Chorvatský novinář: Trenér Čačič nemůže mít u hráčů autoritu

Jaká je nálada okolo chorvatské reprezentace po první výhře?

To je těžké říct. Budou určitě říkat, že je tam fantastická atmosféra a každý si to v kempu užívá. Ale ve skutečnosti o tom moc nevíme. Když se podíváme na příznivce, jsou opravdu hodně rozdělení. Někteří tým plně podporují, někteří už mu vůbec nefandí kvůli všemu, co se děje okolo fotbalové federace, týmu a trenéra. Národ je v této otázce opravdu rozdělený.

Pouze v této otázce, nebo ta přetéká i do politického hlediska?

Je to samozřejmě i politická otázka. V chorvatském fotbale je stále hodně politiky a lidé, kteří mu vládnou, jsou s ní propojení. Hodně lidem se to příčí, protože si myslí, že chorvatský fotbal se privatizuje pro soukromé zisky. Zároveň je odpuzuje vzrůstající pravicový extremismus mezi některými fanoušky.

Takže výhra v prvním zápase nestrhla nějaké bariéry mezi oběma tábory fanoušků?

Samozřejmě že někdo, kdo v téhle otázce není úplně vyhraněný, může k národnímu týmu po zápase více přilnout, ale je to jako na houpačce.

Odráží se tato situace na samotném týmu, mohla jej více stmelit?

Rozhodně to na tým má vliv, protože to trvá už roky. Mužstvo je vystaveno veškeré negativní energii ze strany médií a fanoušků. Podpora v domácích zápasech šla opravdu dolů. Hráči vědí, co se děje, ale možná ne až tak docela. A zvlášť když ani podle svých slov schválně nečtou noviny a nesledují zprávy z domova. Jsem si jistý, že někteří z nich ano, ale říkají, že to není něco, o čem by v kabině diskutovali. Ale pokud se podíváte na tým, asi je to přece jen trochu stmelilo, protože jsou v této situaci oni tou opravdovou obětí. Přitom sami hráči byli kritizováni za to, že zůstali potichu a nic neřekli. A takový přístup fanoušků se jim příčí.

A myslíte, že by hráči měli co říct, ale nemohou? Anebo je to tak, že rádi hrají za chorvatskou reprezentaci a ostatní věci tolik neřeší?

Nevím, máme tady takovou bizarní situaci, kdy Luka Modrič, který je naším klíčovým hráčem, svědčil u soudu v otázce zpronevěry proti Zdravku Mamičovi, opravdovému vládci chorvatského fotbalu, šéfovi Dinama Záhřeb a viceprezidentovi chorvatské federace. Ten případ se týká i Modričova přestupu do Tottenhamu a Luka musel proti Mamičovi svědčit, jinak by byl v případě za spolupachatele. Takže to je teď velice těžká situace, protože Mamič ovládá vše v chorvatském fotbale včetně národního týmu a jeho trenéra. A jsem si jistý, že Modrič ohledně toho nemůže mluvit veřejně, i kdyby chtěl. Pro ostatní je to taky těžké.

Ve světle toho všeho vás výkon chorvatského týmu proti Turecku překvapil?

Ano, určitě. Asi mě nepřekvapil tým, protože to jsou všichni velice dobří hráči a samozřejmě jsou lepší než Turci, co se týče individuální kvality. Ale co mě překvapilo, byl velice dobrý taktický přístup. Trenér Čačič opravdu přečetl tureckou hru dobře a co udělal, bylo velice pragmatické, ale fungovalo to. Chorvatsko nehrálo svůj typický styl, ale posílalo do vápna hodně centrů a podobně. A nemyslel jsem si, že je toho Čačič schopen, nemám vůči němu velký respekt, ale překvapil mě v dobrém. Bylo to dobré, ale neměli bychom hned dělat závěry, bylo tam taky spousta chyb.

Jaký vliv má vlastně trenér Čačič na tým? Protože jeho největší angažmá bylo roční působení v Dinamu Záhřeb před čtyřmi lety a k chorvatské reprezentaci přišel poté, co trénoval v podstatě jeho béčko, které z nějakého důvodu mohlo hrát první ligu. Jak se vlastně k reprezentaci dostal a jak se zatím s rolí popasoval?

No, k tomu postu se dostal přes Zdravka Mamiče a to už dnes není ani tajemství. Chorvatská federace se to ani nesnažila popírat. Ale přesto, když se podíváte na Čačičovu reputaci a na to, co dokázal v dosavadní trenérské kariéře, nevypadá to příliš slibně. A já sledoval jeho práci pozorně už dřív, takže jsem věděl, jak se mu dařilo, když trénoval Dinamo Záhřeb, a nebylo to dobré. Takže jsem si jistý, že nemůže mít autoritu u hráčů, protože jej příliš nerespektují. Všichni z nich hrají pod mnohem lepšími trenéry, než je on, takže je nemůže příliš kontrolovat.

Ale to, jak se popasoval se situací, bylo asi to nejlepší, co mohl udělat. Snažil se, aby atmosféra byla uvolněnější, jako by se smířil s tím, že asi nemůže příliš diktovat, takže je nechal, ať si dělají víceméně co chtějí a cítí se dobře. Když chtěli na jídlo, které by jako profesionální hráči opravdu neměli jíst, řekl jim, proč ne, když chtěli jít večer ven, a podobně.

Takže jste teď více přesvědčený o tom, že by Chorvatsko mohlo být černým koněm turnaje a dokonce třeba i s výrokem kapitána Srny, že je to nejlepší chorvatský tým v historii?

Abych pravdu řekl, moc mě to nezajímá (smích). Myslím, že si nezaslouží jít v turnaji příliš daleko. Jsou to všechno dobří hráči, ale už dlouho to není tým - v podstatě od doby, kdy od reprezentace odešel Slaven Bilič. Kdyby tady teď byl, pak se můžeme bavit o týmu. Hodně se to mění, jednou hrají parádně, jindy vůbec. Možná zatím hráli o něco nad průměr, ale to se všechno proti Česku může změnit, protože si myslím, že ten zápas bude o dost jiný než proti Turkům, kteří byli opravdu špatní.

V Čechách se zatím o Chorvatech mluví, jako by šlo zjednodušeně řečeno o Španěly bez Busquetse. Souhlasíte s tím? A v čem mohou Češi Chorvaty nejvíce potrápit?

Myslím si, že mají největší šanci, když zůstanou kompaktní. Byl jsem velice překvapený, že Chorvaté nedrželi míč a posílali do vápna strašně moc centrů, zatím nejvíce na celém šampionátu.

Bylo to také kvůli Mandžukičovi?

Do jisté míry. I když nemáme tolik specialistů na centry, Mandžukič je natolik dominantní, zvlášť v porovnání s tureckými stopery, kteří nejsou tolik vysocí a jeden z nich ani není střední obránce. Myslím, že to bylo i tím, že nemáme opravdového defenzivního záložníka jako třeba právě Busquetse. Je tedy těžké pro Chorvaty dominovat záloze tak, jako se to daří Španělsku. Ale myslím, že Češi budou hrát více defenzivně než Turecko, ale ne vyloženě pasivně. A že Chorvaté budou hrát svůj typičtější styl a více kontrolovat hru. Což by také mohlo pomoci Čechům, protože si nemyslím, že si takto vypracují tolik šancí.

A kde vidíte největší slabinu chorvatského týmu, na co by se Češi měli nejvíce zaměřit?

Samozřejmě jednou ze slabin je to, že nemá defenzivního záložníka. Proti Turecku se to Čačič snažil vynahradit tím, že tam nasadil Badelje, což není úplně štítový středopolař a nebyl ani v tomto zápase příliš dobrý. A Chorvaté hrají nejlépe, když této taktiky úplně zanechají a hrají jen s Modričem, Rakitičem a Brozovičem. Ten toho hodně naběhá a i když není úplně defenzivní záložník, je užitečný. Takže jestli nebude hrát, Češi můžou dostat více pod tlak Modriče, a když to udělají, bude hrát více z hloubi pole. A tehdy může celá hra být mnohem pomalejší, může být více chyb v rozehrávce u dalších hráčů a Češi mohou vypichovat více míčů.

Jaký tedy tipujete výsledek?

Chorvaté jsou samozřejmě velcí favorité. Když se jenom podíváte na jména, i Turecko vypadá lépe než Česko. Ale viděl jsem hodně zápasů Čechů a je to velice zajímavý tým a jejich styl nebude Chorvatům příliš vyhovovat. Myslím, že by mohli získat ze zápasu bod, protože pokud to dlouho bude remíza, ani jednomu týmu to nebude příliš vadit.

Bude v utkání hrát kapitán Srna, anebo kvůli pohřbu svého otce, na který odcestoval, ještě nenastoupí?

Nejnovější zprávy říkají, že nejspíš ne, přišel o několik dní tréninků. Ale Sime Vrsaljko, který by ho měl zastoupit, je stejně lepší. Srna proti Turkům odehrál svůj nejlepší zápas za poslední roky. Roky! Byl strašně špatný v kvalifikaci, dostali jsme hrozně moc gólů z jeho strany.

Moje poslední otázka bude dvojsečná. Co chybí chorvatskému fotbalu - a na druhé straně jak je vlastně možné, že přes všechny problémy chorvatský fotbal produkuje tolik talentovaných hráčů?

Všichni se mě na to ptají a já prostě nedovedu odpovědět. Aniž bych zacházel do nějakých divných ezoterických teorií, prostě se to děje (smích). Není to tím, že by v tom byl nějaký systém. Dinamo Záhřeb má dobrou akademii a produkuje hráče, protože má peníze a může si dovolit dostat do klubu hráče z celé země. Ale už předtím tady byla spousta výborných hráčů. Je to těžké nějak vysvětlit. A co chybí chorvatskému fotbalu? Především nějaká poctivost a transparentnost. Mělo by se dbát na fanoušky, ne jen na lokální vazby a politiky, které a kteří všechno ničí.