Češi s Ruskem? Propadák
Tak nám to začalo. Je tu evropský svátek fotbalu a český národní tým je při tom. Pojďme si přiznat, že už samotný postup na ME je pro nás úspěch. Úvodní zápas Polsko - Řecko, červené karty, rozdílné poločasy a drama, ke kterému přispěly oba týmy téměř rovným dílem. Ale co ten druhý zápas Rusko - Česko, bez karet, totožné poločasy a pouze jeden tým určující vývoj utkání?
Nemyslím si, že Rusko podalo nějak nadstandartní výkon, ale i ten stačil k hladkému a zaslouženému vítězství. Češi propadli, zápas absolutně nezvládali ve středu hřiště. Jiráček a Plašil si spíše překáželi, spoléhali se jeden na druhého, ale ani jeden neměl svůj den. Rosický, pan fotbalista, umí pohladit fotbalovou duší, krásnou a nečekanou finální přihrávkou, ale komu a kam ji směřovat? Toť otázka.
Rezek, Pilař, Baroš, všichni se bezesporu snaží. Rezek naběhal za první poločas největší porci kilometrů (6,28 km), ale k čemu? Nevybavuji si žádný jeho přímočarý průnik, nebezpečnou akci nebo sprintérský souboj v křídelním prostoru. Úkol otevírat Gebremu prostor je jedna věc, a naprosto vyklízet toto území, je věc druhá. Rezkův pohyb byl proto naprosto kontraproduktivní. Neodtáhl s sebou Žirkova, jak předpokládal, navíc ještě zhustil prostor ve středu hřiště. Téměř všechny jeho náběhy nebyly do hloubky, nýbrž do šířky hřiště, pro soupeře snadno řešitelné.
Pilař se v úvodu nemohl dostat do zápasu, ale jeho výkon gradoval a druhý poločas, obzvláště po gólu, byl naším nejlepším hráčem. Chtěl balón, dokázal ho udržet a hlavně neodlepil se od lajny, logicky, jelikož právě tam je jeho největší síla. Nejenom mně, ale dokážu si představit, že i Pilařovi chyběl aktivnější obránce, pomocník směrem dopředu, v podobě Limberského.
Milana Baroše, kterému zápas co zápas držím palce, je mi fakt líto, jak utopenou roli musí každé utkání hrát. Žádná sranda! Zkrátka už vedle sebe nemá Kollera a za sebou Nedvěda, Poborského, Galáska, Šmicra. Je to sakra rozdíl, viď Milane? A obrana? To je kapitola sama za sebe. Rychlé přistupování, zdvojování, vykrývání nebezpečných prostorů, jako by byly pro naše kluky výrazy z jiné planety. Jedno klišé říká, že brání i útočí celé mužstvo. Proti Rusům jsme jako tým směrem dopředu nepředvedli téměř nic. A při bránění to bylo mnohdy živelné, naivní až chaotické. Rozdíl mezi oběma mužstvy byl viditelný. Rusové byli vyzrálejší, zjednodušeně řečeno, místy to vypadalo, že jich je na hřišti víc.
Mám rád český fotbalový národní tým, mám rád hráče, mám rád fotbal, a proto si přeji, ať je pro nás všechny úterní utkání s Řeckem příjemným prožitkem. Kluci, jsme s vámi, darujte nám vítězství!
