Fyzioterapeut Kolář: Nejlepší sportovci vyhrávají mozkem
"Nejdůležitější je začít s mládeží," říká v rozhovoru v pořadu Na slovíčko fyzioterapeut Pavel Kolář. Zakladatel fyzioterapie na UK, který se zároveň staral o prezidenta Havla a od dalšího prezidenta Klause pak dostal medaili Za zásluhy o stát, navíc v rozhovoru předkládá velmi zajímavé analogie mezi péčí o těžce motoricky postižené děti a vrcholové sportovce.
Kromě toho, že působí na předních českých pracovištích, se Pavel Kolář stará o vrcholové české sportovce, letos již byl na Davis Cupu, MS v hokeji a teď jede také na Euro. Proděkan 2. LF Univerzity Karlovy říká, že nejdůležitější je začít s prací ohledně pohybu již u mládeže - nejde však jen o výkonnost, ale ve velké části i o techniku.
"Když pracuji se sportovci, řešíme i trénink, kondiční přípravu, techniku, jak omezit a nahradit některé pohyby, pro mě je tedy důležité znát sportovce dlouhodobě. Hodně chyb se dělá už u žáků, kdy obecná kondiční příprava nevychází ze správných základů, které by měl trénink obsahovat. Řada zranění se tak zakládá již v tomto věku," říká Kolář.
"Ne vždy musíte trénovat jen hod oštěpem nebo trávit čas na bench-pressu v posilovně, je potřeba racionalizovat trénink, který by šetřil pohybový systém," pokračuje Kolář a dodává, že zde dominuje analytické myšlení a v hlavách přetrvává pohled Sokola.
Démonizované hraní přes léky a bolest je však podle Koláře dosti paušalizované - záleží prý na povaze zranění. Zároveň upozorňuje, že zde výchova mládeže zdaleka nesmí být vázána jen na výkon, ale hodně také na řízení pohybu - schopnost analyzovat sám sebe a prostor, představu a plánování pohybu. "To je přesně to, co odlišuje takového Jágra od běžného hokejisty, není to jen o síle, ale také o tom, že tito sportovci mají daleko lepší předpoklady v mozku a v centrálním nervovém systému. A na to je potřeba dát důraz hlavně u mládeže."
Fyzioterapeut české reprezentace také ve svém profesním životě kloubí na první pohled velmi rozdílné činnosti - péči o motoricky postižené děti a o vrcholové sportovce. "Tam jsem začal chápat motoriku z pohledu řídících funkcí dítěte, a snažili jsme se integrovat rehabilitační, ortopedický a neurochirurgický postup. Přes tyto děti jsem se naučil chápat řídící funkce CNS v pohybu."
"Náš pohyb není jen výsledkem pohybu jednoho svalu, ale integrace různých vstupů. To pak lze velmi dobře vyčíst a transformovat i do oblasti sportu. Máte zde jedince, kteří mají velmi často excelentně vytvořené motorické funkce, a na druhé straně děti, u nichž tyto funkce musíte rozvíjet. Problém je tak stejný, ale v enormně rozdílné kvalitě."
V radě na závěr pak Pavel Kolář doporučuje: "Nejdůležitější je neuvažovat jen v analytickém a výkonovém systému, ale hlavně prožívat pohyb."
