Fotbal už mě bolí, říká Koller, k narozeninám si popřál i sám
Padesát. To je věk, v němž vrcholový sport dělá už jen pár vytrvalců, i Jan Koller, jenž kulatiny oslavil ve čtvrtek, už sportuje jen rekreačně. Nejlepší střelec v historii české fotbalové reprezentace s pětapadesáti trefami přiznává: "Fotbal už mě bolí, ale pár zápasů za Smetanovu Lhotu ještě odehraju," řekl v rozhovoru pro Sportovní zprávy na ČT sport.
Překvapil ho dar ze Státní tiskárny cenin, která k narozeninám připravila jeho sběratelskou bankovku v limitované edici. "Nikdy bych nečekal, že budu mít takovýhle pamětní list, vážím si toho, je to památka na celý život a velká čest, že to můžu mít třeba vedle legendy, jako je Jarda Jágr," řekl vytáhlý chlapík, který si výtisky objednal i pro další členy rodiny.
O gratulanty neměl nouzi a darů bylo také hodně a některé i hodně kuriózní.
"Přání byly sousty. Přítelkyně mi k narozeninám koupila skútr, měl jsem ho najít na ulici a přehlédl jsem ho," usmíval se dva metry a dva centimetry vysoký útočník, který třeba od bratra dostal makety stadionů klubů, za které hrál: "Nechal mi vyrobit jejich nasvícené makety," liboval si bývalý kanonýr.
Hodně netradiční přání dostal od herce Michala Dlouhého. "Chodíme spolu na tenis a Michal ode mě chtěl namluvit přání k narozeninám pro kamaráda Honzu. Tak jsem mu to nahrál, a nakonec jsem zjistil, že jsem si popřál sám sobě," smál se Koller.
Koller bydlí v Praze, ale na Smetanovu Lhotu, kterou proslavil, také nezanevřel. "Pořád si žiju svůj obyčejný život. Sportuji pořád, ve Smetanově Lhotě, kde jsme si s přítelkyní postavili takovou chatičku, i tady v Praze," popisuje, jak pokračuje jeho životní příběh.
"Fotbal už mě bolí, je spíš v pozadí. Pár zápasů za Smetanovu Lhotu odehraji, ale spíš preferují jiné sporty – hokej, tenis, sqaush. Pár zápasů ve fotbale ještě odehraji, ale už to moc nevidím," dodal slavný kanonýr.
Fotbal ale stále sleduje a funguje i jako televizní expert. Útočníků jeho typu už ale podle jeho slov ubývá. "V moderním fotbale takoví útočníci jako já mizí. Podobným typem je třeba Tomáš Chorý v Plzni, ale jinak už jich moc není," dodává.
Reprezentační celek také stále sleduje. Nyní jej nejdříve potěšil výhrou proti Polsku a potom zklamal remízou v Moldavsku, ale jako velký problém pro postup na EURO to nevidí. "Z téhle skupiny je povinností postoupit," říká jasně a už myslí na další kvalifikační zápas v červnu s Faerskými ostrovy. "Čeká nás zase pevná obrana, dobývat tu zeď. Musejí se na to připravit," říká.
Přiznal, že se mu vrací jedna nevyužitá šance v semifinále EURA. "Mrzí mě jeden zápas – semifinále s Řeckem, kde jsem měl po přihrávce Tomáše Rosického velkou šanci, ale minul jsem branku. Ten gól nás mohl tehdy dovést možná až k titulu," vzpomíná už v klidu.
Díky dokumentu o něm, který před časem přišel do kin, si slavný střelec rád zavzpomínal na své fotbalové časy.
"Byly to příjemné vzpomínky i setkání s lidmi. Třeba v Lokerenu, kde jsem nebyl skoro třicet let a kde jsem pod trenérem Reindersem jsem udělal hlavní pokrok. Nebo když jsem na Spartě točil scénu se škodovkou, se kterou jsem tam jezdil tenkrát. Pořád se přehřívala, i teď při natáčení, a nešla zamknout – to jsem si taky vybavil."
