Povinné tři body v nevyzpytatelném prostředí. Čechy přivítá Kazachstán

První otázka ohledně soupeře českého týmu je nasnadě - co je vůbec tým Kazachstánu zač a jaká je jeho síla? Uběhlo deset let od doby, co bývalá sovětská země začala působit v evropských kvalifikacích a její kluby hrají evropské poháry. Výraznější vzestup však lze pozorovat až v posledních dvou až třech letech, kdy se Šachťor Karaganda v druhém předkole Ligy mistrů v roce 2012 postavil i tehdejšímu českému šampionovi Slovanu Liberec.

A Liberec měl se svým soupeřem značné problémy, když o svém postupu na venkovní půdě rozhodl až v prodloužení. O rok později měl Šachťor k tomu, aby se podíval do základní fáze nejprestižnější evropské soutěže, ještě blíž. V prvním utkání posledního předkola porazila Karaganda Celtic na své půdě 2:0 a legendární skotský klub musel prakticky na dno svých sil, aby v odvetě zvítězil 3:0. Jednoduchým soupeřem nebyl Šachťor ani v Evropské lize, přestože ve skupině skončil na posledním místě.

S kazašským prostředím je přitom to české vcelku dobře seznámeno i z jiného důvodu. Detailní informace o soupeři mohl totiž Pavel Vrba sbírat od kouče Slavie Miroslava Beránka, který tamější reprezentaci vedl tři roky do loňského prosince. "Informace o Kazachstánu jsme sháněli všude možně," přiznal jen lakonicky s úsměvem Vrba.

Za největší brzdy a nedostatky kazašského fotbalu lze podle Beránka považovat několik faktorů. Národní tým má sice k dispozici slušné hráče na krajích hřiště, chybí mu však jistota ve středu defenzivy a tvořiví hráči ve středu. "Stopeři, střední osa, útočníci, to jsou v klubech většinou cizinci. S tím jsme bojovali neustále," přemítal po příjezdu do Čech Beránek.

Většina kazašských hráčů i díky příznivým platovým podmínkám působí v domácím prostředí. V zahraničí z reprezentačního výběru působí pouze momentálně zraněný Heinrich Schmidtgal z Düsseldorfu a útočník Sergej Chizničenko, který hraje v Polsku za Koronu Kielce. Nejzkušenějším hráčem je kapitán a defenzivní záložník Andrej Karpovič. 

V kazašské lize může pravidelně v sestavě nastupovat pět cizinců a spolu s nimi musí být v jedenáctce jeden fotbalista do jednadvaceti let. V jedenáctkách elitních klubů tak zbývá okolo čtyř reálných adeptů na post v reprezentaci. A vývoj mládeže zase brzdí ohromná územní velikost Kazachstánu. V deváté největší zemi světa, která má rozlohu zhruba pětiny Evropy, žije pouhých šestnáct a půl milionu obyvatel. 

"Takže se tam pořád jen létá. Ani nepočítám, kolik jsem tam toho nacestoval, protože vzdálenost 1500 kilometrů je tam naprosto běžná. Pro první ligu to tam není tak zásadní problém, ale mládež tam těžko může hrát mezi sebou. Právě s mládeží tam přitom je třeba začít více pracovat, aby mohl mít kazachstánský fotbal úspěchy. Je to dlouhodobější proces," vysvětloval Beránek.

Ostatně cestování je pro českou reprezentaci v nynějším reprezentačním okénku značnou přítěží. Národní tým již hrál v dalekém Turecku, a poté ještě musel cestovat další tisíce kilometrů na severovýchod. Trenér Vrba proto přivítal, že fotbalová asociace zajistila pro tým letecký speciál, a česká výprava tak letěla ve dvou strojích. "Když se hrají dva zápasy ve dvou dnech, je každá hodina a minuta pro regeneraci dobrá," prohlásil.

Dalším strašákem je umělá tráva, která je sice podle kouče lepší než špatně upravený terén, hráči však na ni nejsou příliš zvyklí. "Vůbec s tím nemám zkušenosti. Od žáků, možná od dorostu to pro mě bude velká premiéra," řekl Rosický.

Podle Davida Limberského ke všemu kvalita povrchu v Astaně není dostačující. "Někde jsem slyšel, že ani nebude poznat, že to není tráva, a přitom je to normální koberec. Ani to není ta nejnovější generace. Ta kvalita není dobrá," prohlásil obránce Plzně. "V Plzni na umělce neradi i trénujeme a to tam máme lepší kvalitu než tady. Takže obavu mám a nejsem sám. Ale je to realita a musíme se s tím popasovat," dodal.

Jako velkou přednost domácích vnímá umělou trávu i trenér Kazachstánu Jurij Krasnožan. "Není to sice jen o povrchu, ale je to faktor, který by nám mohl hrát do karet," doufá ruský kouč. "Přece jen na umělé trávě se hra trochu změní. Ať už jde o odskok míče, zpracování a přihrávku." Hru Kazachstánu navíc čeští hráči prakticky neznají. "Viděl jsem hodně málo, trenér měl asi málo času nám něco sestříhat, ale jsem si jistý, že zítra to do nás napere," řekl Tomáš Rosický.

Kapitán reprezentace si je přitom vědom potenciálu soupeře, který v pátek dlouho trápil i Nizozemsko. To o vítězství rozhodlo až v posledních minutách, přestože Kazachstán hrál dlouho v deseti. Českou reprezentaci přitom čeká zcela jiný průběh zápasu, do něhož jde v kvalifikační fázi poprvé v roli favorita. "Nemyslím, že soupeř bude hrát tak otevřeně, bude to hlavně o našem dobývání," upozornil Rosický.