Na první pohled má skupina G jasného favorita: Belgie disponuje jedním z nejkvalitnějších kádrů celého turnaje. Její pozici hodlá ohrozit Egypt v čele s Mohamedem Salahem. O premiérový postup ze skupiny se pokusí Írán, a to navzdory válce, kterou proti němu vede jedna z hostitelských zemí. Čtvrtým do party je Nový Zéland, považovaný za jednoho z největších outsiderů turnaje.
Belgie
Belgie se představí už na patnáctém mistrovství světa a stále patří mezi evropskou elitu. Země s pouhými dvanácti miliony obyvatel dokázala v posledních letech vyprodukovat mimořádné množství světových hvězd napříč evropskými velkokluby.
Největším úspěchem Rudých ďáblů na MS zůstává třetí místo z roku 2018, naopak za minulým šampionátem, kde skončili už ve skupině, by chtěli udělat tlustou čáru. Zlatá generace, od které se očekávaly ty nejprestižnější trofeje, se postupně rozloučila, pár fotbalistů z ní přece jen zůstává a zkusí štěstí i nyní v Americe.
V nominaci tak nechybí útočník Romelu Lukaku, přestože v této sezoně odehrál kvůli různým zraněním jen sedm zápasů. Třiatřicetiletý Lukaku je s 89 brankami suverénně nejlepším kanonýrem belgické historie. Za Rudé ďábly ale naposledy nastoupil loni v červnu, za Neapol nehrál od začátku března.
Kromě něj mají přes sto reprezentačních zápasů na kontě i brankář Realu Madrid Thibaut Courtois, Axel Witsel z Girony a další záložník a Lukakuův spoluhráč z Neapole Kevin De Bruyne, jeden z nejlepších záložníků své éry. Všichni čtyři se chystají už na svůj čtvrtý světový šampionát.
Naopak premiérovou reprezentační pozvánku dostali gólman Štrasburku Mike Penders a útočník Lille Matias Fernandez-Pardo, jenž teprve nedávno obdržel od FIFA svolení znovu reprezentovat Belgii poté, co loni žádal o povolení hrát za Španělsko.
Egypt
Egypťané jedou na svůj čtvrtý světový šampionát, poprvé se představili už v roce 1934 jako první africká země. V dosavadních odehraných utkáních přitom nedokázali ani jednou zvítězit. Jen jedinkrát Faraoni v zápase na MS vedli, když před osmi lety otevřel skóre proti Saúdské Arábii Mohamed Salah.
A právě kanonýr, který se po sezoně rozloučil s Liverpoolem, bude hlavní hvězdou výběru trenéra Hossama Hassana i nyní. Salah je symbolem egyptského fotbalu a jednou z nejznámějších tváří celého turnaje. Během kvalifikace se podílel na 12 z dvaceti gólů Faraonů.
V nominaci nechybí ani útočník Manchesteru City Omar Marmoush nebo osmnáctiletý forvard Hamza Abdelkarim, který na jaře hostoval z Al Ahly v rezervě Barcelony ve čtvrté španělské lize. V reprezentaci přitom debutoval teprve koncem května v přípravném zápase proti Rusku, když nastoupil v 86. minutě.
Írán
Írán patří mezi nejstabilnější asijské reprezentace posledních let, na MS postoupil posedmé. Přestože nikdy nepřešel přes skupinu, řada favoritů s ním měla velké problémy. Devizou Íránců je organizovanost a disciplína, z posledních 24 doma hraných kvalifikačních zápasů ani jednou neprohráli.
Jeden z nejslavnějších okamžiků íránského fotbalu přišel na MS 1998, kdy Íránci porazili 2:1 Spojené státy.
Účast Íránců na MS ovšem ohrozila probíhající válka Spojených států a Izraele proti Teheránu, USA dokonce odmítly hostit Íránce na svém území. Situaci vyřešilo Mexiko, které souhlasilo, aby Perští princové během šampionátu pobývali v Tijuaně. Všechny zápasy ve skupině mají přitom Íránci odehrát na americké půdě.
Reprezentace stojí na hráčích domácí íránské ligy, největší hvězdou kádru je útočník Mahdí Taremí (Olympiacos). Podílel se na polovině ze všech 35 íránských gólů v kvalifikaci: desetkrát skóroval a sedmkrát přihrával.
Nový Zéland
Nový Zéland se na mistrovství světa představí potřetí a podle žebříčku FIFA je největším outsiderem. Dosud startoval na šampionátu v letech 1982 a 2010, právě turnaj v Jihoafrické republice je dodnes považován za novozélandský fotbalový zázrak. All Whites tehdy ve všech třech zápasech remizovali, přesto ze skupiny nepostoupili.
Kapitán týmu Chris Wood (Nottingham) se stal nejlepším střelcem v oceánské skupině kvalifikace na MS – v pěti zápasech skóroval hned devětkrát – a podle očekávání bude hlavním tahounem týmu i v Americe.
Nikdo další z Novozélanďanů nemá tolik zkušenosti z prestižních evropských klubů, většina z nich hraje buď v Austrálii nebo nižších evropských ligách.