Poprvé jsem snídal kaviár a sekt, vzpomíná Panenka
Praha – Fotbalové mistrovství Evropy v Bělehradě v roce 1976 má výsadní postavení v historii českého, potažmo československého sportu. Ve finále porazil v proslaveném penaltovém rozstřelu náš výběr Spolkovou republiku Německo a získal dosud jediný titul z evropského šampionátu. Na triumf zavzpomínali spolu s Českou televizí členové zlatého mužstva Karol Dobiaš a Antonín Panenka.
Už samotný postup Čechoslováků na šampionát, kde startovaly jen čtyři týmy, byl velkým překvapením. V konkurenci tehdy nejlepších mužstev světa – Německa, Jugoslávie a Nizozemska – neměla mít reprezentace středoevropské zemičky nárok na jakýkoliv úspěch.
"My jsme se nemohli rovnat Holanďanům a Němcům, kteří byli nejlepší na světě a měli i nejlepší ligy na světě. O nás – o Češích a Slovácích - se moc nevědělo. Nikdo o naše utkání nejevil moc velký zájem, nikdo nás neznal. Dá se říct, že my jsme odjížděli jako velcí outsideři toho finále," popisuje pozici Československa Panenka.
Především finalisté posledního mistrovství svět Nizozemci nepovažovali Čechoslováky za opravdového soupeře a zápas hodně podcenili. Československu nakonec podlehli 3:1 po prodloužení a k úspěchu jim nepomohl ani jeden z nejlepších fotbalistů všech dob, Johan Cruyff. Toho měl za úkol v utkání osobně strážit Karol Dobiaš.
Uhlídali Cruyffa, porazili Němce
"Když se Johan Cruyff objevil na naší půlce, tak to byla moje záležitost. Když jsme získali míč, tak jsem se zapojil do hry. Normálně jsem běhal doleva, doprava, do středu, přihrával jsem. Padal jsem na zem, to bylo jedno. Ale když Johan Cruyff přešel na naší půlku, tak mě zajímal jenom Johan Cruyff. Můj úkol byl eliminovat Johana Cruyffa. Nechci se příliš chválit, ale gól nedal, což bylo nádherné. Takže já jsem si svůj úkol splnil na sto dvacet procent," vzpomíná Dobiaš.
Ve finále poté Československo narazilo na úřadující mistry světa ze západního Německa. Čechoslováci se překvapivě dostali do dvougólového vedení, jenže Němci dokázali stav utkání těsně před koncem vyrovnat a duel putoval do prodloužení. "Za toho stavu 2:2 jsme se začali strachovat o výsledek, což je logické. Ani v prodloužení už ta hra zdaleka nebyla nahoru dolů. Už jsme taktizovali jak my, tak oni. Protože jsme se spoléhali na penalty, kde už to je vabank," popisuje Dobiaš.
V prodloužení gól nepadl a o zisku zlata tak nakonec rozhodl až v penaltovém rozstřelu slavný "vršovický dloubák" Antonína Panenky. Čechoslováci v rozstřelu neminuli ani jednu penaltu. Trenér sice chtěl, aby pokutový kop šla zahrát i slávistická legenda František Veselý, ale ten se zodpovědnosti nakonec vyhnul. "Franta Veselý to tušil, ale on to psychicky neunesl a schoval se. Seděl ve třetí řadě mezi diváky v dresu, seděl na tribuně a dělal jakoby nic, takže jsme ho nemohli najít," vypráví Panenka.
Titul Čechoslováci pak náležitě oslavili. "Poprvé a naposledy v životě jsem snídal kaviár a sekt," usmívá se střelec rozhodující penalty.
