Třikrát a dost. Skotsko i přes zranění v přípravě sní o prvním postupu ze skupiny v historii

Na Euro 2024 Skotsko postoupilo z druhého místa za Španělskem, s favoritem skupiny dokázalo doma zvítězit v jednom z velkých zápasů kvalifikace. "Ten večer si to všechno sedlo. Tartanová armáda tam byla v očekávání a od nás to byl nejlepší výkon, jaký jsme za dlouhou dobu předvedli," vzpomíná na utkání a podporu skotských fanoušků trenér Clarke.

"Samozřejmě si mohu připsat zásluhy na tom, že jsem všechny dal dohromady a přiměl je, aby spolu fungovali. Nezáleží na tom, kdy přijdete do Skotska. Jste součástí skotského národního týmu," zmiňuje hlavní kouč a naráží na jednu z opor reprezentace Lyndona Dykese.

Od Austrálie k Loch Ness

"Vyrůstal jsem v Austrálii a tam jsem dělal hodně sportů. Hrál jsem ragbyovou ligu, basketbal, samozřejmě i fotbal, ale dělal jsem i gymnastiku. Jednou po mě chtěli, abych udělal rozštěp, moc se mi to nepovedlo, takže jsem se k tomu už nevracel. Nakonec jsem si vybral fotbal a zbytek už je historie," vypráví osmadvacetiletý útočník, který během fotbalových začátků pracoval v továrně.

"Rodina je ze Skotska. Když jsem byl malý, tak jsem tam jezdil s tátou. Znal jsem někoho z Queen of the South u dvacítky, takže jsem se k nim dostal na zkoušku, ale moc se mi nedařilo. Nakonec jsem se vrátil do Austrálie. Měl jsem ale štěstí, že jsem se dostal pak zpátky do prvního týmu, a to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal," uzavírá hráč s devítkou na dresu.

Naopak celé dětství strávil v rodné zemi záložník Ryan Christie, který nastupuje za Bournemouth v Premier League a ve skotské reprezentaci odehrál přes 50 utkání. Vyrůstal na severu Skotska v malém městě blízko jezera Loch Ness.

"Abych byl upřímný, je těžké stát se profesionálem, když jste ze severu. Je to velká výzva. Neprodukujeme velké množství talentů. Na severu Skotska jsme trochu odtržení," říká o synovi Charlie Christie, který sám hrál fotbal a ve své kariéře se dostal nejvýše do místního druholigového klubu Inverness Caledonian Thistle.

"Podporoval mě a nutil mě makat od mých dětských let. Z nějakého důvodu mě jako malého nikdy nenapadlo, že budu hrát za Skotsko," vzpomíná sám hráč anglické ligy. "Myslel jsem, že když se mi podaří dostat se do áčka Inverness, bude to maximum a budu šťastný. Pochopitelně, kam až jsem teď vyrostl, je pěkné, ale všechno je výsledkem tvrdé práce, kterou jsem vynaložil, abych se stal fotbalistou," dodává devětadvacetiletý záložník.

Clarke počítá před startem zraněné

Malé město ve Skotsku přivedlo Christieho k fotbalu, hraní pro zábavu v Austrálii dovedlo zase útočníka Dykese z Queens Parku až na Euro. Téměř. V přípravě si Dykes poranil koleno a nedoplní výběr trenéra Clarkea. Zranění však postihla i další skotské hráče, šampionátu se nezúčastní ani osmnáctiletý hráč Liverpoolu Ben Doak. Už v květnu přišla reprezentace o obránce Aarona Hickeyho a Nathana Pattersona.

Velkou ztrátou bylo i zranění Lewise Fergusona, který byl vyhlášen nejlepším záložníkem uplynulé sezony italské ligy, o šampionát přišla opora Boloni po operaci kolene. Jako náhradníky povolal trenér Clarke nováčka Tommyho Conwaye z druholigového Bristolu City a záložníka Lewise Morgana, který se v národním dresu objeví po pěti letech.

Příprava na Euro 2024 tak neprobíhala hladce, Skotsko nejprve sice zdolalo Gibraltar 2:0 i s přispěním Christieho, ale poté v Hampden Parku ztratilo dvoubrankový náskok v utkání s Finskem a remizovalo 2:2.

Z konečné nominace čítající 26 jmen vypadl nakonec i brankář Craig Gordon, který se ve druhém přípavném zápase jako náhradník stal nejstarším hráčem v historii národního týmu. Náročný, téměř dvouletý comeback po vážném zranění tak v Německu jednačtyřicetiletý gólman Heart of Midlothian neoslaví a nepomůže týmu při čtvrté účasti na Euru.

Přes osmdesát let fandí a sní o postupu

Skotská reprezentace patří mezi nejstarší na světě, ale velké úspěchy jí v porovnání s anglickým gigantem unikají. Ostrovní země si na dvou evropských šampionátech za sebou zahraje podruhé v historii, prvně se jí to povedlo v letech 1992 a 1996.

"Nejsem si jistý, jestli si už hráči plně uvědomují, jak velký je to úspěch. Kvalifikovat se po 28 letech na dvě Eura za sebou je fantastické ocenění naší práce," citovala v říjnu Clarkea agentura Reuters.

Při jejich poslední účasti dovedl šedesátiletý Skot tým ve skupině k jednomu bodu, mimo jiné prohrál 0:2 i s českou reprezentací. "Po posledním mistrovství Evropy jsem řekl, že chceme být pravidelní účastníci velkých turnajů. Další postup potvrzuje progres, který jsme za poslední roky udělali," dodal tehdy Clarke.

Letošní skotský cíl je jasný – zlepšit se, a to znamená i postoupit poprvé v historii do vyřazovací části. "Chceme být lepší než minule. Jedeme do Německa, máme otevřenou mysl, víme, co chceme hrát. Chceme postoupit," říkal před zraněním útočník Dykes.

Zápasy na Euru bude sledovat i jedna z jeho největších fanynek, jednadevadesátiletá Moira Brownová. "Fotbal je důležitou součástí mého života, je to tak už od doby, co mi byly čtyři, čtyři a půl roku. Už v roce 1946 jsem byla na zápase Skotska proti Anglii, Skotsko díky gólu Delaneyho vyhrálo. To bylo krásné," vzpomíná.

Po výkonech v kvalifikaci týmu věří. "Mám velké naděje. Vždycky mám větší naděje, než mají ostatní očekávání, a nikdy nepřestanu snít," dodává. Skotsko vstoupí do mistrovství v Mnichově zahajovacím zápasem s domácím Německem. Ve skupině A se poté utká ještě se Švýcarskem a Maďarskem.