BLOG: Sladký fotbal s hořkou tečkou. C’est la France!
Lille – Začalo to slibně. Přátelská atmosféra před zápasem Švýcarska s domácí Francií. Fondue piknik u kašny, k obědu výtečný quiche lorraine, večer skvělá atmosféra na zaplněném stadionu, burácející Marseillaisa. Až na to, že duel skončil bez gólu, dechberoucí podívaná. Taková je Francie.
Cesta automatickým metrem v Lille, které se mimochodem pyšní nejdelší podobnou sítí v celé Evropě, připomíná trochu jízdu na důlním vozíku v nějakém šíleném akčním filmu. Francouzi po závěrečném utkání základní skupiny A posílili evidentně dopravu na maximum. Krátce před jednou hodinou po půlnoci jezdí soupravy co minutu. Jedním směrem prázdné, druhým poloprázdné.
Rozprouděni tímto nevšedním zážitkem přicházíme do hotelu. V recepci stojí velmi nasupený Švýcar a divoce se dohaduje se zaměstnancem hotelu. "Vy že jste volal policii? To vám nevěřím," zvyšuje rozechvěný hlas muž s helvétským křížem na prsou. "Ale volal," opáčí mu recepční. "Ne, nevolal, to byste nebyl tak nervózní," vytušil Švýcar.
Kolega Ondřej se nejdříve zlehka usmívá. Úsměv hořkne, když přicházíme na pokoj a zjišťujeme, že nás potkalo úplně totéž. Je jasno. Koordinovaný útok proběhl čistě a úspěšně. Dole v recepci se začínají hromadit hosté. "Taky jste byli okradeni?" Někteří to berou s úsměvem, jako by to zažili už mnohokrát a nic jiného by snad ani nečekali. No jo, Francie.
Policie vskutku přijíždí, recepční nelhal, jeho nervozita je vcelku pochopitelná. Uniformovaní policisté jsou příjemní, profesionální i vstřícní.
Rozhovor probíhá věcně. "Takže vám ukradli peníze ze zamčeného kufru?" "Ano." "Takže ten zámek jste našli rozbitý?" "Ne." "To je zvláštní."
Jsou zhruba tři v noci. Ideální čas na to si jít lehnout – s pracovním dnem za zády i před sebou. Po snídani vyrážíme na policejní stanici. Ve dveřích se míjejí švýcarští návštěvníci. "Hop Schwitz," zdraví se. Přijímá nás policistka a ptá se, co se stalo. "Okradli nás na hotelu…" – a než stačíme dopovědět, dívka v uniformě už ví, v kterém. Žádné překvapení. Nejsme tu dnes první ani poslední.
Po chvíli se nás ujímá policista, úředník. Za svým pracovním stolem má postavené kolo, a tak jeho první otázka ani není překvapivá. "Vy jste z Česka? Není z Česka i Peter Sagan?"
Pomalu sepisuje protokol. Rozhovor opět probíhá věcně. "Takže vám ukradli peníze ze zamčeného kufru?" "Ano." "Takže ten zámek jste našli rozbitý?" "Ne." "To je zvláštní." Opakování je matka…
Když už se skoro loučíme, zeptám se, jestli tam teď mají víc podobných případů. Jen pokrčí rameny a pronese to, co pronášel jistě už mnohokrát: "C’est la France!"
