Ach ta přísloví…
Čeština je krásná a bohatá řeč. Dokladem toho budiž celá řada přísloví a lidových rčení, kterými je naše mateřština doslova a do písmene protkána. V souvislosti s katastrofickým vstupem českého týmu do letošního závěrečného turnaje mistrovství Evropy mě jich napadlo hned několik.
Přání otcem myšlenky…
Tak přesně tohle mi vytanulo na mysli, když jsem před úvodním duelem našich chlapců seděl v jedné z vratislavských fan zón a debatoval s českými fanoušky. Snad nikdo z nich si nepřipouštěl možnost prohry, a když se ke mně dostal papír s tipovačkou (padesát korun za výsledek a správný tip bere všechno) a já tam skoro zahanbeně vepsal 2:0 pro Rusy, měl jsem chvíli pocit, že budu kamenován. Zachránil mě až jeden mírně rozjařený krajan, který mě poplácal po zádech a prohlásil, že jsem se mu od začátku zdál tak trochu divnej, ale že se na mě nezlobí.
Po bitvě je každý generálem…
Tohle rčení mě dohonilo prakticky se závěrečným hvizdem našeho souboje s ruskými bohatýry. Najednou všichni otáčeli a tvrdili, že to přece bylo dopředu naprosto jasný, že to věděli a kdesi cosi. Opatrně jsem se zeptal svého kamaráda, který mimo jiné do již zmiňované tipovačky vypálil tip 3:1 pro nás, proč tak učinil, když mu to bylo, jak teď říká, naprosto jasné, odsekl mi, že je vlastenec a jako takový prostě nemohl tipovat výhru Rusáků. Inu, proti gustu, žádný dišputát.
Bez práce nejsou koláče…
Toto rčení bych rád věnoval českým hráčům a ani bych to nechtěl víc rozmazávat. Oni určitě vědí proč.
Naděje umírá (před)poslední…
V úterý 12. června hrají čeští reprezentanti klíčový zápas s Řeckem. Hrozně moc bych si přál, aby ho zvládli a stále bylo o co hrát. Chci tomu věřit a tak jako jsem měl před zápasem s Rusy "blbej pocit", teď ho nemám. Jen doufám, že v úterý večer nebudu muset sám sobě trpce přiznat, že komu není rady, tomu není pomoci…