Belgie: Druhá šance pro zlatou generaci. Tým plný hvězd míří vysoko

Čtyři roky zpátky, když se hrálo mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině, museli fotbalisté Belgie sledovat turnaj buď od televizí, nebo jako diváci na stadionu. Belgický fotbal tehdy "slavil" jubileum, jelikož se deset let nezúčastnil žádné velké akce, ať už evropského či světového šampionátu. Fanoušci Rudých ďáblů ale už tehdy tušili, že po období zklamání se blíží doba velké naděje.  

Belgie totiž do světa začala chrlit jeden elitní talent za druhým a z podprůměrného týmu se během krátké doby stal obávaný soupeř. Už na šampionát 2014 proto ďáblové přijeli v roli černého koně turnaje a došli do čtvrtfinále. Tým, v jehož kádru najdeme plno hvězd anglické Premier League, má ve Francii druhou šanci potvrdit pozici nejsilnějšího belgického reprezentačního výběru historie.

V bráně Thibaut Courtois, v obraně Jan Vertonghen, v záloze zmíněné duo Hazard, De Bruyne, v útoku Romelu Lukaku a celkově by výčet hvězd současnosti mohl ještě pokračovat. Belgický tým má v každé řadě hráče, kterého by chtěl asi každý ve svém výběru. Oproti turnaji v Brazílii ale kromě talentu a kvality přibyly většině zmíněných také zkušenosti z těžkých zápasů, jež by mohly hrát na Euru velice důležitou roli.

Od vypadnutí s Argentinou prohrála Belgie pouze dva duely a svoji sílu naplno ukázala také v kvalifikaci, kterou ovládla s bilancí sedmi výher, dvou remíz a jedné porážky. Zajímavá jsou i čísla spojená s jejich výkony. S bilancí 2,4 vstřelené branky na zápas byly lepší pouze Polsko a Anglie, s 207 střelami na branku je překonalo pouze Německo a pět inkasovaných branek v deseti duelech = pátá nejlepší obrana kvalifikace.

Situace Belgie se zdá téměř idylická. Proč by tedy nemělo být všechno tak růžové? Většina Rudých ďáblů působí v Premier League, a to znamená jediné: spousta zápasů a žádná zimní pauza. Na Belgii by tak mohla padnout únava, jež je často v podobných turnajích klíčovou.

Jisté pochybnosti už dlouhodobě panují i nad osobou trenéra Marca Wilmotse, jehož někteří odborníci kritizují za nedostatečné taktické schopnosti, kvůli nimž nedokáže z hvězdného týmu vymáčknout maximální potenciál.

Největší oříšek ale Belgičané musí řešit v obraně. Kvůli zranění se na turnaji neobjeví kapitán Vincent Kompany a ani Wilmotsova stoperská dvojka Nicolas Lombaerts. Skvělou náhradou se zdá být letos excelentně hrající duo z Tottenhamu, Vertonghen, Toby Alderweireld, které ale kouč Belgie možná rozdělí, aby zacelil díru na levém beku. Právě kraje obrany jsou snad jediným místem, kde ďáblové zatím žádný supertalent nemají.

Dobrou zprávou je ale pro fanoušky belgického celku fakt, že Wilmots měl tři týdny na to, aby s týmem pracoval a pokusil se "vychytat" všechny mouchy. Sedmačtyřicetiletý trenér rovněž v poslední době sám na sobě zapracoval, což se projevilo i na úpravě herního stylu. Ten byl často kritizován pro pomalost a stereotypnost, což by se ve Francii dít nemělo.

Zkouškou belgických kvalit, jež by mohla hodně napovědět o šancích týmu na Euru, bude už základní skupina. V ní Wilmotsova družina narazí na Itálii, Švédsko a Irsko, což není nejjednodušší trojlístek. Kvality ďáblové na postup však mají a pokud se na úvod rozehrají, mohla by jejich jízda skončit velice pozdě, třeba až ziskem trofeje. Zlatá generace by tak konečně potvrdila velká očekávání.