Jeden to vyhecoval, druhý trpělivě vysvětloval. Legendy vzpomínají na spolupráci Ježka s Venglošem

"Co se týká lidských vlastností, byl to velice seriózní člověk, inteligentní, chytrý, uměl komunikovat s lidmi. Byl férový, přímý. Vynikající trenér, jeden z nejúspěšnějších v historii československého fotbalu," řekl bývalý útočník pražské Dukly a dnes agent Zdeněk Nehoda.

"Měl autoritu a byl to vzdělaný člověk, který byl samozřejmě výborný trenérsky i lidsky," doplnil někdejší gólman Luděk Mikloško.

"Byl výborný bývalý hráč, protože hrál za Slovan Bratislava a získal s ním titul. Po skončení kariéry šel brzy do zahraničí. Začínal v Austrálii, kde nasál západní styl fotbalu a myšlení. Ten potom převedl do Košic, Slovanu Bratislava a národního mužstva. Byl strašně inteligentní, studovaný, uměl řeči. A hlavně komunikace jak z hlediska vztahového, tak odborného byla na vynikající úrovni," uvedl Nehoda.

Jedna z nejlepších trenérských dvojic

Podle Antonína Panenky disponoval spoustou cenných vlastností. "Byl trpělivý ve vysvětlování různých herních situací, jak se člověk měl zachovat, nebo jak se soupeř, proti kterému nastupuju, chová, co je jeho přednost. Uměl rozebrat hráče a poradit, jakým způsobem na ně vyzrát. Měl velmi učený projev," konstatoval bývalý hráč pražských Bohemians či Rapidu Vídeň.

Skvěle se podle něj doplňoval s Ježkem. "Pan Ježek to vyhecoval, nabudil mužstvo. Naopak pan Vengloš byl kultivovaný, měl trpělivost vysvětlovat situace. Nikdy nezvyšoval hlas, měl velkou autoritu, přirozenou s tím svým jednáním. Byla to jedna z nejlepších trenérských dvojic, které jsem zažil. Oficiálně byl pan Ježek hlavním trenérem a pan Vengloš asistentem. Nebyl mezi nimi rozdíl, brali jsme je oba naprosto stejně," prohlásil Panenka.

Souhlasil s ním i Mikloško, podle něhož se Vengloš zásadně podílel na tom, že Československo na světovém šampionátu 1990 v Itálii prošlo mezi osm nejlepších celků. Národní tým tehdy vedl z pozice hlavního trenéra, asistenta mu dělal Ježek. "V té době to byla opravdu velice silná trenérská dvojice. Určitě se jim podařilo dát dohromady výborný mančaft. V Itálii se udělal solidní výsledek," řekl Mikloško.

Prosazoval vysokohorskou přípravu

Vengloš, který vedl federální reprezentaci v rekordních 76 zápasech, proslul také vysokohorskou přípravou. "Jak pořád studoval a hledal nové možnosti ve fotbale, měl to vyzkoušené s Košicemi a Slovanem Bratislava. Národní mužstvo bylo třetím týmem, který se připravoval v tom prostředí. Měl už to vyzkoušené a věřil tomu. Myslím si, že nám to strašně pomohlo," uvedl Nehoda.

"Před Bělehradem (1976) jsem to zažil poprvé v Tatrách. Všeobecně je známo, že vysokohorský vzduch je prospěšný, dobře se tam trénuje kondice, síla. V tomto případě nám to hodně pomohlo," přidal se Panenka.

Veselí i smutek musejí být stoprocentní

Za největší úspěch považuje zlato z mistrovství Evropy 1976, na Vengloše má ale i jinou vzpomínku. "Myslím, že tenkrát to bylo v Rusku, kde jsme prohráli 0:3 v přáteláku po bídném výkonu (v květnu 1979). Po zápase jsme nedělali z porážky takovou vědu. V té době byl hlavním trenérem a hrozně mu vadilo, jakým způsobem jsme ten zápas odehráli," prohlásil Panenka.

"Vadilo mu, že nesmutníme, že se normálně bavíme. Říkal, že když vyhraju a veselím se, veselím se na 100 procent. Když jsem smutný, tak to taky musí být na 100 procent," dodal čestný prezident Bohemians 1905.

Průkopník v zahraničí

Rodák z Ružomberoku trénoval například i Celtic Glasgow, Fenerbahce Istanbul či reprezentace Slovenska, Malajsie a Ománu. Po působení ve Sportingu Lisabon a úspěšném návratu k národnímu týmu se Vengloš v roce 1990 díky angažmá v Aston Ville stal premiérovým nebritským manažerem v anglické nejvyšší soutěži.

"Neměl to určitě jednoduché, v té době byl velký profesionál a možná anglický fotbal na to tehdy nebyl až tolik připravený. Myslím si, že kdyby tam byl v dnešní době, kdy je tam spousta zahraničních trenérů a kluby jsou zvyklé na evropské trenéry, měl by to mnohem jednodušší," řekl Mikloško, který chytal v Anglii za West Ham a Queens Park Rangers.