Z Interu do Jablonce – a zase do zahraničí? Stoper Kysela vyhlíží Euro jednadvacítek
Praha - Je jedním z mnoha hráčů, kteří v poslední době odešli ve velmi mladém věku do zahraničního velkoklubu. Do seniorského výběru Interu Milán se sice neprobojoval, zcela však nepropadl - s juniorským výběrem pod trenérem Stramaccionim vyhrál obdobu Ligy mistrů, soutěž NextGen. Nyní v základní sestavě Jablonce útočí na titul, s českou reprezentací do 21 let chce vybojovat účast na olympiádě v Riu a sám se dostat do Bundesligy či Premier League.
První fotbalové krůčky Marka Kysely zažily západočeské Blovice, kde Marek od svých šesti let hrál. Po sedmi letech v Blovicích následně zamířil do mládežnických výběrů Viktorie Plzeň, kde působil až do roku 2008. To, co by někteří jeho vrstevníci brali jen jako nedosažitelný sen, se jemu splnilo, když o něj v témže roce projevil zájem milánský Inter. "Když jsem to poprvé slyšel, vůbec jsem tomu nemohl uvěřit," vrací se k oné zlomové chvíli Marek Kysela.
V dresu "Nerazzurri" pak v rámci juniorky dosáhl na svůj dosud patrně největší klubový úspěch, když v roce 2010 vyhrál juniorskou obdobu Ligy mistrů. Ve finále soutěže porazilo Kyselovo mužstvo stejně starý tým Bayernu Mnichov 2:0 a Marek odehrál celý zápas.
Během čtyř let v černomodrém dresu měl nynější hráč Jablonce a Fotbalových lvíčat možnost trénovat také pod slavným portugalským koučem Mourinhem a potkal se s takovými jmény, jakými jsou například Zlatan Ibrahimovič či mistr světa a vítěz nejprestižnější klubové soutěže světa, Marco Materazzi.
V roce 2012 Kyselova italská mise prozatím skončila a on se vrátit do Česka, kde o něj projevil zájem právě Jablonec. S ním mladý obránce o rok později dosáhl na druhou nejcennější klubovou trofej u nás, Pohár FAČR. Na podzim loňského roku pak prodloužil ve svém stávajícím klubu smlouvu do konce sezony 2016/2017. "Za prodloužení smlouvy jsem moc rád. Mohu se nyní v klidu soustředit na výkony v klubu i reprezentaci," uvedl tehdy.
A s reprezentací má Marek Kysela již bohaté zkušenosti. Poprvé se objevil v národním týmu do šestnácti let v září 2007 v zápase se Slovenskem. Od té doby nosil dres s lvíčkem na prsou ve 24 duelech a v repre sedmnáctiletých se mu v utkání s Nizozemci podařilo vstřelit zatím svou jedinou branku v národním dresu. Do týmu Fotbalových lvíčat dostal pozvánku poprvé v dubnu 2012 a znovu to bylo proti Slovensku. Od té doby zasáhl do dalších pěti zápasů, naposledy se představil v listopadovém přátelském zápase s Dány.
