Irsko: Provede je turnajem víra ve zkušenost a odhodlání?

Irové jsou jedním z týmů, který by si nejraději los šampionátu ještě zopakoval - potkat za sebou Švédsko, Belgii a Itálii, to rozhodně nebylo přáním bojovného výběru Martina O'Neilla. Pokud by si ale hráči v zelených dresech chtěli stěžovat, měli by také trochu sáhnout do vlastního svědomí. V první řadě si pak připomenout, že vinou totálně zpackané první půlky kvalifikace na turnaj vůbec jet nemuseli.

Tým byl po remíze se Skotskem na čtvrtém místě a věděl, že jeho šance zůstávají už hodně slabé. I po motivačním výlevu asistenta Roye Keana, kterého za jeho přínos posléze vychválil hlavní kouč O'Neill, se ale hráči zvedli. Irové porazili Gibraltar, Gruzii a hlavně i Německo, přehoupli se v tabulce před Skotsko a zajistili si baráž. V ní porazili v celkovém součtu Bosnu a Hercegovinu 2:1 a znovu se dostali mezi evropskou elitu.

Mezi ní ale tým vypadá hodně skromně a nenápadně. Irové nikdy nebyli z mužstev, které by se cpalo na hlavní stránky novin, a raději se spoléhají na tvrdou práci. Platilo to před lety, kdy týmu ze středu hřiště šéfoval Roy Keane, platí to i nyní, kdy je jeho autorita na hřišti rozprostřena mezi Robbieho Keana, Jona Walterse nebo Johna O'Shea.

Další charismatická osobnost a zároveň dlouholetá opora Irska bojuje o místo v brance. Shay Given, hrdina tolika zápasů jak na reprezentační, tak klubové úrovni, ale už nehraje klíčovou roli a mezi třemi tyčemi ho nahradil Darren Randolph. Ten sice za West Ham nastupuje jen do pohárových utkání, v národním mužstvu na něho O'Neill vzpomíná, což se mu zatím vyplácí. Ve stěžejním momentu kvalifikace, vítězství 1:0 nad Němci, totiž Randolph v zeleném dresu na seniorské úrovni debutoval - udržel čisté konto, přihrál dlouhým výkopem na gól Shanu Longovi a jeho tým vyhrál klíčový duel. 

Před ním mají Irové mnoho mezer. V defenzivní čtyřce sice figuruje hráč Evertonu Seamus Coleman nebo létající křídelník Robbie Brady, problémy ale zřejmě nastanou ve středu obrany - O'Shea v pětatřiceti letech už spíše dohrává poslední roky své kariéry, navíc jeho parťákem nejspíš bude muset být prakticky neznámý Richard Keogh. Trenéři ostatních týmů jistě nebudou zahálet s tím, aby svým svěřencům předepsali tlak na irský obranný střed.

Ve záloze O'Neill spoléhá na pracovitého Jamese McCarthyho, který byl ústředním motorem irského postupu. Technicky středopolař Evertonu neuchvátí, avšak jeho pracovitost a zarputilost, která je ostatně znakem celého týmu, hraje roli. K ruce má "Irského Messiho" Wes Hoolahana nebo Glena Whelana, jehož skluzy pomáhají na klubové úrovni fotbalistům Stoke City.

Zatímco na jiných postech by trenér přvítal větší konkurenci, v útoku se o místo či místa na hrotu tlačí více zájemců. Zásluhy mluví pro Keana, pracovitost pro Whelana, šanci ale zřejmě dostane Long. V každém případě nebudou Irové příliš vymýšlet, a raději se pokusí prát míče na nabíhající hráče. Tato taktika proti papírově jednoznačně silnějším týmům může udělat divy - stačí vyčkávat, zaútočit v pravou chvíli a proměnit šanci. 

O'Neillův výběr patří mezi turnajové trpaslíky a byl by téměř div, kdyby se mu podařilo vykličkovat ze skupiny. Stěžejní bude první duel se Švédskem - případná porážka by prakticky znamenala stopku, naopak bodový zisk ponechá karty otevřené až do samého závěru skupiny. Irové se každopádně vzdávat sami nebudou.