BLOG: Jalovcové eskapády po francouzsku
Je šest hodin ráno a pod okny našeho hotelu, který je umístěn v malebné vesnici zhruba půl hodiny jízdy od Saint-Étienne, už probíhají horečnaté přípravy na tradiční místní trh, které občas proloží zvony nedalekého kostela .
Jako na drátkách jede vykládání krabic, sudů, stavění stánků. O chvíli později je už zaplní čerstvé ryby, zelenina, sýry a salámy všech druhů, ráj oliv, ale i zbytečných šmuků a laciných kabelek.
Ne, že bych měl zrovna na nějakou z vystavených toren zálusk. Jenže mě čirou náhodou ve dvoře hotelu zmerčil dvoumetrový obr, který tu zaparkoval svou dodávku napěchovanou právě originálními výrobky z Bangladéše, a začal bez rozmýšlení zuřivě gestikulovat a vykřikovat.
"Alé alé alé!" Chvíli jsem si připadal jako v Pevnosti Boyard, kde zrovna plním důležitý bojový úkol od toho chlapa, co vždycky vypustil tygry (a kterého tak rád napodobuje pan Burns s dobrmany). Ocejchování jako potulného lapku, který si během fotbalového mistrovství Evropy přivydělává náhodným rabováním aut, trvalo chlapíkovi pár vteřin.
Naštěstí se nedorozumění nemusel chopit žádný Cruchot, ale stačilo rozpažit ruce, opětovat klasickým "Sem se mi dívejte!" a ujištěním, že v náručí opravdu nenesu ani krabici s vínem, ani kabelky. Start do nového dne jako malovaný.
Hlučného Francouze v mém perimetru vystřídali Chorvati, kteří se už od časného dopoledne srocovali okolo stadionu Geoffroye-Guicharda. Do Saint-Étienne jich vtrhla skutečně obrovská hromada a všichni nezapomněli na povinnou výbavu: až na malé výjimky přijeli s klasickými bílo-červenými kostkovanými dresy a libovolnými přídavky - přes plovací čepice vodních pólistů až po pyžama. Navrch bubny, klaksony a samozřejmě pivo. Dobro došli!
Ale Češi se před přesilou nenechali zahanbit. Varnsdorf, Hradec Králové, Slušovice, Dvůr Králové, Nová Ves. Stovky fanoušků ze všech krajů republiky spustily na náměstí Jean Jaurèse popěvek Vysoký jalovec, což je sice hitparáda z muzea křížence Pepy Melena a Jožky Šmukaře, ale funguje.
A ledy se pohnuly, protože Chorvaté hudební palbu opětovali, a to nejen hlasivkami, ale i reproduktory z přilehlých barů a restaurací, které šly chlapcům od Jadranu na ruku nejen nabídkou, ale i playlistem v podání chorvatské variace na Kabát. Což Češi opětovali Kabátem. Takže remíza.
Jenže na trávě se na decibely nehraje. A jestli ten gól dá Lafata nebo Skalák, je úplně jedno. Ale hlavně ať ho dá! A pak by Vysoký jalovec mohl únosnou mez ušních bubínků strhnout opravdu rovnýma nohama.
