Reprezentaci mám pořád v hlavě, tvrdí Škoda a pracuje na záchraně Rizesporu
Nyní dává góly v tureckém Rizesporu, který je potřebuje jako sůl, protože bojuje o udržení v tamní lize. Útočník Milan Škoda se v jedenácti zápasech trefil už šestkrát a jeho poslední gól s pořadovým číslem sto znamenal i vstup do Klubu ligových kanonýrů. Daří se mu a ani ve čtyřiatřiceti letech se nevzdává boje o reprezentační dres.
Pozvánku do národního týmu dostal až v devětadvaceti letech a ještě shodou okolností. "Bylo už po sezoně a já v ní dal devatenáct gólů, přesto mě nominace pořád nějak míjela," vzpomínal v pořadu ČT sport Na Euro s Milanem Škodou. Už byl na dovolené a tam to přišlo... "Volalo mi neznámé číslo. Věděl jsem, že je to pan Fitzel, a hned jsem si říkal, že je to průšvih. Byl jsem strašně nervózní, říkal jsem si, co tam budu dělat. Ani nevím, jestli jsem to zvedl, anebo jsem volal zpátky, a on mi řekl, že se zranil David Lafata a ať se za dva dny dostavím na sraz," vybavil si, jak probíhalo jeho první povolání do národního týmu.
"Říkal jsem si: já tam přece nemůžu jet. Co tam budu dělat? Řešil jsem to s manželkou, ta se mi smála, ale pak jsem tam přijel a bylo to v pohodě a byl jsem šťastný, že jsem tam byl," dodal.
V kvalifikaci na Euro proti Anglii pak nastoupil na devět minut. "Jsem rád, že jsem si zahrál ve Wembley aspoň na chvíli, ale tak pozitivní vzpomínky to nejsou, protože jsme prohráli pět nula," vrací se k reprezentační premiéře.
V kvalifikaci na Euro dal dva góly a trenér Pavel Vrba jej vzal na závěrečný turnaj do Francie, kde dal gól hlavou Chorvatsku. "Byl jsem rád, že jsem se do Francie dostal, byl to nádherný zážitek. A ten zápas jsem si moc užil, povedlo se mi dát gól, takže to bylo skvělé. A vážím si toho, že jsem skóroval na Euru, a vážím si i toho, že jsem mohl v reprezentaci být."
Ani teď se nevzdává touhy reprezentovat. "Reprezentaci mám pořád v hlavě. Je mi sice třicet čtyři, ale snažím se hrát, jak nejlíp umím, a myslím si, že když nějaké góly dávám, tak šance je. Nevzdávám se toho, i když konkurence je velká, a když se všem útočníkům bude dařit, tak bude těžké se tam dostat, a věřím, že ještě nějaká šance může přijít," vysvětluje, jak vidí svoje reprezentační šance.
V Turecku je sice krátce, ale je spokojený. "Je to tu trošku jiné než česká liga. Ale je to kvalitní soutěž, spousta výborných hráčů a tím, že chodí hodně diváků, tak tomu dávají úplně jiný kredit," vysvětluje Škoda. Jen ho mrzí, že v Rizesporu hrají na chvostu tabulky. "To mě trápí, ale věřím, že když zvládneme domácí zápasy a urveme něco venku, tak se zachráníme."
Jeho nedávná místenka do Klubu ligových kanonýrů s číslem 74 v jeho novém působišti neměla žádnou odezvu. "Nikdo to nevěděl, s nikým jsem se tam o tom nebavil," vysvětlil, že žádné oslavy se v Rizesporu nekonaly.
Sám přiznal, že mu dlouho nedocházelo, čeho dosáhl. "Až když mi ke stovce gratuloval třeba Tomáš Preussler, s nímž jsem hrál v Bohemce stopera, tak jsem si řekl, že je neuvěřitelné, že jsem dokázal něco takového. Vždyť jsem šel ze stopera do útoku a pak zase zpátky. Je to zázrak. Byla to těžká cesta."
A rozhodující zápas Slavia s Plzní 1:0, který už znamenal titul pro Slavii, prožíval v Turecku také, vždyť k triumfu červenobílé party přispěl pěti góly. "Sledoval a prožíval jsem to jako každý zápas a chtěl jsem, aby Slavia ukázala, že je lepší než Plzeň. Dobře to dopadlo a užil jsem si to. Napsal jsem klukům, že jim gratuluju, a šel spát. Ale těším se, že s klukama ze Slavie ještě něco v létě uděláme," uzavřel rozhovor.
