Kritika fotbalistů není sprosté slovo
Postavit se fanouškovské kritice čelem. To čeští fotbalisté moc neumí. Po zpackaném úvodním duelu s Ruskem se na jejich hlavy snesla vlna nespokojených a většinou i opodstatněných reakcí. Hráči je ale s trenérem přešli mávnutím ruky. Vlastně ne – stěžovali si, že jim fanoušci nefandí. Mají přece slogan Vy fandíte, my vítězíme, a ten tím pádem nemohl platit.
Ono je sice hezké být přesvědčen o své pravdě, hlavně když máte před sebou další zápasy a snažíte si upevnit už tak zdrchané sebevědomí. Na druhou stranu ještě dost lidí, kromě těch, co si jen přihřívali polívčičku, nezdegenerovalo, takže ví, že tráva není modrá, nebe zelené a Radek Drulák má… vy víte co.
Manažer reprezentace Vladimír Šmicer se stále snaží přesvědčit o opaku, ale jeho úkolem přece není jen vyvracet dojmy, nýbrž i dojmům naslouchat a pracovat s nimi. Například vhodnou argumentací. Chápu, že té se oproti řečníkovi, jakým je Karel Šíp, zrovna moc nedostává.
Ale hezké světlo dotyčných osob nedělá jen bití se v prsa, že na Euru jsme zaslouženě, protože nafilmovaný pád Jana Rezka ve Skotsku vlastně nafilmovaný nebyl. Potom ovšem nechápu, proč se tolik přetřásá strach z toho, že utkání s Polskem odpíská skotský sudí Craigh Thompson.
Stín někdejšího Milana Baroše už nechme, s novináři (kteří ale, v zájmu korekce, na obrušování kritických hran mají také svůj podíl, protože jsou často zaujatí jen kvůli tomu, že mohou Petra Čecha poplácat po zádech, případně hodit na Twitter insiderský post, že jej právě viděli na obědě!) stejně nekomunikuje, asi proto, že má plné ruce práce s nacvičováním tužky, kterou v reprezentačním dresu předvádí.
Asi nikdo z realizačního týmu ani hráčů se nedokáže podívat pravdě do očí. V nikom nehrkne, proč jedou tisíce fandů stovky kilometrů do Polska (mimo jiné) skandovat "Bílek ven!" Že to dělají pro srandu? Z plezíru? Tyhle lidi jsou vesměs reprezentativním fanouškovským vzorkem. A jsou přehlíženi, protože jen kritizují. To samozřejmě nevylučuje, že nejsou schopni naopak pochválit.
Nesklouzne-li kritika k vulgaritám, jedná se v zahraničí o zcela legitimní a přirozenou věc, z níž si berou hráči i odborníci poučení. Třeba Wesley Sneijder si sypal popel na hlavu poté, co Nizozemci prohráli s Německem 2:1. Doslova se všem omlouval za všechno.
V tuzemsku se jedná o slovo nejhrubšího zrna. Vždycky to nakonec sklouzne k otřepanému "v Česku je trenér každý, my sami víme, jak to nejlépe dělat". A tak jediné, čeho se čeští fanoušci nakonec dočkali, bylo srovnání s výjezdem Irska. Tedy až na to, že Irsko hraje opravdový fotbal, česká reprezentace si, hlavně díky taktice Michala Bílka, na fotbal pouze hraje.
Pro fotbalisty by možná největším probuzením z letargie bylo, kdyby s nimi případný úspěch na Euru, kterým by byl postup ze skupiny, oslavil snad jen Michal David s novým hitem, který by o dva roky později zrecykloval při předvolební kampani. Tehdy by si třeba uvědomili, že je asi vážně něco špatně. Že by se však stalo jedno nebo druhé, je dost nepravděpodobné.
