Ondrášek: Nejsem Ronaldo ani Messi, jsem bojovník. Teď mám čest bojovat za svou zemi

"Reprezentace je sen každého, vrchol všeho. Čekal jsem na to dlouho, pracoval jsem na sobě. Takže věřím, že je to zasloužené. Myslím, že je to i takový příklad, že člověk se nemá nikdy vzdávat. Nemá přestat věřit a pracovat na sobě. Nikdy nevíte, co se může stát," řekl Ondrášek. "Nejsem Ronaldo ani Messi, jsem bojovník. Bojuju za svůj klub a teď mám čest bojovat i za svou zem. Udělám vše, abych klukům pomohl," dodal.

Že mu pozvánka do reprezentace v minulosti stále unikala, nebral negativně. "Bylo to příjemné, že se o mně mluvilo, že se o mně vědělo. Ale když šance byly, tak zrovna byli hráči, kteří taky dávali góly, dávali jich víc a hráli líp. Bral jsem to tak, že jsem věřil, že prostě vybrali hráče s lepší formou. Člověk musí čekat. Nemá cenu se vzdávat jen proto, že se o něm jednou dvakrát mluví a pak nedostane šanci," uvedl Ondrášek.

Zřejmě nejblíže měl v minulosti do národního týmu vloni v listopadu, kdy ještě působil ve Wisle Krakov a trenérský tým Jaroslava Šilhavého se na něj byl podívat v Gliwicích. "Naneštěstí to byl asi nejhorší zápas, který jsme s Wislou zahráli. Prohráli jsme 0:2. Ale trenéři jsou natolik zkušení, že to nehodnotí podle jednoho zápasu. Takže jsem pak spíš měl větší motivaci," řekl odchovanec Českých Budějovic.

Právě z Dynama v roce 2012 zamířil do norského Tromsö. Před odchodem do zahraničí měl problémy s životosprávou, kouřil a hrál na automatech. "V ten moment, kdy jsem s tím bojoval, tak by mě určitě nenapadlo, že budu jednou v reprezentaci. Ale na druhou stranu když jsem věděl, že jsem si srovnal život, tak se všechno zase pro mě nově otevřelo," řekl Ondrášek.

Nejvíc překvapený z premiérové pozvánky byl jeho otec. "Dozvěděl se to asi poslední ze všech, co znám. Byl zrovna v práci, když jsem mu volal. Říkal, že mi zavolá za půl hodiny. Když jsme spolu za půl hodiny mluvili, tak se ptal: Ty jsi v reprezentaci, jo? Že už mu píšou nějací lidé. Já mu říkám: Kdybys měl na mě čas, dozvěděl by ses to ode mě," uvedl Ondrášek.

Po prosincovém příchodu do Dallasu se chvíli rozkoukával, ale v posledních sedmi zápasech, do kterých zasáhl, dal stejný počet gólů. "Trenér měl zpočátku svoje koně. Ale já mu do očí řekl, že jsem neletěl deset tisíc kilometrů na to, abych se po čtyřech měsících vzdal. Řekl jsem mu, že budu bojovat," uvedl Ondrášek.

"Pak nám to v zápasech trochu nešlo. V Montrealu jsme v srpnu prohrávali 0:2 po půli. Já šel na druhou půli, dostali jsme na 0:3, první dva míče jsem ztratil, tak si říkám: To jsi začal dobře. Naštěstí jsem pak dorazil na 1:3, vyrovnali jsme a ještě mohli vyhrát. Všichni nadšení, říkali: Super, bojovnost, síla, Kobra. Od té doby jsem kromě jednoho zápasu hrál," řekl Ondrášek, jenž má přezdívku Kobra už z Budějovic.

O šancích českého týmu se hovořilo ve Fotbal fokus podcastu:

Zámořská liga podle něj není tak kontaktní. "Přijde mi, že jinde se víc bojovalo. V Americe si všichni chtějí zahrát fotbal, hrají po zemi, občas je to takové laxní. Je to dané i tím, že se tam hodně lítá, jsou tam časové rozdíly. A taky někdy strašné vedro. Předevčírem jsme hráli a bylo 38 stupňů," podotkl Ondrášek.

Ze zápasu s LA Galaxy si odnesl cenný suvenýr v podobě dresu hvězdného Zlatana Ibrahimovice. "Byl jsem mile překvapen, jak byl v pohodě. Někdo si myslí, že je to machýrek, ale proti nám byl úplně v klidu. Se všemi kecal, jak kdyby se znali celý život," podotkl Ondrášek.

V Americe, kde s ním bydlí jeho polská snoubenka, by se nechtěl usadit po kariéře. "Lidi v Texasu jsou super, strašně přátelští. Je tam teplo, člověk se opálí. Jediné, co mi chybí, je nějaké centrum. Vše je strašně daleko, všichni všude jezdí autem. Je to super zkušenost, ale natrvalo tam žít, to ne. Doma je doma, miluju Evropu a Čechy," dodal Ondrášek.