Spartě možná chybí lídr na hřišti. Větší problém je ale jinde

Prohry s Plzní, Lyonem a Olomoucí jsou zvlášť pro mladý sparťanský kádr jistě velkou ranou, nicméně opravdovým zklamáním byla až ta poslední, pondělní. Do té doby bylo zjevné, že pokud je zatím Sparta pozadu kvalitativně, posunula se i tak oproti politováníhodné jarní formě v psychice. Což je s věkovým průměrem týmu a vzhledem k jeho jarnímu rozkladu mimořádně obdivuhodné. A navíc, za odvahu dát důvěru mladému výběru, který po výborných výkonech proti Feyenoordu postoupil do hlavní části Evropské ligy, si vedení Sparty opravdu zaslouží pochvalu.

Problém Sparty – kromě toho, že se znovu objevují jarní kostlivci jako nekoncentrovanost v obraně – je tak jiný než čistě psychická zranitelnost. Spartě by v souvislosti s tím jistě pomohla vůdčí osoba v kabině a na hřišti, která by dokázala lépe zorganizovat zvláště obrannou fázi hry – v ní Letenští místy propadali i letos, nejviditelněji pak v pondělí. Ani to ale z jistého úhlu pohledu nemusí být to, na co by se momentálně Sparta měla soustředit nejspíš.

V dosavadních zápasech se Letenští nejčastěji spoléhali na dobře zvládnuté brejky či standardní situace, z nichž často těžil Leonard Kweuke. A právě do velké míry díky němu zvládli Sparťané důležitý vstup do sezony, kdy hráli před prázdnými tribunami proti zataženým obranám Příbrami či Českých Budějovic.

Rychlé nápadité přechody do útoku – jako například posledně proti Lyonu – Sparta ovládá výborně. Ty však platí proti týmům, které se snaží hrát fotbal, nebo jsou prostě lepší. Lze tak čekat, že při nastaveném trendu se bude Spartě dařit zvláště venku, kde se proti ní soupeři chtějí předvést. Pokud ale bude Sparta na Letné čelit dalším defenzivně laděným týmům, nemůže se spoléhat jen na individuální schopnosti či nákopy na kamerunského útočníka.

Sparta na míči proti Olomouci dominovala, alespoň tedy v prvním poločase. Ne však tam, kde na tom záleželo. Její souhra v záloze byla velmi slušná, chyběly však nápady v útočné třetině hřiště. Tým, který chce porážet papírově slabší soupeře, musí zvládat obojí, poslední věc, která k tomu přispěje, je však neustálý tlak na úspěch. Hra spoléhající se na nákopy by pak měla být tím, čím pro elitní evropské kluby je – poslední možností, když každá jiná selže.

Spartě k tomu nechybí velmi schopný trenér a talentovaní a šikovní hráči, těch má víc než dost. Na to, aby dokázali vymyslet podobné akce, však potřebují souhru, sebevědomí, klid a čas. Posledních dvou věcí ve Spartě nikdy nebyl dostatek, jsou však naprosto nezbytné. Jestliže tak šéf klubu Daniel Křetínský slova o koncepčnosti práce myslel kdykoliv vážně, musí to prokázat teď.