ním, co se týče reprezentačních srazů i přípravných soustředění před Eurem a mistrovstvím světa, jsme pobíhali, chodili po hřišti, a trenér se nám snažil ukazovat jednoduché věci. Ale tak, aby se nám to vrylo pod kůži a zažili jsme si to."

Rozehnal tím poukázal na hlasy po zpackaném přátelském utkání s Ruskem (1:5), kdy mimo jiné z kabiny zaznělo, že hráči nevěděli, co mají hrát. "Nechtěl bych to nazývat výbuch, to nemám rád. Já na hřišti byl a byl v situaci, jak jsou hráči. Doufám, že věděli, co mají hrát. Ty dva poslední zápasy bylo vidět, že Ukrajinci a Rusové o sobě vědí. Hrají rychle s balonem, přečíslují. Tohle jsem u našich kluků až na nějaké výjimky neviděl," dodal hráč, který v závěru kariéry hrál za Hamburk, Lille a úplně naposledy v Ostende.

Nechápe, že Jarolím u mužstva za dva roky protočil více než padesát tváří. "To je strašně moc. Bylo hodně zraněných, nedařilo se, ale kostra týmu je strašně důležitá. Pokud vypadne jeden dva, doplnit se to dá, ale pokud je každý zápas skoro jiný tým, je to strašně těžký. Ten tým se nikdy nesehraje, ať už jde o mistrák či přátelák."

Je přesvědčen, že hráče má reprezentace kvalitní, jen se podle něj hůř berou nové tváře. "Nemyslím si, že máme špatné hráče. Máme hráče, kteří jsou i v zahraničních týmech, ale není jich hodně. Je to kvůli tomu, že mladší generace se strašně rychle uspokojí," řekl Rozehnal.

Popisuje to následovně: po prvním malém úspěchu odejde fotbalista z malého týmu v Česku do velkého tuzemského týmu, hraje Ligu mistrů, Evropskou ligu, dostane se částečně do reprezentace. "A najednou se uspokojí, a ti kluci už nechtějí jít dál. A to je největší problém. Vypínají své úsilí strašně brzo a jsou spokojeni s lepším průměrem," doplnil.