Obdivovali ho Pelé či Eusébio. Masopust zářil nejen na hřišti, ale i mimo něj
Praha – Obdivně se o něm vyjadřovali ti nejslavnější soupeři. Josef Masopust se svým stylem hry, ale i chováním zapsal tučně do historie fotbalu. Vytříbený technik a režisér hry se v 60. letech minulého století podílel na všech úspěších Československa v čele se stříbrem z MS v Chile. Díky tomu byl držitel Zlatého míče za rok 1962 na přelomu milénia vyhlášen i nejlepším českým hráčem století, později ho za svého nejlepšího hráče vybral i svaz k 50. výročí UEFA. Jeden z nejznámějších tuzemských sportovců všech dob zemřel ve věku 84 let.
Masopust, jenž spolu se Svatoplukem Pluskalem vytvořil nezapomenutelnou dvojici ve středové řadě Dukly i reprezentace, byl tvůrcem hry týmu, který v roce 1962 v Chile dosáhl díky stříbru jednoho z největších fotbalových úspěchů v historii. Ve finále s Brazílií, v němž nakonec Čechoslováci prohráli 1:3, dal úvodní gól. O dva roky dříve se podílel i na bronzu z premiérového mistrovství Evropy ve Francii, celkem sehrál za reprezentaci 63 zápasů a vstřelil deset branek.
"Je to jeden z nejlepších fotbalistů historie a vzor pro všechny fotbalisty," řekl při příležitosti oslav Masopustových osmdesátin legendární Brazilec Pelé, který dlouholetou oporu pražské Dukly zařadil do svého seznamu nejlepších hráčů světa všech dob.
"Byl lepší než já, protože jsem mladší a také protože hrál na velmi těžkém postu v sestavě," dodal další slavný Masopustův soupeř a přítel Portugalec Eusébio, jehož český záložník odsunul v anketě Zlatý míč 1962 na druhou příčku. Tento prestižní úspěch napodobil z Čechů až Pavel Nedvěd v roce 2003.
Rodák ze Střimic zahájil svou kariéru v divizním Baníku Most, v roce 1950 po něm sáhly ligové Teplice. Po dvou letech narukoval do Dukly (tehdy ATK) a ve slavném armádním celku nakonec vydržel 16 let, během nichž získal osm mistrovských titulů a tři vítězství v Československém poháru. Byl duší mužstva, jehož hře dával myšlenku, rytmus a řád.
V 37 letech mohl československý fotbalista roku 1966 odejít do zahraničí a v roli hrajícího trenéra pomohl belgickému Molenbeeku k postupu do nejvyšší soutěže. Hráčskou kariéru geniální stratég a skvělý driblér ukončil na prahu čtyřicítky a vzápětí se vydal na trenérskou dráhu.
Po asistentských začátcích v Dukle dosáhl Masopust svého největšího trenérského úspěchu ve Zbrojovce Brno, již v roce 1978 dovedl k dosud jedinému ligovému titulu. Méně se mu už dařilo na reprezentační lavičce v druhé polovině 80. let, působil i v Belgii či Indonésii. Naposledy koučoval v 90. letech třetiligový Děčín.
I poté zůstal otec dvou dětí u fotbalu, především jako jeho ambasador. Za svůj um provázený poctivostí, čestností a morálkou byl pasován na rytíře sportu a obdržel cenu fair play za celoživotní sportovní činnost, v rámci ankety Sportovec roku byl vyhlášen legendou českého sportu. Před třemi lety mu byla u stadionu Dukly jako prvnímu českému žijícímu sportovci slavnostně odhalena socha.
"Je mi trochu líto těch ostatních, jako je třeba Kodeš, Železný a další vynikající sportovci, kteří se toho nedočkali. Myslím, že i jim by patřilo takové uznání," prohlásil tehdy Masopust. "Přece jen jsem jen jeden z tisíců fotbalistů, kteří hráli za Česko, a myslím si, že taková pocta pro jednoho člověka je až moc," dodal skromně držitel mnoha ocenění včetně státní medaile Za zásluhy.
