BLOG Pavla Čapka: Kocovina po galapředstavení. Proč ještě nemáme silnou reprezentaci s vyrovnanou výkonností?

Začněme pátečním galavečerem proti papírovému favoritovi naší skupiny E Polsku. V Edenu se české reprezentaci v čele s trenérem Jaroslavem Šilhavým a jeho kolegy v realizačním týmu povedlo v podstatě úplně všechno.

Začalo to sympatickou perspektivní nominací v čele se čtyřmi nováčky a důrazem na hráče s dobrou aktuální formou. Trenérský štáb trefil optimálně sestavu a zvolil i správnou herní strategii podpořenou vhodným rozestavením 3-4-3. Když k tomu připočteme extrémně hladový a maximálně koncentrovaný vstup české party do utkání podpořený dvěma brzkými góly, bylo rázem zaděláno na výrazně povedený zápas v české režii.

Čeští fotbalisté nabrali raketově rychle sebevědomí. Hnáni vděčnými diváky zápas většinou kontrolovali a dařilo se jim téměř vše, nač sáhli.

Když si posvítíme na jednotlivce, tak všichni bez výjimky zahráli dobře nebo výborně a nad ostatní čněl jako zjevení debutující halfbek David Jurásek. V pátek nám prostě fungovalo vše od spolehlivé obrany v čele s jistým Pavlenkou přes pracovitý střed zálohy, kde Král nechal zavzpomínat na své nejlepší reprezentační zápasy, až po sehraný a gólový tandem sparťanských forvardů Čvančara–Kuchta.

I proto se nedostal hvězdný Robert Lewandowski za celý zápas do jediné nebezpečné šance a Česko po delší době zaplavila fotbalové euforie.

Co všechno se za pár dní vytratilo?

V čase mezi pondělním utkáním v Moldavsku navíc všichni zainteresovaní hovořili unisono o tom, že je potřeba na to navázat i v druhém kvalifikačním vystoupení, jinak si sami zaslouženou výhru nad silným Polskem zdevalvujeme.

Jen samotní hráči vědí, jestli se na souboj v Kišiněvě se čtvrtým nejhorším týmem Evropy nastavili v hlavách úplně stejně jako proti Polsku, jestli do něj od prvního okamžiku vstoupili stejně koncentrovaní a odhodlaní.

Každopádně se nám na nerovném a nepokropeném trávníku stadionu Zimbru nedařilo v ostrém kontrastu s pátkem téměř nic. Scházel nám lepší pohyb, agresivita v soubojích, strašně snadno jsme ztráceli míč, který nás moc neposlouchal, tudíž v podstatě neexistovala plynulejší kombinace, o střelách na bránu ani nemluvě.

Ze sestavy sice vypadli kvůli drobným zdravotním problémům Král s Krejčím, které nahradili Barák s Jemelkou, ale v pondělí to nebylo o jednotlivcích. Nevýrazně a mátožně totiž působili úplně všichni, jako by na nich od počátku ležela nepochopitelná deka. Však také Jakub Brabec po zápase v rozhovoru s kolegou Davidem Kalousem přiznal, že čeští hráči bojovali kromě jiného i sami se sebou.

Proč by nás nespasil ani Patrik Schick?

Naopak moldavská reprezentace hrála velmi zodpovědně, koncentrovaně a odhodlaně a nedovolila nám dostat se do zápasu. Soustavnější tlak jsme si byli schopní vytvořit až v posledních 15 minutách, ale byl bezzubý a postrádající vyložené šance. Jedinou českou opřel už v závěru první půle Tomáš Souček do břevna.

Fanoušci i mnozí experti a novináři řešili včasnost a výběr střídajících hráčů, ale já se obávám, že by nás v kišiněvském zmaru nespasil ani Patrik Schick ve své nejlepší formě.

Hledat příčiny tak propastně rozdílných výkonů během tří dnů není jednoduché, ale nabídnu svůj pohled na věc. Mužstvu Jaroslava Šilhavého mnohem víc svědčí nastupovat proti papírově silnějšímu soupeři a hrát rychle nahoru, na brejky a snažit se občas zaskočit protivníka agresivním presinkem.

Ruku v ruce s tím jde větší motivace předvést se proti těm lepším, než jsme my, a hráči se mohou stokrát dušovat, že přistoupili k utkání v Moldavsku ve všech aspektech přípravy navlas stejně jako proti Polsku.

Jak řekl ve Studiu fotbal Martin Hašek: "Někdy stačí slevit v čemkoliv o 15 procent a zápas pak mužstvo i jednotlivce vytrestá mnohonásobně víc."

Navíc se i těm nejlepším týmům světa nehraje snadno do zavřené obrany a pro současnou českou reprezentaci to platí tuplovaně. Prostě nás moldavská zkušenost hodně rychle vrátila po polské euforii "z hrušky dolů" do reality všedního fotbalového dne.

Kapitán Tomáš Souček přiznal, že silný tým by i přes všechny peripetie a problémy zvládl zápas v Moldavsku za tři body. Takže si přiznejme, že momentálně ještě nemáme silnou reprezentaci s vyrovnanou výkonností.

Je třeba se poučit z moldavského zmaru směrem k další kvalifikační štaci, která nás čeká v červnu v podobných podmínkách na Faerských ostrovech, a navázat na vše dobré a podnětné, co přinesl páteční euforický večer v Edenu.