Ponaučení pro Bílka: Nebát se změn v kádru ani v systému

1. Máme z čeho brát

"Včerejší zápas ukázal, že není úplně pravda, jak se po Bulharsku psalo a říkalo, že nemáme materiál. Myslím, že je kde brát, jen je třeba s těmi hráči pracovat a dát jim příležitost," uvedl po utkání bývalý reprezentant Günter Bittengel. Výkon mladíků v reprezentačním kádru opravdu o špatné základně pro tým nenasvědčuje. Naopak, dlouhodobý hráčský potenciál bývalých – i současných – hráčů jednadvacítky svědčí o slušné budoucnosti pro český fotbal.

Ladislav Krejčí, Tomáš Kalas, Stanislav Tecl, Matěj Vydra nebo olomoučtí záložníci Tomáš Hořava s Martinem Pospíšilem podávají dlouhodobě skvělé výkony a jejich zapojení do reprezentační práce má nesporný smysl. Všichni pravidelně nastupují v základních sestavách svých týmů a zisk reprezentačních zkušeností se v dlouhodobém horizontu několikanásobně vrátí. "Je vidět, že pořád máme potenciál," doplnil Pavel Kuka.

2. Zkušenost není jediným rozhodujícím prvkem

Nováčci v čele s Bořkem Dočkalem včera poukázali na fakt, že zkušenost není jediným rozhodujícím faktorem pro zasazení do reprezentačního kádru. Michal Bílek za svou trenérskou kariéru u národního týmu stavěl na osvědčených hráčích typu Jaroslava Plašila, Tomáše Rosického nebo Milana Baroše.

Experti se však shodují na tom, že okysličení týmu pouze prospěje. "Nazrál čas, aby tihle mladí hráči dostávali maximum možností. Jiná cesta není, jenom se toho nebát. Bulhaři, Němci nebo Rakušané to taky přebudovali," řekl Bittengel. Reprezentační nováčci ve středu předvedli nejen herní vyspělost, ale i změnu přístupu, když výraznou motivací a elánem nahradili častou dosavadní "statičnost" staré gardy.

Šanci by však nováčci měli dostávat pravidelněji. "Nechtěl bych, aby to vyznělo, že se Slovenskem to bylo jen gesto a že se zase vrátíme k zaběhlým praktikám. Je prostě třeba s těmi mladými pracovat," doplnil Bittengel. K omlazení kádru však Bílek nemusel čekat až do několika špatně odehraných utkání v kvalifikaci na mistrovství světa. "Svaz a trenérský úsek kolem reprezentace měl se strategií práce s mladými vystoupit už mnohem dříve," dodal.

3. Nemusíme se bát změnit systém hry

Trenér Bílek v naprosté většině případů vsází na hru s jedním útočníkem při rozpoložení 4-2-3-1. Hra na dva útočníky s Maltou nebo právě středeční utkání se Slovenskem však ukázaly, že se kouč nemusí bát více útočného rozestavení nebo přímo hry na dva útočníky. Michal Ordoš možná nezahrál nejlepší zápas kariéry, jeho prezence vysoko na hřišti podporovala souhru útoku se zálohou.

Dva útočníci jsou navíc lépe schopni využívat tradičně silné složky české hry – spolupráce krajních beků s krajními záložníky. Právě z křídel je totiž český tým nejlépe schopný proniknout k brance soupeře, kde je ovšem pro úspěch nutná fyzická prezence útočníků. Dočkalův gól na 3:0 byl pěkným příkladem – rychlá kombinace na levé straně mezi Matějem Vydrou a Vladimírem Daridou prostrčila míč slovenskou obranou, Kozák s Ordošem odvedli pozornost obránců a volný Dočkal přesně zavěsil.

4. Je nutné pokračovat v úsilí

Utkání se Slovenskem by mohlo položit základ budoucí podoby českého fotbalu. Je však nutné pohlížet na něj s odstupem. Soupeř v prvních šesti minutách obdržel dvě branky od Davida Lafaty, což podlomilo jeho morálku. V průběhu zápasu se jen velmi zřídla dostal do lepší kombinace či vyložené šance, celkový výkon Slováků byl přinejmenším nepřesvědčivý.

Je otázkou, zdali pozměněný kádr a systém hry uspěje i proti kvalitnějšímu týmu, a je velice pravděpodobné, že ani "v novém" nebude hned od počátku stoprocentně úspěšný. Na trenéra Bílka čeká stále kus práce. Středeční utkání mu však mohlo minimálně ukázat cestu a také příjemně ztížit příští výběr reprezentačního kádru.