Trenér Hoffenheimu Nagelsmann: Pro Němce je důležitější bundesliga než Liga mistrů

Manchester City, Olympique Lyon a Šachtar Doněck. Jací jsou to soupeři pro první účast v Lize mistrů?

Zajímaví. S losem jsme spokojení. Manchester City je pořádný kalibr, mužstvo z absolutní evropské špičky jsme si do skupiny přáli. A máme ho, protože City pod Pepem Guardiolou určitě patří k velkým favoritům celé soutěže. Lyon hrál Ligu mistrů často a dobře. Ale je fakt, že už je to dřív. No a Doněck je prošpikovaný mnoha Brazilci, kteří jsou herně velmi kvalitní. Máme se tedy na co těšit.

Co vás napadlo v květnu letošního roku, když jste s Hoffenheimem skončili třetí v bundeslize a postoupili jste přímo do základní skupiny Ligy mistrů?

Že je to paráda a skvělé. Pro klub, pro město Hoffenheim, pro široké okolí. Po deseti sezonách v bundeslize to přišlo jako skvělé završení všeho, co jsme dělali a děláme. No a pak už jsem se začal těšit na los. Ale postavil jsem se k němu jinak než loni před losováním základní skupiny Evropské ligy. To jsem udělal chybu, když jsem se na něj těšil jako malé dítě na Vánoce a přál jsem si soupeře. Jenže o Vánocích člověk vlastně skoro nikdy neví, co dostane, jestli tam nebudou jen dva páry ponožek. Takže letos jsem nevybíral ani netipoval. A dopadlo to dobře. Atraktivní protivník tam je, a přitom jde o hratelnou skupinu.

Na co si jako nováček Champions League věříte?

Je jasné a normální, že nás všichni považují za outsidera. Takový bývá úděl nováčků. Ale myslím si, že i v této skupině můžeme něčeho dosáhnout. Když jsem viděl rozlosování základní části, tak tam jsou těžší skupiny, než je ta naše. Ale je jasné, že budeme potřebovat „trefit“ naše lepší dny, abychom s takovými soupeři mohli hrát vyrovnané partie. Netajíme se tím, že chceme hrát v základní skupině důstojnější roli než loni v Evropské lize, ze které jsme nepostoupili do play-off. Naším cílem je hrát „poháry“ ještě na jaře 2019. Ideální a krásné by bylo postoupit z prvních dvou míst, ale cíl bychom splnili i třetím místem ve skupině.

Může pro vás a Hoffenheim být výhodou, že tzv. nováčkovskou daň jste odvedli loni v Evropské lize?

Ano, už nejdeme do úplně neznámého prostředí. Zajímalo by mě, jak by se situace vyvíjela loni, kdy jsme vypadli v posledním kole kvalifikace Ligy mistrů s pozdějším finalistou Liverpoolem. Myslím, že na to jsme pak doplatili v základní skupině Evropské ligy. To vyřazení s Liverpoolem mě bude mrzet ještě dlouho, vypadnutí z Evropské ligy jsem hned hodil za hlavu. Poučil jsem se. Rozšířili jsme kádr a hráče budu rotovat v různých soutěžích. Oni to vědí, takže jsou na to připravení. Ale po loňské zkušenosti letos vyberu jen 15 hráčů, na kterých budu stavět. Loni jsem udělal chybu, když jsem střídal příliš mnoho hráčů. Tím jsem vlastně rozbil strukturu mužstva, které v různých soutěžích spolu až tak nedrželo.

Jak velký rozdíl vidíte v Evropské lize a Lize mistrů? Měl by být rozdílný i přístup hráčů?

Rozdíl je velký, ale neměl by být rozdílný přístup. Ale ono se to snáz řekne, než plní. Ve fyzickém zatížení si budou ty soutěže podobné. Přesto si myslím, že Liga mistrů má příznivější rytmus. Nebylo to totiž nic příjemného hrát ve čtvrtek pozdě večer a pak v neděli. Přestože jde o Ligu mistrů, tak naopak věřím, že psychické zatížení bude o něco menší. Prostě už hraješ Ligu mistrů, víc na klubové úrovni nejde. Je to i z mentálního hlediska někde jinde než Evropská liga. Ještě k tomu rozdílu mezi Ligou mistrů a Evropskou ligou. Z německé bundesligy jsme zvyklí každý týden hrát na moderních, zřejmě nejmodernějších stadionech v Evropě, které jsou navíc až na výjimky vyprodané. To se snad dá očekávat také v Lize mistrů. Ale třeba při Evropské lize v Braze přišlo pár diváků a při rozcvičce seděli v hledišti jen dva. Což je samozřejmě něco jiného, než když přijedete do Kolína nad Rýnem a 35 tisíc diváků vás vypíská už při rozcvičce. I ten rozdíl v atmosféře se do hlav hráčů dostane. Proto se nebojím, že by s mými hráči Liga mistrů až tak „zamávala“.

Která soutěž u vás má přednost?

Jsem nadšený, že hrajeme Ligu mistrů, což byl také můj sen, ale stejně jako pro všechny ostatní německé kluby je pro nás důležitější bundesliga. Bez té se prostě neobejdeme. A až na základě dobrých výsledků v ní se lze posunout do Ligy mistrů. Ona je vlastně jen „následkem“ toho, jak se daří v bundeslize.

Dobrá, jak se vy i hráči vyrovnáte s přechodem mezi oběma soutěžemi? Když po Manchesteru City přijde průměrný bundesligový tým?

Jednoduše, já to tak mám a budu to chtít po hráčích, aby byli vždy maximálně koncentrovaní. Po loňsku tým nerozdělím a budeme trénovat společně a všechno. Jen to nás může posunout dál. A utvrzuje mě v tom také názor Nika Kovače z Bayernu, který se na to dívá stejně. Ano, jeden týden se hraje proti papírově slabšímu týmu, druhý proti absolutní špičce, ale vždy je třeba být důkladně připravený bez ohledu na jméno protivníka. A tak to bude i u nás. Po hráčích budu chtít vždy neošizenou přípravu a stejnou koncentraci na zápas, ať se půjde na City anebo Norimberk.

Už víte, co si na svou premiéru v Lize mistrů obléknete?

Vždy jsem snil o tom, jak jednou budu v obleku u postranní čáry při zápase Ligy mistrů. (smích) Teď z toho mám trochu strach, protože se při zápasech velmi potím. Tak abych nezničil oblek. Radil jsem se se ženou a ona mi řekla, že džíny a košile budou stačit. No možná to udělám ještě jinak, protože i pro mě to bude výjimečný den, tak aby to bylo vidět. Velmi se mi líbilo, jak to na mistrovství světa pojal trenér anglické reprezentace Gareth Southgate, který u mě zabodoval oblekovými kalhotami, košilí s kravatou a vestou.